Měl jste ještě jiný důvod pro odchod z Dukly?
Ne, tenhle byl jediný. Jednoduše jsem chtěl poznat zase nové lidi a najít novou chuť do hokeje.
Takže vidina snížení platu v létě na minimum vám nevadila?
My jsme se hlavně o penězích vůbec nebavili. Nevím, co by mi Béďa (Bedřich Ščerban, jednatel Dukly Jihlava – pozn. red.) nabídl. Ale za sebe říkám, že kdyby přišel s tím, že mi dá deset tisíc, tak bych nezůstal.
Jinými slovy už vás vedení jihlavského klubu ani nepřemlouvalo k další spolupráci?
My jsme byli dopředu domluveni, že zkusím něco jiného, takže v Dukle s mým odchodem počítali a nebyli překvapeni. Dohodli jsme se v klidu.
Kromě Havlíčkova Brodu se v souvislosti s vámi hovořilo také o Hradci Králové...
To je pravda, určité náznaky se objevily. Ale ve finále byla pro Jihlavu nabídka z Brodu lukrativnější, lepší.
Jak dlouho celá přestupová procedura vlastně trvala?
Šlo to celkem rychle. Brod mi předložil konkrétní nabídkou, já ji přijal a po pár dnech kývla i Jihlava. Zhruba za týden bylo hotovo.
Už bylo řečeno, že jste v Dukle strávil deset let. Co nebo kdo vám bude nejvíc chybět?
Poznal jsem v Jihlavě spoustu lidí, kteří jsou fajn. Třeba konkrétně s Oldou Bakusem jsme byli vlastně od začátku, zažili jsme srandu, ale i vážnější chvíle. Každopádně na ně nedám dopustit. Navíc budu do Jihlavy jezdit často, takže mi snad nikdo chybět nebude.
A dovedete si představit, že proti svým dlouholetým spoluhráčům nastoupíte v ligovém zápase?
Jasně. Teď jsem to vlastně taky zažíval, v derby s Brodem. Na opačné straně stáli kluci, s nimiž jsem hrál v juniorech a se kterými se normálně smějeme, když se potkáme na ulici. A přitom v zápase bychom si klidně namlátili. (usmívá se)
Jako například s Ondráčkem v uplynulé sezoně?
Třeba. Ale já se s ním pak potkal a podali jsme si úplně normálně ruce. Myslím, že pokud je člověk rozumný, tak situace z ledu do běžného života nepřenáší.
Máte o svém angažmá v Havlíčkově Brodě nějakou konkrétní představu?
Řeknu to takhle, poslední dva roky nebyly z mojí strany ideální, kvalita šla dolů, a proto doufám, že teď dobře potrénuju, vydrží mi zdraví. Že prostě dostanu novou chuť do hokeje. V Jihlavě jsem měl v těch posledních letech pocit, že stojím pořád na jednom místě.
Původně měl vést Rebely v nadcházející sezoně jako trenér Jiří Doležal, ale nakonec se k týmu vrátil Petr Novák. Vyhovuje vám spíš impulsivní kouč, nebo kliďas?
Petr Novák je trochu ostřejší, ale na druhou stranu je tam taky Jarda Benák a to je kliďas, což je úplně běžné. Kdyby byli u týmu jen dva řvouni, nebo naopak dva klidní, tak by to asi nefungovalo.
Dobrá, zeptám se tedy jinak – vadí vám, když na vás trenér zvýší hlas?
Víte co, já začínal v Jihlavě pod panem Holíkem, takže základ mám pevnej a už mě nemůže nic překvapit. (směje se)
Všimla jsem si, že jste kromě klubu změnil také vizáž. Řekl jste si – když změna, tak se vším všudy?
Vlasy už jsem měl moc dlouhý, začaly mi vadit v určitých fázích tréninku, a tak jsem se rozhodl, že půjdu na krátko. Ale za rok už budou určitě zase o dost delší. (usmívá se)
