Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dominik Hašek jako správce Síně slávy: Chci českému hokeji něco vrátit

Dominik Hašek před svým uvedením do hokejové Síně slávy v Torontu. | foto: AP

10 2014
V té nejslavnější hokejové Síni slávy, již spravuje NHL, už sám je. A teď legendární brankář Dominik Hašek touží pozvednout renomé její české varianty. Jako šéf návrhové komise Síně slávy českého hokeje říká: „Je pro mě prestižní, že se můžu spolu s ostatními podívat dozadu a ocenit lidi, kteří pro náš hokej udělali obrovský kus práce.“

Počet členů Síně slávy českého hokeje se 18. prosince rozroste už na 118: nově budou jmenováni tři bývalí vynikající hokejisté Jan Havel, František Ševčík, Ladislav Šmíd starší a in memoriam televizní komentátor Luděk Brábník.

A k ceremoniálu, jenž uctí jejich přínos pro tuzemský hokej, už Hašek využije poznatky ze svého vlastního zážitku - z toho, když byl sám v Torontu slavnostně uveden mezi legendy NHL. „Zámořská tradice je samozřejmě trochu jiná, přesto něco z ní můžeme použít,“ líčí slavný brankář a nyní strážce hokejové minulosti.

Co třeba vás v Torontu inspirovalo?
Je třeba říct, že tamní tradice i finance jsou na jiné úrovni. Navíc si možná lidé ani nedokážou představit, co hokej znamená pro Kanadu - pro nás znamená hrozně moc, ale pro ně opravdu ještě více. Jeden z poznatků třeba je: rozhodli jsme se, že upřednostníme, aby byli noví členové Síně slávy nejprve uvedeni privátněji, v komorním prostředí. Abychom o nich mohli něco říct, budou si k nim moci sednout jejich rodinní příslušníci a nejbližší, budou pozvaní jen určití lidé.

Tedy místo toho, aby šli rovnou před utkáním na led před plnou halu?
Jsem přesvědčený, že je to tak správně. Úvodní ceremoniál bude probíhat v O2 Areně v soukromí. Před zápasem se Švédskem pak budou všichni čtyři - Luďka Brábníka bude in memoriam zastupovat jeho dcera - představeni i na ledě.

Čtyři noví členové Síně slávy

Jan „Gusta“ Havel: 2x olympijská medaile (stříbro 1968, bronz 1972), 4x medaile z MS, dvakrát nejlepší střelec domácí ligy.

František Ševčík: 1x olympijská medaile (stříbro 1968), 5x medaile z MS, 7x mistr československé ligy.

Ladislav Šmíd starší: 1x olympijská medaile (bronz 1964), 3x medaile z MS, 5x mistr československé ligy.

Luděk Brábník in memoriam: hokejový trenér, televizní komentátor a publicista.

Mimochodem, proč jste nyní zvolili právě toto kvarteto?
Výběrová komise, která má 12 členů, měla v září dlouhý mítink a probírali jsme, jestli vzít víc nových, mladších hráčů - nebo se ještě jednou poohlédnout do minulosti. A názor, že se znovu podíváme do 60. a 70. let, nakonec převážil. Jsou tam někteří hráči, kteří odvedli pro český hokej velmi mnoho a nebyli ocenění. Kromě tří hokejistů ještě velice renomovaný komentátor Luděk Brábník.

Dovídáte se díky této práci něco nového z dějin tuzemského hokeje?
Všechny tři nominované bývalé hráče si pamatuju, ale nikdy jsem je neviděl hrát na vlastní oči. Právě proto jsou v komisi i starší lidé - ať zpočátku dnes již zesnulý Karel Gut nebo nyní třeba Horešovský, Klapáč, Milan Nový, Láďa Martinec… Ti si na osobnosti těchto časů pamatují. To, že mě zvolili předsedou, je hezké, k 80. či 90. létům můžu říct hodně. Ale pak jsou tu ti, co mohou něco říct i k delší historii.

Vraťme se ještě znovu do Toronta: co dalšího vám utkvělo v paměti?
Různé maličkosti. Mně se třeba hrozně líbilo, když člověk dává svůj podpis do té obrovské knihy, kde jsou podepsaní pouze a jenom členové Síně slávy. Drobnost, ale ceremoniálu může dodat něco krásného navíc.

Co pro vás ohledně Síně slávy bylo vůbec největší zážitkem?
Samotné uvedení a dvě věci. Jednak party, na níž jsem se sešel se spoustou bývalých spoluhráčů, které jsem léta neviděl - hlavně ty z Buffala. Pak to, že jsem nevěděl, kdo mi za Síň slávy bude předávat plaketu. A byl to Chris Chelios, s nímž jsem začínal při svém prvním zápase za Chicago a končil při posledním za Detroit; je to člověk, který mě provázel začátkem i koncem kariéry v NHL.

V Torontu je uvádění legend vždy velká věc, tamní Síň slávy má ohromné renomé. V Česku se tato myšlenka stále zabydluje, chce to trpělivost?
Jednoznačně. Tradice chybí, ale Síň slávy byla založena před pěti lety, kdy do ní bylo uvedeno prvních šedesát členů - a teď jich bude už 118. Tradici budujeme, každý rok by měl napomoci k tomu, aby se úroveň Síně slávy zvýšila. Jsem rád, že můžu být u toho a svými poznatky k tomu třeba i přispět.

Jste šéfem návrhové komise, jak vás vlastně tahle funkce naplňuje?
Je práce dobrovolná a především zodpovědná. Cítím, že je mým úkolem něco vracet českému hokeji; tady jsem se jej naučil, díky tomu dosáhl velkých úspěchů a finančně se zabezpečil na celý život. Je pro mě prestižní, že můžu spolu s ostatními ocenit ty, kteří pro náš hokej udělali obrovský kus práce.

Jak dlouho tuto pozici ještě chcete zastávat?
Byl jsem nominovaný na čtyři roky jako člen komise. Ještě příští rok se tomu budu věnovat a pak musím povinně - minimálně na dva roky - odejít.

V květnu Česko hostí mistrovství světa, čeká se velký hokejový svátek. Hodlá k němu nějak přispět i vámi dozorovaný projekt?
Našim cílem je kromě jiného to, aby tu jednou byla kamenná Síň slávy. Vím, že se pro to dělá hodně. Nerad bych říkal něco dopředu, dokud to nevíme stoprocentně, ale v poslední době se dozvídám mnoho dobrých zpráv. Že by během příštího roku opravdová, kamenná Síň slávy mohla být otevřená - místo, kam by se lidé mohli přijít podívat na některé hokejové relikvie a kde by se děti mohly pobavit.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze