„Myslím, že týmu pomůžu víc na ledě než na lavičce,“ řekl nedávno před zápasem v New Jersey. „Sedím, vystydnu, a když už mě tam pustí, těžko hned něco vytvořím.“
Věří si. V jiném mužstvu by ho jistě využívali víc. Prosazuje se, když mu dovolí zářit. Ve 42 utkáních nastřádal 41 bodů. „Jenže u nás je na pravém křídle velká konkurence,“ tvrdí Havlát. „Přede mnou jsou Marián Hossa a kapitán Alfredsson. Přes ně se těžko prosadíte.“
Nemějte dvaadvacetiletého Havláta za nevinné stvoření. Na podzim si postavil hlavu a nedostavil se do přípravného tábora Ottawa Senators, protože mu nenabídli důstojnou smlouvu.
Zatímco hrál extraligu ve Spartě, v kanadské metropoli ho veřejně označovali za nestydatého hamouna, jenž vydírá klub. Když pak se zpožděním souhlasil s uzavřením kontraktu, změnili tón.
„Oni to berou čistě jako byznys,“ tvrdí Havlát. „Jakmile podepíšete, tak je najednou všechno v pořádku. Zase jsme kamarádi.“
Zvláštní, ne? „Jistě. Tři roky vám mažou med kolem huby, a pak najednou vyprávějí věci, že byste se za sebe málem styděl. A pak je to zase O. K. Ale tím si prošla spousta hráčů, to dneska patří k hokeji.“ Havlát není čisťounkým andílkem ani na kluzišti. Kdysi tvrdě srazil obránce Melichara z Pittsburghu a pochroumal mu rameno.
Nedávno zase kopl drsného beka Cairnse z New York Islanders a dostal zákaz startu ve dvou zápasech. „V souboji před bránou mě zezadu krosčekoval, padal jsem a přitom jsem se nohou ohnal,“ popisoval incident. „Ani jsem ho netrefil. Ale hned jsem věděl, jak to dopadne. Vedení ligy na tyhle věci dává pozor.“
Dvakrát nehrál, na platu mu tak uteklo takřka 17 tisíc dolarů, tedy asi 435 tisíc korun. Po návratu do NHL se však rozparádil. Při přesilovkách vynikal vedle krajana Bonka a slovenského kanonýra Hossy.
Zvolili ho hráčem týdne celé NHL. „Poslední měsíc jsem se do toho začal dostávat, i mančaftu to jde líp,“ řekl Havlát.
Zpod přilby mu koukají nestříhané kadeře, okolo úst raší vousy. „To abych vypadal starší. Abych nebyl jako mláďátko,“ vysvětluje.
Talentovaný živel si přes všechnu divokost zachovává kapku rozumu. Nenechá se od spoluhráčů Bonka a Varadi svést k závodění na motocyklu. „Mám rád rychlost,“ říká. „Ale na motorce stačí k neštěstí jediná chyba. Raději se vozím v autě.“
 DRSNĚJŠÍ VÝRAZ. Zpod přilby mu koukají nestříhané kadeře, okolo úst raší vousy. „To abych vypadal starší. Abych nebyl jako mláďátko,“ vysvětluje Martin Havlát. |
