Ružička si každopádně připravil dobrou odpověď, co říkáte?
To ano. My jsme za Štefanem za každých okolností. I kdyby udělal osmnáct faulů, tak je to náš hráč, náš kluk a je s námi v týmu.
Snížili jste stav série na 1:2. Jak moc se vám ulevilo?
Trošičku jo, ale přijeli jsme s tím, že chceme v Litvínově vyhrát oba zápasy, takže na nějakou euforii můžeme zapomenout. Bylo to ubojované vítězství, soupeř se do nás pořád tlačil. Takhle to bude v každém zápase.
Shodil jste plnovous a nechal si jen knír. Z pověrčivosti?
Je to taková moje rarita: udělal jsem to už dvakrát, když jsem ve finále prohrával a pokaždé to zabralo. Vždycky jsme sérii otočili. Částečně to byla sranda, aby si měli kluci z koho utahovat.
Do Litvínova jste cestovali letadlem. Pomohlo to?
V play-off se každá síla hodí, člověk je musí střádat, kde může. V extralize je to trošku nezvyklé, ale od vedení to byl hezký krok, že nám to umožnili. Bylo to lepší než sedět osm hodin v autobuse.
A kolik sil užírala psychika? Věděli jste, že pokud prohrajete potřetí, bude zle.
Toho jsme si samozřejmě byli všichni vědomí. Na druhou stranu je to jenom hokej a v něm se může stát všechno. I kdybychom prohráli, pořád bychom žili. Ještě by nebylo nic ztracené. Šli jsme do toho naplno a naštěstí to vyšlo.
V čem jste se zlepšili oproti domácím zápasům?
Dobré bylo, že jsme dali brzy gól, to nás uklidnilo. Také jsme se zaměřili na disciplínu a nebyli vylučováni. Litvínov má dobré přesilovky, ale ty jsme si rozebrali na videu a už jsme byli líp připravení.
