Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co si bratr umanul, za tím šel, vzpomíná Jiří Holík

Jiří Holík | foto: Petr Lemberk, MAFRA

18 2015
„To, co si umanul, tak za tím šel. Ale samozřejmě, že když člověk za něčím jde, tak tomu musí rozumět. A to Jarda hokeji rozuměl. Ten měl v malíčku,“ řekl o svém zesnulém bratrovi Jiří Holík, další slavný hokejista, legenda Dukly Jihlava i národního týmu.

Vyzdvihl jeden z velkých bratrových trenérských úspěchů – kdy Jaroslav Holík v letech 2000 a 2001 jako kouč získal titul mistrů světa s týmem České republiky do 20 let. To se nikomu jinému nepodařilo.

Pohřeb bude v pátek

Hokejový reprezentant Jaroslav Holík na snímku z 16. února 1972

Pohřeb hokejové legendy Jaroslava Holíka se uskuteční v pátek v poledne v jihlavském krematoriu. Někdejší hvězdný útočník a později úspěšný trenér zemřel po dlouhé těžké nemoci ve čtvrtek ve věku 72 let. Památku mistra světa a bronzového olympijského medailisty z roku 1972 uctila v pátek reprezentace minutou ticha před zápasem se Švédy, hráči hráli s černými páskami na rukávech. U stadionu Dukly Jihlava, kde hrál Holík více než 18 let, i na zimním stadionu v jeho rodném Havlíčkově Brodě vzniklo pietní místo.

„I když mu tenkrát vytýkali, že hrajeme moc defenzivně, on věděl své. Že když chce mužstvo uspět, tak jednak musí vhodně vybrat hráče, ale pak musí i trvat na tom, co trenér chce. Někdy to muselo být po zlém, někdy to nešlo zrovna moc v rukavičkách. Ale mnohdy ta cesta k úspěchu jiná není,“ pravil Jiří Holík.

S hokejem oba začínali v Havlíčkově Brodě. Kariéru pak spojili s jihlavskou Duklou. I když tomu tak nemuselo být. „Když mi bylo devatenáct, tak už jsem byl ve Spartě. Jenže Jarda si tehdy zlomil nohu a táta mi oznámil: Brácha potřebuje pomoct, tak půjdeš za ním na vojnu do Dukly. Mně se tehdy vůbec nechtělo, mamka mi pak vyprávěla, že jsem hrozně zuřil,“ zavzpomínal v jednom z dřívějších rozhovorů pro MF DNES Jiří Holík.

Je jiné povahy, než byl jeho bratr Jaroslav. „On se přel s tátou hodně. Já ne, já jsem se pousmál, buď jsem si myslel svoje, nebo jsem mu dal za pravdu. Ale s tátou se moc hádat nedalo. Ten měl u nás pravdu, a hotovo,“ uvedl mladší z bratrů.

Přísnost otce oběma bratrům pomohla i v hokeji. Táta je v životě nepochválil. Hoši byli pořád pod kritikou. „My jsme měli jinou výchovu. Nemůžu zas říct, že bychom trpěli, ale bylo to jiné,“ pravil Jiří Holík.

S bratrem byl v kontaktu. Například si pravidelně telefonovali při fotbale. Zatímco Jiří fandí Barceloně, Jaroslav držel palce Realu Madrid. A „bouřlivák“ Jiřího například takto špičkoval: „Vždyť oni u toho chodí, na to se nadá koukat, jak jim můžeš fandit.“

Otec bratří Holíků také sportoval. Skákal na lyžích.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze