"Havlíčkův Brod s ní spolupracuje, a tudíž je odtud do extraligy přece jen blíž. Dva roky po sobě jsme si díky tomu užívali ještě s dalšíma klukama parádní konec sezony. Na dvojí finále s Karlovými Vary mám jenom ty nejlepší vzpomínky," svěřil se devětadvacetiletý gólman.
Pojďme se věnovat letošnímu prvoligovému ročníku. V předkole play-off, které hrál Havlíčkův Brod s Jihlavou, jste se ani jednou nevešel do sestavy...
Tak to prostě chodí. Už v průběhu sezony jsme se tak nějak pořád střídali. Je to normální, žádnou vědu z toho nedělám. Fandil jsem klukům ze střídačky.
Ačkoliv stál na opačné straně váš mateřský klub...
Jasně, bylo to malinko specifické. Ale teď prostě hraju v Brodě, tak je pochopitelné, že fandím Rebelům.
Neříkejte, že vás nemrzelo, když trenéři vybrali jinou dvojici pro zápasy.
To víte, že mě svrběly prsty, chtěl jsem zasáhnout do bojů. Zvlášť v play-off, protože to je vrchol sezony. Nicméně takhle to bylo dané. Standa Neruda i Dominik Furch chytali výborně a já jim to přál.
Takže mezi vámi není nějaká nevraživost?
Vůbec ne! Navzájem si fandíme. S Dominikem jsme tu sezonu odchytali tak nějak napůl. I ve světě je to teď takový trend, že se gólmani pravidelněji střídají. Vždycky chytá ten, kdo má aktuálně lepší formu.
Ale v Jihlavě jste byl ve větším zápřahu, byl jste jasná jednička. Tedy především v postupové sezoně 2003/2004...
Určitě je to rozdíl, a pro mě i jiná zkušenost. A jak už jsem řekl, já se díky Brodu dostal do Slavie, kde jsem si zachytal extraligové play-off. Navíc jsem poznal spoustu skvělých lidí.
Například současného reprezentačního kouče a šéfa Slavie Vladimíra Růžičku?
Přesně tak. Samozřejmě, že když jsem ho uviděl úplně poprvé, tak jsem byl v pozoru, je to obrovská osobnost. Ale taky jsem poznal, že je to super člověk a co řekne, to absolutně platí.
Ale vraťme se do Brodu, tam teď nastaly dost výrazné změny...
Něco se šuškalo už delší dobu, takže úplná novinka to pro nás nebyla. Každopádně nám byl nový manažer pan Chalupa oficiálně představen minulé úterý.
A tušili jste i změnu na postu trenéra?
To ne.
Jak se na tyhle situace dívají hráči, je jim to jedno?
Pod Petrem Novákem jsme si už za tu dobu zvykli na určité věci, teď přijde někdo jiný. Ale takový je hokejový život, s tím nic nenaděláte. Trenér je generál, a ten se musí poslouchat.
Vy zůstanete v Havlíčkově Brodě i v další sezoně?
Nevím, smlouva mi končí v dubnu. Bude záležet na jednání. Zatím neumím říct, jak to bude dál.
V souvislosti se změnami se kolem Rebelů objevuje i spousta "zaručených" informací. Například že klub dluží hráčům peníze. Co je na tom pravdy?
(dlouze váhá) Já můžu, ale hlavně budu mluvit jenom za sebe. Ano, je pravda, že mi Brod nějaké peníze dluží.
Můžete být konkrétnější? O jakou částku jde?
Jde zhruba o plat za tři a půl měsíce. Ale já věřím, že se to brzy srovná. Celou dobu, co jsme v Brodě, tak všechno probíhalo v pohodě, až poslední rok se to začalo zpožďovat. Loni v létě za námi přišel pan Honzárek (předseda představenstva – pozn. red.) a uklidňoval nás, že se všechno určitě dorovná. A jámu věřil. Proč bych taky neměl!
Ale skutečnost pak byla jiná?
No prostě v součtu mi klub dluží zhruba za čtyři měsíce. Je to nepříjemné, ovšem já opravdu věřím, že to nějak vyřešíme. V přátelském duchu.
A co když ne, uvažujete o arbitráži či o jiném způsobu vymáhání dlužné částky?
To je až úplně ta poslední varianta, ke které doufám nedojde. Já vím, že je všude krize, a snažil jsem se s tím vyrovnat, ale není to příjemné. Mě se nikdo neptá, kde ty peníze vezmu, musím platit věci jako sociální a zdravotní pojištění, telefon a bydlení. Nemůžu přijít a říct: Já vám to snad brzy uhradím. Nebo jak to zaznělo v Chalupářích – do zimy.
Leda byste s sebou vzal příště pana Honzárka, aby je uklidnil, že vám určitě jednou zaplatí, ne?
(hořce se usměje) Bohužel, tak to nefunguje. Já odpovídám sám za sebe a tahle situace je hodně nepříjemná. Nemůžu si jen tak něco pořídit, musím pořád počítat s variantou, že mi další peníze zase nepřijdou včas. Byl bych rád, kdyby se to vyřídilo co nejdřív.
Bavíte se o těchto věcech s ostatními v kabině? Jsou na tom vaši spoluhráči stejně?
Už jsem řekl, že můžu mluvit jenom sám za sebe. Jak jsou na tom ostatní, to nevím.
Nemá pak hokejista řekněme menší motivaci a chuť do zápasu?
U mě to takhle určitě nefungovalo. Pokud jsem byl nominovaný na zápas, tak jsem dělal maximum pro to, abychom vyhráli. Peníze jsem řešil až pak.
Opravdu se to dá takhle striktně oddělit?
Jednoznačně! Vždycky jsem šel do utkání naplno, během zápasu jsem na nic takového ani nepomyslel. Až po něm jsem to třeba zase začal řešit. Ale znovu opakuji – já věřím, že se všechno dorovná.
