Co říkali vsetínští hráči na to, že se nimi trénujete?
Skoro všechny kluky znám už z juniorky. Vyrůstal jsem s nimi a také hrál. Dělali si legraci. Věděli, že trénink je ještě takový letní, i když jsem se snažil makat naplno. Znají mě a berou jako kamaráda. Ne že přijel někdo z Ameriky.
V Monctonu jste v Quebecké juniorské lize za sezonu dosáhl 99 bodů. Doufal jste, že se podíváte do NHL?
Vedení Blues nechtělo sahat do sestavy. Sezona byla rozběhnutá, nebylo by to dobré ani pro klub ani pro hráče. Chtěl jsem hrát co nejlépe, NHL jsem neřešil. Pak se to nějak vyvrbilo, byl jsem překvapený. Podepsal jsem smlouvu a hrál.
Jak k tomu došlo?
V Monctonu nám skončila sezona, vypadli jsme v prvním kole play-off, což nikdo nečekal. Hráli jsme asi s nejhorším týmem, co byl v soutěži. Oni jenom bránili a my jsme nevěděli, co s tím dělat. Pak jsem čekal dalších devět dní na vízum. Neměl jsem možnost trénovat, nedělal jsem vůbec nic. No a najednou mi zavolali. Bylo to náročné, ale dalo mi to hodně. Byla to super zkušenost na příští sezonu.
Měl jste velký respekt, když jste poprvé vstoupil do kabiny?
Bylo to zrovna na tripu, přiletěl jsem za mužstvem do Nashvillu. Přišel jsem do šatny dřív, nikdo tam ještě nebyl. Uvědomil jsem si, že jsem něčeho dosáhl, ale že to je jen první stupínek. Navazuje na to další práce.
V St. Louis hrál první Čech v historii NHL - Jaroslav Jiřík. Vzpomněl jej v souvislosti s vámi někdo?
Žijí tam dnem, který zrovna nastal. Moc nevzpomínají, nenarazil jsem na to. Ale v kabině visí historické sestavy, viděl jsem tam třeba jméno Libora Zábranského. Takových věcí si člověk všimne.
Nechal jste si něco z premiéry v NHL?
Dostal jsem dres, kde je napsáno, že je z mého prvního zápasu v NHL. To je to jediné, co jsem si schoval.
St. Louis se v posledních osmi letech pětkrát neprobojovalo do play-off. Nebude chtít management změnit sestavu, což by zvýšilo vaše šance probojovat se do týmu?
Když se podíváte na sestavu, je tam pár starších hráčů jako Backes nebo Jackman. Většina ostatních jsou mladí, které draftovali před pár lety a dnes už to jsou top hráči NHL. Ti, se kterými začali pracovat, se blíží k vrcholu. Letos jsme vedli nad Los Angeles 2:0 na zápasy a ve třetím utkání také. Bylo to blízko. Kluci ale nezvládli závěry zápasů. Je to o zkušenostech. Za pár let budou někde jinde. Ano, pro mě osobně je dobře, že tam věří mladým hráčům, že se snaží zabudovat jich do týmu co nejvíc.
Sledoval vaše výkony v Monctonu otec Alexej?
Měl zaplacený internetový kanál, a když měl možnost, díval se na mě. Pořád měl připomínky. Ale to je pro mne jenom dobře. On vidí spoustu věcí, které já z ledu vidět nemůžu. Komunikovali jsme spolu neustále.
A co vy, sledoval jste český hokej?
Jak Slavii Praha v extralize, tak i Slovan Bratislava v KHL. A když hráli junioři Vsetína o postup do extraligy, měl jsem zapnutý onlajn a byl nervóznější než kluci na ledě. O hokeji u nás jsem docela v obraze.
Jaké jsou vaše ambice pro nadcházející sezonu?
Teď jedu do Kanady, kde budu měsíc trénovat. Pak bude rookie camp pro mladé, kteří byli draftováni v posledních pěti letech. Bude nás tam asi dvacet. Potom přijde na řadu turnaj a pak bych měl jet na velký kemp před sezonou.
