Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konečně jsem zpátky. Květoň toužil po návratu už před rokem

Lukáš Květoň na tréninku hokejistů Českých Budějovic. | foto: Petr Lundák, MF DNES

25 2015
Je to první z návratů, které si fanoušci českobudějovického Motoru vysnili. Při přesunu hokejové extraligy do Hradce Králové musel s klubem odejít i útočník Lukáš Květoň. Teď je odchovanec zpátky a chce pomoci s návratem do extraligy.

Jak se těšíte na budějovický led v budějovickém dresu?
Těším se moc. Jsem rád, že jsem se mohl vrátit, a asi budu nervózní.

Ve 33 letech? Z čeho?
Z očekávání. Když se nějaký hráč vrátí domů, fanoušci od něj hodně čekají. Já se musím dostat zpátky do formy, potvrdit výkony, které se ode mě očekávají, a splnit cíl, který je pro mě jako sen. Když se extraliga odsud ztratila, pořád jsem na to myslel a budu dělat všechno pro to, aby se sem vrátila.

Postup do extraligy jste si už jednou v budějovickém dresu užil. Vzpomínáte na rok 2005?
To bylo úplně jiný. S Tomášem Mertlem a Milanem Gulašem jsme tenkrát byli mladíci a tady bylo mužstvo, které mohlo pomalu hrát o titul v extralize. Teď jsou tady kluci, kteří nemají takové zkušenosti, ale bojují za Motor. I já se hokej pořád učím. O postup jsme s Chomutovem hráli už loni. A projít baráží je strašně těžké.

Lukáš Květoň

(33 let)

Odchovanec táborského hokeje přišel do Českých Budějovic v juniorském věku. A až do předminulé sezony je kromě střídavých startů do nižších soutěží neopustil. Rok strávil v Hradci Králové a loňskou sezonu v Chomutově. Na jihu se představil i v barážových zápasech. Teď se vrací a do první formace naskočí už ve středu doma proti Benátkám (začátek v 17.30 hodin). „Bude hrát v první lajně se Žálčíkem a Pajičem. Je to dobrý bruslař s dobrou střelou a přinese více agresivity a střelby a samozřejmě i nějaký ten gól,“ slibuje se od něj trenér Petr Rosol.

V téhle sezoně jste v Chomutově moc nehrál, nezískal jste ani bod. Má to být teď restart?
Od začátku mi bylo v Chomutově řečeno, že budu hrát spíš čtvrtou lajnu, hlavně oslabení. A když hrajete osm nebo devět minut za zápas, tak je to spíš o štěstí, že máte jednu nebo dvě šance na gól. Nemyslím si, že bych hrál špatně, ale řekl jsem si, že nebudu ve čtvrté lajně zabírat místo mladým klukům. Tak jsem se zvednul a jel jsem se zeptat, jestli by byla nějaká možnost se vrátit zpátky. Domluvili jsme se a šel jsem sem. Kvůli rodině i kvůli hokeji.

Přijde mi, že je na vás znát velká spokojenost.
Přesně tak. Chtěl jsem se vrátit už dřív, jenže loni to nevyšlo. Částka za mě byla poměrně značná. S Romanem Turkem (prezident Motoru) jsem byl v kontaktu a on říkal na rovinu, že to nepůjde. Teď jsem rád, že Chomutov svolil.

Osobně jsem vás tu čekal už před rokem, než jste šel do Chomutova.
To se řešilo. Ale Hradec Králové za mě chtěl 800 tisíc. Bylo to pro klub nereálné. Měl jsem nabídky i jinam než do Chomutova, ale tabulková cena mě ‚zabíjela‘. Když si vezmete, že odehrajete rok a přestupní částka vám klesne o nějakých 600 tisíc, tak to nikdo nechtěl dát. Byl jsem rád, že se ozval Chomutov. Postoupilo se, to bylo důležitý. Cíl se splnil. Věřil jsem, že si zahraju extraligu, ale každý trenér si vezme své hráče a moje role postupně klesala.

Jiřímu Šimánkovi před dvěma lety změna prostředí pomohla a po několika průměrných sezonách se dostal i do reprezentace. Co znamenal odchod do Hradce Králové pro vás?
Vzalo mi to rodinu. Ta nemohla jít se mnou. Musel jsem být 200 kilometrů daleko bez dětí, které rostou a utíkají mi před očima, a domů jsem se dostal vždycky na otočku. Doufám, že tenhle přesun zpátky mě nakopne a vrátí mi chuť si něco dokázat a prát se o to, abych si ještě zahrál extraligu v Budějovicích.

Na vaší hře se to asi muselo projevit, že? Bodově jste šel pod svůj standard.
Podepsalo se na mně hodně cestování i rodina. Po psychické stránce. V Chomutově jsou super podmínky pro hokej, ale město mi nevyhovovalo. Rodina je pro mě prvořadá.

V kabině jste našel známého maséra Vlašice. Co se tu změnilo?
Vzhledem k tomu, že se to tady tenkrát úplně vybralo, je tu zase všechno při starém. To je báječné, co se povedlo. Pár lidí tady znám. Zázemí je parádní.

A máte svoje místo v kabině?
Sedím jinde. Nemám ještě ani skříňku na věci, protože je tu dost lidí. Ani jsem na tom nelpěl. Číslo budu mít jiné. Místo 55 budu hrát s 23, což je datum narození syna Lukáše. Jsou hráči, kteří jsou tady déle. Chci zapadnout do party a makat.

Přijel jste v pátek. V sobotu naskočil do zápasu s Jihlavou a říkal jste, že to nebylo ono. Teď už za sebou máte pár tréninků s mužstvem. Bude to proti Benátkám lepší?
Nebylo to úplně špatné, ale přijel jsem v pátek večer, musel jsem vyklidit byt a řešila se v Chomutově ještě smlouva. Do Budějovic jsem přijel odpoledne a hned se řešila smlouva. Pak jsem šel na led s juniory a v sobotu jel do Jihlavy. Chtěl jsem do toho skočit. Teď už trénuju normálně, makáme a budeme makat dál. S Benátkami to snad bude lepší.



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze