Vrátil se ze hřiště, zpocený, ne moc spokojený. Seděli spolu u stolu. Poznala, že mu není dobře. „Ivane, ty jsi celý zelený. A strašně se potíš!“
„Mě nějak bolí rameno a pod lopatkou, jde mi to do zad. To jsem asi někde praštil blbě do míčku a natáhl jsem si ruku.“ „Ivane, to může být úplně něco jiného!“ „Prosím tě, nezlob mě s tím pořád.“ Dobře mu nebylo. Ozval se žaludek.
„Počkej, já musím na záchod.“ Když se vracel, zatočila se mu hlava.
S Ivanem Hlinkou se zatočil svět. Nahoru dolů. Odněkud nikam. Poprvé, co je velký šéf na světě. Žádný zápas nebyl tak důležitý jako tento, žádný atak tak nenadálý a tak zákeřný jako tenhle.
Infarkt? Srdeční kolaps? Nechce to pojmenovat. „Nějaká srdeční slabost,“ říká. „Nesmí kouřit, snad to zvládne,“ říká paní Hlinková. Zamést to pod práh, zapomenout, nechat zmizet ze světa. Jako kdyby se to nestalo. Podle toho poznáváte Hlinku. „Co je lidí na světě nemocnejch, a žijou,“ říká Hlinka.
Ale také dodává, když si všechno uvědomí: „Měl jsem štěstí, stát se mi to někde v lese na houbách, kdo ví, jak by to se mnou dopadlo.“ Pomoc mu přišla vzápětí. Měl opravdu štěstí.
Ale jak to tedy všechno bylo? Nakonec musel přijít i strach!
Strach jsem neměl, nebylo to tak hrozné. Ale když vám potom na kardiologii ukážou na obrazovce, jak to vypadá v těch tepnách, to si vzpomenete na každou cigaretu, na každej flám.
To jste se tedy navzpomínal!
No, zas tak špatné vzpomínky to nejsou. Ale zřejmě už žádné další nepřibudou.
Jak vás znám, přemáhal jste své potíže asi dlouho silou vůle. Jako by neexistovaly.
Přemáhal, přemáhal, v těch tepnách to bylo. Někde a někdy to pak vyplivne.
Jak vás chytala ta klasická infarktová bolest kolem ramene, a vy jste si myslel, že jste jen nešikovně praštil do míčku, to jste obelhával sám sebe?
Já bych to příliš nerozpitvával. Třeba jo, třeba ne. Až když se mi začala točit makovice, tak už jsem věděl, že od golfu to nejspíš nebude.
Zdravotní středisko jste měl za rohem, přítel vás vzal do auta, šlo to rychle.
Udělali mi EKG a ten lékař mi povídal: Už volám rychlou, s tímhle se tedy nedá moc čekat. No, a v Brně mně potom přes tříslo zavedli sondu a vyčistili mi ucpanou tepnu.
Jak vám bylo, když jste se na to na obrazovce díval?
Pomáhal mi klid lékařů, jejich důvěra, jsou to profíci.
Povedete teď jiný život?
Jak jiný! Nebudu kouřit. To rozhodně. A mám sklony ke špatnému cholesterolu, takže musím jíst i trochu dietně. Ale hlavně to kouření!
Vydržíte to? Bude to docela trápení.
Vydržel jsem jiné věci.
Má to být pro vás velký stres, ukáznit se.
Kdo to říkal?
Vaše manželka. Prý vás nebude ani slovem dráždit. Bojí se, že to všechno budete zlehčovat.
Třeba mě dobře zná.
Přemýšlel jste teď o životě?
Když ležíte v nemocnici, tak si vzpomenete na ledacos. Ale nebyla ve mně úzkost, přetrvával dobrý pocit, dostaneš se z toho.
Dáte si pohov od hokeje?
Na střídačce se tedy už nervovat nebudu, to rozhodně ne. Tohle skončilo. Ale jinak? Copak bych bez hokeje mohl existovat?
Cigarety byly vaší stejnou vášní...
Je jednodušší přestat kouřit než přestat s hokejem.
Máte s Petrem Svobodou hráčskou agenturu...
Abudeme ji mít dál. Nic se nemění. Copak jsem nějakej invalida?
Už vás pustili z nemocnice, jste dva dny doma v Litvínově. Co vám doporučují lékaři?
Abych se hýbal, abych nezapomněl na fyzickou aktivitu. A mám si hlídat životosprávu.
Takže takový správný hlinkovský flám už je v nedohlednu?
Vínko si mohu dát.
A jiné zákazy?
Co ještě proboha?
No, třeba sex.
Ten nezakazují. Sex na to nemá žádnej vliv, ba naopak, doporučuje se. Tak už jsem navrhl, jestli bych trošku sexu nevytrejdoval za ňáký cigárko! Ale to prý nejde.
Váš infarkt...
Jakej infarkt! Srdeční slabost.
Tak tedy srdeční slabost. Změní váš způsob žití, mimo to, že nebudete kouřit, že nebudete jíst různé...
Tak hlavně co budu, na to nezapomeňte, to je důležitý pro život.
A co budete?
Hlavně žít. A neptejte se mě, jak se to dělá. Teď jsem dosekal trávu, vyvezl ji na smetí. Jedeme dál!
