„Nikdy jsem neřekl, že končím. Pořád mám do hokeje chuť,“ vypráví jednačtyřicetiletý útočník, který po přestupu ze Sparty loni pomohl Kometě vybojovat bronzové medaile.Přesto byl po sezoně hodně skleslý. Vyčítal si, že v semifinálové sérii s Litvínovem nedal gól, a Brno proto neproklouzlo do finále.
Už z vás zklamání vyprchalo?
Když mi to zrovna nikdo nepřipomíná... (smích) Ale vážně. Bezprostředně po sezoně bylo zklamání větší než teď, s odstupem dvou měsíců. Uplynulou sezonu hodnotím kladně. Převládaly v ní pozitivní a příjemné věci.
Petr TonHokejový útočník se narodil 18. října 1973 v Kladně, kde také s hokejem začal. V extralize oblékal dres Kladna (1992–1998), Sparty Praha (2003–2014) a loňskou sezonu odehrál v Kometě. Ton dvakrát vyhrál kanadské bodování nejvyšší soutěže, třikrát byl nejlepší střelec a se Spartou získal dva mistrovské tituly. Šest sezon strávil ve Finsku. |
Jaká tedy z vašeho pohledu vlastně byla?
Měli jsme skvělou základní část, která byla bodově dokonce nejlepší, jakou zatím Kometa od návratu do extraligy měla. Myslím, že jsem k tomu taky trochu přispěl. Navíc se druhý rok po sobě udělala medaile. A to se počítá.
A co osobní hledisko?
Každý hráč má nějakou úlohu. Já tam byl od toho, abych ve vyrovnané semifinálové sérii s Litvínovem dával góly. Jenže to střelecky nebylo ono. Možná jsem až moc chtěl. Mám ale čisté svědomí, pro úspěch týmu jsem udělal maximum.
Kolikrát jste měl vyloženě smůlu. Třeba při osudové porážce 2:3 v Litvínově, kdy jste trefil do nohy Martina Ručinského strážícího prázdnou branku...
Jednou tam strčil hokejku, podruhé tam spadnul. S Martinem jsme si o tom pak psali. Jeho samotného překvapilo, jaký zázrak udělal. Já v ten moment nešel ani střídat. Patnáct sekund nato jsem jel sám na bránu. Pořád jsem věřil, ale v tu chvíli mi to asi nebylo souzené. Z celkového hlediska ale převažuje spokojenost.
Vyznáte se po tom roce v Brně? Víte třeba, kde je Česká ulice?
Ale ano. Už během léta jsem se snažil město poznávat. Přípravu jsem začal s mladými hráči o týden dřív. Bydlel jsem na hotelu a nechtěl jsem tam tvrdnout. Tak jsem si vždycky něco našel na internetu a zadal to do navigace. Po večerech, kdy nebyl takový provoz, jsem si pak město projížděl.
Překvapilo vás, jak pozitivně vás přijali brněnští fanoušci?
Toho jsem se trochu obával, protože jsem hrál dlouho za Spartu a lidi mě brali jako Pražáka. Ale jsem rád, že mě v Brně vzali za svého. Jsou tam jedni z nejbouřlivějších fanoušků a hrát před nimi bylo velmi příjemné.
Budete v Kometě pokračovat?
Věřím, že se to vyřeší do týdne nebo do čtrnácti dnů. Byl jsem po operaci s loktem, proto jsem si taky vzal čas na rozmyšlenou, abych věděl, jak na tom budu zdravotně. Teď teprve začínám jednat. Uvidíme, jak to všechno dopadne.
Preferujete nějakou variantu?
Kdybych se měl rozhodovat bez jednání, byly by základní možnosti dvě: buď zůstat v Brně, nebo hrát první ligu za Kladno. Nechtěl bych moc měnit prostředí. Tyhle dva kluby mě momentálně zajímají nejvíc.
Hraje pro brněnskou variantu to, že si můžete ještě jednou sáhnout na mistrovský pohár?
V Kometě je to o titulu, v Kladně o postupu do extraligy s klubem, ve kterém jsem vyrůstal. Je to samozřejmě jiný level, v obou týmech ale vidím další výzvu.
Připravujete se i letos individuálně, jak máte ve zvyku?
Hned po sezoně jsem absolvoval vyšetření a pak šel na operaci s loktem. Teď už se připravuji individuálně v Kladně. Nemám s tím problém, navíc můžu trénovat s kamarádem Petrem Tenkrátem.
Za Kladno hraje i váš dvanáctiletý syn Petr. Je hokej u vás doma hodně frekventované téma?
Docela ano, syna všechno zajímá. Loni jsem mu moc radit nemohl, viděl jsem ho jen ve dvou zápasech. Uvidíme, co z něj vyroste. Jako táta čekám, kdy mu přijde puberta. Jinak sportujeme celá rodina. Dceři je sedmnáct, hraje tenis a florbal. Baví ji to – a to je důležité.
V tomhle věku jí už pomalu musíte z domu odhánět nápadníky, viďte?
Zatím to jde. Nevím, jestli je tak inteligentní, nebo si říká, že na to má dost času. Poznal jsem plno lidí, kteří dlouho nic a najednou v osmnácti přišli, že se musí vdávat. Doufám, že moje dcera nebude tenhle případ. Má větší volnost než já v jejím věku, ale nezneužívá toho.
Váš velký koníček je finančnictví. Sledujete, jak si stojí burzy?
Zajímá mě finančnictví jako celek. Jsou to věci, které dělám v rámci fondů a různých investičních příležitostí. Jak se vyvíjí ropa, zlato nebo pšenice, to se jednou za čas podívám. Stejně, jak si stojí japonský jen nebo dolar vůči euru, protože to má vliv i na fondy. Baví mě to sledovat, ale pokud do něčeho investuji, vždy po poradě.
