Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V Kanadě s Českem počítají, tvrdí kapitán hokejové dvacítky

Dominik Mašín | foto: Profimedia.cz

15 2015
Před dvěma lety coby kapitán dovedl hokejovou osmnáctku k senzačnímu stříbru, teď na mistrovství světa povede s céčkem na dresu reprezentační dvacítku. Obránce Dominik Mašín je přesvědčený, že tým může uspět i bez strůjců tehdejšího úspěchu Jakuba Vrány a Davida Pastrňáka.

Ze Slavie jste zamířil do zámoří, jak vás to změnilo?
Já bych řekl, že ani moc ne, pořád jsem stejný kluk. Navíc tu máme skoro stejný tým, takže si s klukama rozumíme a moc jsme se na sebe těšili. Doufám, že to na šampionátu dotáhneme daleko.

Jaké si dáváte cíle?
Hlavně musíme hrát týmově. Důležité bude zvládnout začátek turnaje a pak hlavně čtvrtfinále.

Proběhla v zámoří diskuze na téma MS dvacetiletých?
No jasně, v kabině se o tom všichni baví. Oni jsou tam Kanaďani, takže řešili hlavně kanadskou nominaci. Ale všichni mi popřáli hodně štěstí.

A berou Česko vážně?
Já si myslím, že se s námi určitě počítá. Taky jsme to ukázali na osmnáctkách. to si pamatujou.

Pomůže vám ten úspěch na sebevědomí?
Je to možný, že díky tomu budeme sebevědomější. Uvidíme, jak to bude vypadat na ledě, protože se říká, že osmnáctky jsou pořád ještě juniorský hokej, ale teď už spousta kluků hraje dospělý hokej.

Trenér Jakub Petr

„Nejvíc nás motivují severoameričtí novináři.“

Trenér hokejové reprezentace do dvaceti let Jakub Petr

Ještě není uzavřená nominace. Já s vámi lomcuje to napětí?
Je to jedině dobře, protože všichni hráči bojujou o nominaci a makají na 110 procent. To je výborný. Díky tomu se vybere skvělý tým, který to dotáhne daleko. Je to ku prospěchu, že ještě nemá nikdo nic jistého.

Chybí vám dvě nejvýraznější osobnosti Vrána a Pastrňák. Jak velká ztráta to bude?
Podle mě máme dost dobrý tým, abychom se s tím dokázali poprat.

Půjdete jako kapitán příkladem?
Budu se snažit. Musím nahecovat tým v kabině hlavně před zápasem, povzbuzovat budu i na střídačce. Ale my máme takový tým, že se povzbuzujeme všichni, takže to není až tak těžký úkol.

Spousta hráčů včetně vás čeká zvykání si na evropský rozměr hřiště. Zvládnete to?
No... Na prvním tréninku jsme to s klukama řešili a trošku se tomu smáli. Myslím ale, že si zvykneme rychle, protože jsme tu hráli dost dlouho. To člověk nezapomene.

Říkáte, že jste pořád stejný kluk. Opravdu vás zkušenost z Ameriky v ničem nezměnila?
Je pravda, že jsem trošku samostatnější, protože si tam musím třeba vařit. Ale jinak jsem furt stejný.

Co si vaříte?
No právě že nic moc. Moc toho neumím. občas se snažím uvařit vajíčka a takové lehčí věci. Vařím si většinou jenom snídani, protože bydlím u rodiny, která vaří předzápasová jídla.

Jaké byly začátky v zámoří?
Neuměl jsem ze začátku řeč, takže to bylo těžký. A hlavně jsem neměl kamarády, kteří byli tady v Česku, chyběla mi i rodina. Ale už jsem si zvykl a ani jazyk mi nedělá takový problém. už je to dobrý.

A hokejově?
Hřiště je tam menší a hraje se tam víc fyzicky, takže je na všechno míň času. Myslím, že jsem se zadaptoval dobře a už mi to nedělá problémy.

Vyhovuje vám americký styl?
Sedí mi, ale myslím, že můžu hrát na obou kluzištích. Nedělá mi to problém se rychle přeorientovat.

A ještě poslední věc: v kabině áčka znějí někdy prapodivné melodie. Jaké je to u vaší generace?
My hrajeme hlavně český písničky, nejvíc před zápasem, abychom se naladili. Nejvíc jede Kabát, v osmnáctkách jsme pouštěli i Karla Gotta. Takže jsme asi stejní.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze