Bylo těžké nastoupit v takový moment?
Viděl jsem už ten Romanův zákrok, který mi připadal zvláštní. Těžko se z něj zvedal, tak mi trenéři hned řekli, abych se začal protahovat.
A za chvíli už jste byl na ledě.
Roman ukázal, že to nejde, tak jsem tam šel. Byl jsem trochu nervózní, ale spoluhráči mi do konce třetiny dost pomohli. Výborně to odbránili a to samé i ve třetí třetině, až na jeden gól.
Bylo evidentní, že hradečtí hráči na vás stříleli opravdu z každé pozice, ale paradoxně vám to spíš pomohlo, že?
Jasně. Sáhnul jsem si na puk, což bylo lepší, než kdybych v bráně jen stál, a pak by dvakrát ujeli a loupnuli mi to mezi nohy. Stříleli ze všeho, i od červené čáry, takže to pro mě bylo dobré.
Jak jste se cítil v závěru, když Hradec tři a půl minuty před koncem zkusil hru bez brankáře a hned snížil na 1:2?
Bylo to otevřené, zbývaly tři minuty a furt měli čas na to, aby dali další gól. Naštěstí už jim to pak nevyšlo, my to ubránili a přidali dva góly do prázdné.
Doma jste vyhráli teprve podruhé sezoně. Ulevilo se vám?
Už jsme doma museli vyhrát. Kvůli lidem. Pořád nám chodili fandit, i když se nám doma nedařilo. Vyhráli jsme, ale nyní na to musíme navázat v dalších utkání.
Byl to zápas, který by mohl zlomit vaše domácí prokletí?
Každá domácí výhra nás může nakopnout k úplně jiným výkonům a výsledkům, takže ano. Může nás to zvednout.
Když jste si pak užívali domácí děkovačku, znal jste vůbec slova pokřiku s fanoušky?
Něco jsme jim rozuměli, ale slova neznám. (usmál se)
17. listopadu 2014 8:59
