Jaký byl první zápas na větším kluzišti?
Prvních pět až deset minut bylo hodně těžké si zvyknout. Zápas byl hrozně rychlý, hrálo se v obrovském tempu. Ale pak už jsem se přizpůsobil.
Hned ve vašem prvním utkání na turnaji jste vstřelil gól. Dá se říct, že z vás spadlo nějaké psychické břemeno? Očekávání byla od nejlepšího střelce NHL velká...
Samozřejmě je lepší, když člověk pomůže mužstvu hned v prvním utkání. A nejen gólem. Ale žádný tlak spojený s mým úspěchem v NHL jsem necítil.
Do využitého protiútoku vás křížným pasem poslal Robert Reichel. Jak se vám s ním hrálo?
Velmi dobře. Nevím, jestli bude spokojený on se mnou, ale já s ním určitě ano. Spolupráce klapala.
Finského brankáře Nurminena jste znal z NHL. Dařilo se vám tam proti němu podobně jako tady na mistrovství?
Chytá za Atlantu, že ano? Nějaký gól jsem mu už myslím dal, ale celkově bych řekl, že mi to na něj v NHL moc nešlo.
Kromě gólu jste měl ještě dvě solidní možnosti, střely šly ale do brankáře. Jak se v takových chvílích rozhodujete, co provedete?
Je to většinou jenom instinkt. Ten zápas byl opravdu hrozně rychlý a na nějaké velké přemýšlení co udělat není čas.
V týmu Finska hraje spousta skvělých útočníků. Měli jste nějaké speciální úkoly jakj bránit třeba Selänneho nebo Koivua?
Přímo na jednotlivé hráče jsme se nezaměřovali. V tak rychlém hokeji to ani nejde, těžko si v takovém tempu někoho střežit jednotlivě.
Jednou z hvězd šampionátu je i váš spoluhráč Peter Forsberg z Colorada. Ten vás pozdravuje, ale vzkazuje, že byste měl radši jet domů. Co na to říkáte vy?
Vážně? Tak ať se kouká sbalit on a pěkně zmizet do Švédska. (úsměv). Ne, vážně, je dobře, že je tu. Na turnaji je spousta dobrých hokejistů, alespoň to bude zajímavější.