"Najednou mi totiž blesklo hlavou, že dát to někomu mezi betony se mi ještě nepovedlo, tak jsem se pokusil o něco složitějšího," usmíval se sparťanský hbitý centr. Slovenský brankář se jenom netečně ohlédl, Hlinka se naopak radostně rozjel a poslal fanouškům polibek, pPozdrav ve stylu Jaromíra Jágra. "Co to gesto? Bylo to velmi spontánní, nijak jsem to neplánoval," zasmál se.
V tu chvíli si uvědomil, že se trefil v pravý čas, protivník znervózněl. "Doufal jsem, že už to nějak dohrajeme. Ale nebylo to vůbec jednoduché, Slováci se stále tlačili dopředu." Ve třetí části se už mockrát do boje nedostal, po častých vyloučených totiž rivalové hráli hodněkrát v oslabení. "A to trenér raději dává přednost rozehřátům klukům, já jsem nebyl moc v tempu," uvědomuje si univerzální útočník.
Bezprostředně po zápase mohl vzít mobilní telefon a poslat bratrancovi Miroslavovi nějakou zprávu. Třeba soupeři oplatit jejich až přehnan é hecování před utkáním. "To ne. Nechtěl jsem provokovat. Vždyť to jen sport," říká Hlinka. Počká, až emoce trochu opadnou, a pak se ozve. "Teď by stejně neměl náladu." O jeho drsném stylu už věděl, nic ho tedy nepřekvapilo. "Je to jeho způsob hry. On pokaždé bojuje na hranici faulů, a nemyslím nic ve zlém. Něměl žádné špatné úmysly," vzpomněl jeho zákroky.
Jako třináctý útočník si na šampionátu zatím moc nezahrál, na ledě se předtím objevil párkrát s Německem a Itálií. Přesto se řadí v probíhající sezoně k základním pilířům reprezentace, kromě Švédských her poctivě objížděl všechny turnaje. Nemá ve zvyku odmítat, proto patřil vůbec k nejvytíženějším hráčům extraligy. Zvlášť na konci roku toho měl opravdu dost - utkání se Spartou v lize, pak rychle na Baltiku a rovnou na Spengler Cup do Švýcarska.
"Jsem ale rád, že mohu za nároďák hrát. Je to čest," říkává útočník, jenž může nastoupit na obou křídlech i ve středu.
 Hlinkovo vítězné gesto po druhém gólu ve slovenské síti |
