Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hlinkova Sibiř: velká výzva i velký stesk

5 2003
Ivan Hlinka, pět časových pásem na východ od milovaného Litvínova, je zrovna v náladě, jež zasahuje hokejové trenéry ve chvílích nezvládnutého ohromení. Způsobily to dva góly, utržené jako dvě rány osudu při přesilovkách jeho mužstva. Zahradily mu s Omskem cestu do finále ruské ligy. Hlinka je ovšem vycvičen jako zdatný šermíř či boxer: přejde do krytu a odráží sondy do hlubin roztrpčené duše. Je to sport, život jde dál, prohlašuje. Leč občas se skulinka v jeho krytu najde.

Jak jste se cítil po tom osudovém gólu, vyřazujícím Omsk z postupu do finále? Ten náhodně odražený puk a pak zdařilý blafák soupeře při vaší přesilovce...
No, nezhroutil jsem se. Je to play-off, jedno mužstvo se raduje, druhé je zklamané.

Jenže tenhle gól se vám musí honit v hlavě do smrti. Vždyť vám podtrhl nohy před triumfem, kvůli němuž jste byl do Omsku angažován.
Jestli do smrti, to nevím, ale teď ho mám v hlavě pořád. Tenhle moment si promítáme i při tréninku a budeme se k němu ještě vracet.

V Omsku vás vítali jako „geroje Glinku“. Všichni, od sibiřského gubernátora až po posledního mužika, vás chtěli vidět jako trenéra mistrů Ruska. Teď asi kolem vás atmosféra zhoustla. Neřekl vám nikdo, že končíte?
Ne. Nic se nezměnilo.

Český tisk mockrát připomínal, že Hlinka šel do Omsku za milion dolarů. Ruský tisk také?
Tady jsem to nečetl. Pochopitelně že s větší smlouvou je na vás větší tlak.

Neproklínal jste své rozhodnutí?
Že jsem šel do Omsku? Taková rozhodnutí oživují rutinu života, s nimi se nikdy nenudíte. A co novinářů vás potom volá! (smích)

Jak jste se cítil ten večer po porážce, už doma sám? Skleslý a smutný? Opuštěný, zbytečný?
(po dlouhém váhání) Nic z toho nemůžu říct.

Nemůžete? Nebo to nepřiznáte, aby neutrpěl image velkého Hlinky?
Prosím vás! Víte, že mám za sebou nějaké porážky, nějaká vítězství. Snažím se hrát hokej i život především rozumem.

Vám stačí na zvládnutí takové situace rozum?  Nějaké spodní proudy, které zavánějí depresí, sklíčeností, ve vás nevyvřely?
Pokouším se nepřipouštět si je. Sám sebe moc nepozoruji.

Nechcete se vidět skleslý? Prý jste tak působil při některých tiskovkách po porážkách.
Kdo to řekl?

Ruští novináři. Váš hráč Vlasák vyprávěl, že novináři jako by měli radost z každé vaší porážky.
To jsou novinářské přeháňky. Četl jsem o sobě i něco jiného. Ostatně jste si jistě všiml, že v Rusku už mají demokracii, ať si píší, co chtějí. Já se s novináři snažil vyjít, třeba jsem je něčím dráždil.

Vaše sebevědomí prý utrpělo, stejně jako vaše pověst a autorita.
Sebevědomí mám tak akorát. Kvůli tisku ho nebudu ubírat.

Vytýkali vám příliš měkký přístup k hráčům.
Já nevím, jestli jsem měkký nebo tvrdý, přistupuji k hráčům jako k lidem. Hráči nejsou šachové figurky, kterými tahám po place. Mají svůj vlastní mozek.

A byl jste proti bázím, těm dlouhým soustředěním v ústraní.
Já jsem báze nezrušil, nemůžete jít hlavou proti zvyklostem ruského hokeje, to jsem už poznal.

Co vás nejvíc vytočilo?
Když dostanete ve dvou zápasech dva rozhodující góly při vlastní přesilovce.

Když jste podepisoval smlouvu na Sibiř, věděl jste, do čeho jdete. Měl jste mimo možné slávy a velkého balíku peněz ještě jiný impulz?
Impulz máte vždy, když pracujete s dobrými hráči. Bez ctižádosti by nic nešlo. Vždycky chcete vyhrát.

Co přinesli čtyři čeští hráči mužstvu? Větší tvořivost?
Ruská hra je podobná té naší, také kombinační. Češi podpořili tým především zodpovědností. Mohl jsem se na ně spolehnout.

Myslíte, že jste něco udělal špatně?
Když dostanete rozhodující góly v přesilovce, tak vás asi napadne: Koho jsem to tam postavil, neměl jsem tam dát někoho jiného?

Několikrát jste prohlásil, že na vašich štacích vám k životu vlastně stačí jen jíst a bydlet. Ale i kdyby to stokrát byla pravda, zbývá se zeptat, jak jste poznal, co to je stesk?
No, naprosto dokonale a do dna. Bez domova, rodiny jste sám.

Jak často jste telefonoval manželce?
Minimálně dvakrát denně.

O čem si pořád povídáte?
Co jsem zrovna zažil. A o dětech, baráku, kamarádech. A jak se máme pořád rádi.

Jak se vám líbily Rusky?
Už jednou jsem vám řekl, že o ženských se radši nebavím. Nemám tu potřebu.

A jak vám chutnala ruská vodka?
Není velký rozdíl proti té, co je u nás. Nezdá se mi, že by v mrazech chutnala líp.

Angažmá v Pittsburghu neskončilo nejlépe, Omsk nezáří ve finále. Nepřešla vás chuť na podobné výlety?
Chuť s věkem neroste, jenže mě hokej baví, ještě to zkusím.

A kde? Roční smlouva vám v Omsku končí.
Podepsal jsem tady další, zase na rok.

Kdy jste ji podepsal?
Ještě před play-off.

Dodrží ji druhá strana?
Doufám, že ano.

Neděsí vás tedy další rok na Sibiři?
Proč? Ale nejdřív si odpočinu.

Někde měsíc na Havaji?
Ne, týden v Chorvatsku. Na víc nezbude čas.

Dosavadní předseda svazu Gut naznačil, že byste se v budoucnu mohl stát jeho nástupcem...
Ne. Není to mým cílem.

Autoři:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze