Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Holík kritizoval a Ivan Hlinka řekl: Ať se ukáže. Jarda to ukázal

Hokejoví útočníci Jan Hrbatý (zleva), Jaroslav Holík a Jiří Holík po utkání s Kanadou na mistrovství světa ve švédském Stockholmu. Jaroslav Holík si tehdy přelepil hvězdu na státním znaku na protest proti okupaci Československa. (březen 1969) | foto: ČTK

17 2015
Úmrtí Jaroslava Holíka zasáhlo český hokej. Jak na něj vzpomínají jeho vrstevníci, parťáci a spolupracovníci? Redakce iDNES.cz a MF DNES oslovila pětici osobností s žádostí, zda by se nepodělily o své vlastní postřehy.
Augustin Žák

Augustin Žák

„Byl to jeden z nejlepších hráčů a jeden z nejlepších trenérů. A hlavně člověk, který neměl vůbec práh bolesti, protože těch dvacet let, nebo kolik byl nemocný, by normální člověk nevydržel. To s ním bylo celý život spojený. Měl neskutečnou vůli. Kdybych ji měl já, asi bych hrál za nároďák. Pamatuju si, že „Starej“ Holík vždycky kritizoval mládež. A Ivan Hlinka říkal: „Tak mu to dejte, ať ukáže.“ A on to dokázal. A Ivan Hlinků byl první, kdo mu volal. Nevím, co chybělo k tomu, aby vedl i seniorskou reprezentaci. Jestli byl moc náročný na staré hráče, kteří by asi museli dát víc disciplíny. Protože přes tu on byl ras. To u něj bylo hlavní, to vždy vyžadoval.“

Jan Hrbatý

Jan Hrbatý st.

„Byli jsme spolutrenéři, on dělal jedničku a já mu dělal dvojku. Poznal jsem ho jako vynikajícího hráče a vynikajícího trenéra a dobrého kluka. Říkalo se o něm, že je bouřlivák, ale takový byl akorát na ledě, v soukromí byl vynikající člověk. A taky hecíř. Byl tvrdý na sebe a to samé vyžadoval od ostatních. Na střídačce jsme byli velcí kamarádi, byl komunikativní, neměli jsme rozpory. Jako hráči jsme byli na vojně v jedné lajně spolu s Jirkou Holíkem. Fungovalo nám to perfektně, akorát nikdo nedával góly. Tak k nim místo mě dali Honzu Klapáče. Jardův brácha Jirka byl hokejovější, měl to od Boha. Uměl dobře bruslit, měl dobrý skluz a velký přehled. Jarda musel všechno vydřít silou, nic jiného mu nezbývalo. Byl vynikající před brankou, gólmani z něho měli strach, když tam trošku poklepal holí po jejich rukou. Jeho povaha se ukázala, i když onemocněl. Začalo to s tou imunitou, pak se k tomu přidala ta noha, měl toho plné zuby. Ale bojoval statečně. Kdyby to byl někdo jiný, už by život dávno zapakoval.“

Bývalý hokejista Jan Suchý má ve VIP zóně brodské Kotliny pověšený na zdi reprezentační  dres s číslem 17. Tohle je prý speciální koutek pro legendu.

Jan Suchý

„Jarda Holík, to je zarputilost a bojovnost. Byl to tvrdej a zodpovědnej chlap. A taky šéf, v kabině rozhodoval on. Hokejem žil 24 hodin denně, byl poctivý, ani si nedal pivo, nic. A pak nedal dopustit na rodinu. Neměl rád komunisty, protože jeho rodině sebrali živnost. Když promluvil, tak si žádné servítky nebral.“

Kde asi teď jsi, kamaráde, pomyslel si možná v obřadní síni Josef Augusta. I v jeho životě zanechal Oldřich Machač stopu. Teď přišel čas loučení.

Josef Augusta

„Jarda měl jednu neskutečnou věc: byl to tréninkový typ a na tom postavil svoji hokejovou kariéru. A myslím si, že v té éře, ve které hrál, u nás patřil mezi ty top střední útočníky právě díky tréninkové pílí a houževnatosti. A tím, že měl v sobě vůli pořád vyhrávat. Tím dokázal strhnout ostatní. Trénovali jsme spolu v Jihlavě, dobře jsme se doplňovali, neměli jsme problém. To, co vyžadoval od sebe, vyžadoval i od hráčů. Dneska se ukazuje, že měl pravdu: bez dobré fyzické připravenosti se těžko prosadíte, to je základ všeho. Potřebujete talent, ale bez tréninku je vám k ničemu.“

Legendární trenér československé hokejové reprezentace a Dukly Jihlava Stanislav Neveselý

Stanislav Neveselý

„Mám na Jardu tolik vzpomínek, že nevím, čím začít. Spolupracovali jsme spolu skoro 20 let, nejdřív jako s hráčem, potom jako s trenérem. Jako hráč byl duší Dukly Jihlava, i když nebyl kapitán. On jím být nemohl, protože neměl dobré vztahy s rozhodčími. Nechal tu odkaz, že bez tvrdé práce nejsou výsledky. Když byla liga v pátek večer, na sobotu jsem dával volno. A on zásadně říkal, že musí trénovat i v sobotu. Takže jsme udělali trénink s náhradníky, kteří nehráli. Spolu s bráchou Jirkou a Honzou Klapáčem vytvořili jeden z nejlepších útoků v lize. Stoprocentně si vyhověli. V kabině měl hlavní slovo, šel příkladem. A úspěšný byl i jako trenér, ty dva tituly s dvacítkou dlouho nikdo nezopakuje.“

Autoři: , ,






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze