Dva dny. O dva dny déle se Auston Matthews zdržel v mámině břiše. Kdyby si pospíšil, asi by teď bojoval o pozici v přípravném táboře Arizona Coyotes před startem NHL.
Jenže se narodil „až“ 17. září 1997, což znamená, že se těsně nemohl zúčastnit letošního draftu. A tak americký zázračný chlapec v úterý dopoledne v pražské O2 areně coby zelenáč sbíral puky po rozbruslení curyšských Lions před večerní partií Ligy mistrů proti Spartě.
Osud si s ním zašpásoval poněkud zlomyslně. Chvíli ho to štvalo. „Ale už to beru tak, jak to je,“ řekl pro MF DNES. „Nic s tím nenadělám. Makám na sobě. Soustředím se na sezonu a na náš tým.“
Zrale vystupující teenager v chlapském těle (188 cm, 88 kg) by se v příští dražbě nadějí do NHL měl stát jasnou jedničkou. Pro všestrannost jej přirovnávají k Toewsovi z Chicaga či Kopitarovi z Los Angeles. Srší dovednostmi. Zvolili jej nejužitečnějším hráčem posledního šampionátu do 18 let ve Švýcarsku, kde v sedmi zápasech posbíral 15 bodů (8+7).
„Jasně dominoval, udělal na nás skvělý dojem,“ tvrdil včera Marc Crawford, kanadský kouč ZSC Lions. „Skvěle čte hru. Má šikovné ruce. Je velice silný bruslař. Je vnímavý a chce se stále učit.“
Právě Crawford, vítěz Stanley Cupu s Coloradem a trenér Kanady na olympiádě v Naganu, se výrazně zasloužil o to, že Matthews zvolil naprosto originální cestu.
Zatímco české hvězdičky prchají do Severní Ameriky, aby se předvedly před draftem, Matthews se vydal proti proudu, do Evropy. Odmítl americkou univerzitní soutěž i kanadskou juniorku. A nejen proto, že si mezi dospělými ve Švýcarsku jako profesionál vydělá 400 tisíc dolarů (9,7 milionu korun).
Máma vaří, on si uklízí
Jeho příběh se vymyká běžným osnovám. Vyrostl ve vyhřáté Arizoně, kde se naděje pro NHL nelíhnou. I ve státě proslulém pouštním podnebím jej uhranuly bitvy na ledových jevištích.
Na zápasy Coyotes ho bral strýc, jenž to v americkém fotbalu dotáhl až do NFL. Auston si z prvních utkání pamatuje hlavně rámus. Později si oblíbil hbitého mrňouse Briera a odolného obra Doana.
V prvním svém bruslařském videoklipu se blaženě usmíval. V šesti doma oznámil, že se hodlá věnovat hokeji. „Páni, to bude pálka,“ vydechl táta Brian.
Rodina ve Phoenixu patřila ke střední třídě, v níž mezi kluky nejvíc letěl mnohem levnější baseball. Roční náklady na Austonovu „kariéru“ párkrát přesáhly 20 tisíc dolarů (skoro půl milionu korun). Jeho matka, narozená v Mexiku, stíhala dvě zaměstnání, aby pomohla vydělat na náklady (třeba na dlouhé cesty na severovýchod).
Paní Matthewsová představuje dokonalý vzor hokejové mamky, což potvrdila i tím, že Austona doprovází na curyšské misi. Zároveň ale není prostou služkou.
Ona vaří, on si po sobě uklízí. Ona pere, on si oblečení rovná do skříně. „Hodně se kvůli mně obětovala,“ uznává synek. „Teď opustila tátu i ostatní příbuzné a známé. Ale myslí si, že to za to stojí. Poznáváme spolu cizí zemi. Jsem rád, že je se mnou.“
V předchozích dvou sezonách se příliš nevídali, neb Auston válel za výběr USA v dalekém Michiganu. V soutěži USHL nasbíral v minulém ročníku 116 bodů (55+61) a překonal rekord slavného Kanea, superstar Chicaga. Výrazně předčil i výkon svého kamaráda Eichela, jehož si v posledním draftu jako dvojku vybralo Buffalo.
Právě za ním se Matthews mohl umístit, kdyby se narodil o dva dny dřív. Kdyby byl v září 1997 dravější, zřejmě by si ho v červnu 2015 stylově přivlastnili právě Coyotes, kteří volili jako třetí. To by byla pointa!
No nic... „Všechno se v životě stává z nějakého důvodu,“ říká smířeně Matthews, jehož evropské dobrodružství baví. Zkouší pochytit německá slovíčka. Zvyká si na Curych, v porovnání s rozlehlým Phoenixem městečko u jezera. Přiletěla s ním i jedna z jeho sester, jež přerušila studia na vysoké škole. „Spousta věcí je jiných, ale všichni mi to ulehčují,“ lebedí si.
Crawforda a jeho pár kolegů má přes ulici. Poblíž bydlí i parťáci Fritsche, Bergeron i Shannon, někdejší hráči NHL. „Vědí, čím si procházím. I díky nim jde všechno hladce.“
Nejhezčí dárek? Zápas!
Ve Švýcarsku jej přijali vskutku vlídně. Minulý týden sfoukl na stadionu svíčky na dortu za dohledu kamer. Mužstvo mu při rozcvičce na kluzišti zpívalo Happy Birthday. Paní Matthewsová hráče na oplátku hostila vlastnoručně ukuchtěnou mexickou specialitkou.
„Nejkrásnější dárek je, že můžu konečně hrát“ říkal do mikrofonu mladík s přezdívkou Papi a číslem 34 na dresu. Musel si totiž podle pravidel počkat až na dovršení osmnáctin, aby se směl zapojit do ligových bojů. Hned dal gól. A ve druhém startu další.
Odborníci na něm přitom oceňují, že se nesoustředí jen na útok. S vervou se rve o puk, pamatuje si, co mu vtloukal do hlavy táta: „Poslyš, kdykoliv skáčeš na led, dři naplno. Jinak podvádíš sebe i svůj tým.“
Přísný Crawford dohlíží, aby se zlepšoval. Tréninky vede v zámořském tempu. Program Matthewsovi zpestřuje Liga mistrů, jež ho zavála i do Prahy. „Je to pecka, poznám i mančafty z jiných částí Evropy. Třeba z Česka. Vím, že tu máte vášnivé fanoušky. Vychovali jste řadu bezva hokejistů. Utkával jsem se s Pavlem Zachou či Pastrňákem.“
Za rok na ně asi narazí v NHL, již zatím bude sledovat jen na dálku. Hlavně přítele Eichela. „V noci na přenosy vstávat nebudu. Ale na Jacka a další kámoše si dám pozor.“ Místo slavné ligy teď válí ve Švýcarsku. A věří své unikátní cestě.
