V přípravě nasbíral šest asistencí, za tři zápasy v lize dvě. Zahrál si vedle mladého talentu Paula Stastného i v prvním útoku Avalanche. Jen gól mu zatím chybí. "Spíš jsem měl představu, že mě budou testovat. Nečekal jsem, že bych hned od začátku dostal tolik prostoru," říká Hlinka.
Hrál jste v Rusku, Švýcarsku, na mistrovství světa. Připadal jste si v NHL přesto jako nováček?
Trochu jo, protože mnoho věcí je nových nebo jiných. I na tréninku je kontaktní hokej, trénuje se na sto procent. V Evropě jsem byl zvyklý, že den po zápase byl trénink volnější, přístup byl individuálnější. Hráči, kteří odehráli víc, měli volnější režim. To tu zatím moc neplatí. I když kluci říkali, že v sezoně je to jiné.
Takže jste "vyšťavenější"?
Ani ne. Na menším hřišti člověk tolik nenabruslí. Je to fifty fifty.
Na co jste si ještě musel zvykat?
Nejvíc na to, že jsem si tu musel všechno zařídit sám. V Rusku a ve Švýcarsku byly věci jako bydlení zařízené nebo jsem měl k ruce člověka, který mi s tím pomáhal. Nevím, jak bych to tu zvládal nebýt Milana Hejduka. Všude mě zavezl, poradil.
U Hejduka jste chvíli bydlel. Sbírá sportovní trofeje. Nalákal vás?
Říkal jsem mu, že bych si chtěl přivézt pár hokejek slavných hráčů. Domluvili jsme se, že je budeme sbírat spolu. Ještě žádnou nemám. Jsem zvědavý, kdy se do toho dáme.
Na koho máte zálusk?
Na nejlepší. Na Modana a další.
V Evropě patříte mezi elitní hráče, ale jaká jsou pro vás setkání s hvězdami NHL? Co když jste třeba poprvé potkal Joea Sakika?
Ze začátku to bylo divné, znal jsem ho jen z televize a najednou jsem ho viděl v kabině. Ale lidé okolo hokeje jsou všude stejní. Parta v týmu je parádní.
Herně jste si sedli s Paulem Stastným, synem legendárního Petera Šťastného.
Hrálo se mi s ním parádně. Ovšem podle posledního zápasu, kdy nás rozdělili, si rozumí s každým. Takže nevím, jestli to není spíš jím. Každopádně je to výborný hráč, umí dobře číst hru, je šikovný.
Patří jako syn slovenského otce tak trochu do vašeho českého společenství s Milanem Hejdukem?
Jsme spolu na pokoji. Ale i kvůli sobě se snažím s ním mluvit anglicky. Jemu je angličtina bližší a já se ji snažím používat. To spíš on mi řekne něco česky nebo slovensky. V kabině mluvíme s Milanem Hejdukem česky, srandičky v angličtině mi ještě moc nejdou.
Odchody do NHL v "letech"Pavel Patera (ve 29 letech). Farmu nevzal, z Dallasu odešel, štěstí však neudělal ani v Minnesotě. Martin Procházka (25). Nechytil se v Torontu ani v Atlantě. Jiří Dopita (33). Zranění, málo prostoru. V jednom zápase dal čtyři góly, celkově však nic moc. Roman Čechmánek (29). Ve Flyers dobrý start, pak spíš rozpaky. |
Musel jste podobně jako v extralize projít jako nováček rituálem?
Zatím ne. Večeře, kterou platí nováčci, teprve přijde. Podobné je, že za první zápas se vypisují prémie za vítězství.
Na kolik vás výhra nad Dallasem a pozice třetí hvězdy zápasu přišla?
Moc se to od Evropy neliší. Asi na pět set dolarů (zhruba 10 tisíc korun). Ptal jsem se Milana, kolik se dává.
Jste vyhlášený technik, nahrávač. Když jste do Colorada přišel, říkal jste, že trenér nemá moc rád zasekávání na modré čáře a že to je přesně vaše hra. Jak moc jste ji tedy musel změnit?
Trenér tohle nemá rád v případě, že se puk ztratí. Ale jinak mu to nevadí. Naopak mě překvapilo, že tady nemají moc rádi nastřelování puků a že budou raději, když rozehraju zpátky na beky. Jsem rád, tahle hra je mi bližší.
Ale na čistém ledě bez reklam puk tak snadno neztratíte, ne?
Z očí ne. Ale z hokejky se určitě ztratit může.
