Augustin Žák
„Byl to jeden z nejlepších hráčů a jeden z nejlepších trenérů. A hlavně člověk, který neměl vůbec práh bolesti, protože těch dvacet let, nebo kolik byl nemocný, by normální člověk nevydržel. To s ním bylo celý život spojený. Měl neskutečnou vůli. Kdybych ji měl já, asi bych hrál za nároďák. Pamatuju si, že „Starej“ Holík vždycky kritizoval mládež. A Ivan Hlinka říkal: „Tak mu to dejte, ať ukáže.“ A on to dokázal. A Ivan Hlinků byl první, kdo mu volal. Nevím, co chybělo k tomu, aby vedl i seniorskou reprezentaci. Jestli byl moc náročný na staré hráče, kteří by asi museli dát víc disciplíny. Protože přes tu on byl ras. To u něj bylo hlavní, to vždy vyžadoval.“
Jan Hrbatý st.
„Byli jsme spolutrenéři, on dělal jedničku a já mu dělal dvojku. Poznal jsem ho jako vynikajícího hráče a vynikajícího trenéra a dobrého kluka. Říkalo se o něm, že je bouřlivák, ale takový byl akorát na ledě, v soukromí byl vynikající člověk. A taky hecíř. Byl tvrdý na sebe a to samé vyžadoval od ostatních. Na střídačce jsme byli velcí kamarádi, byl komunikativní, neměli jsme rozpory. Jako hráči jsme byli na vojně v jedné lajně spolu s Jirkou Holíkem. Fungovalo nám to perfektně, akorát nikdo nedával góly. Tak k nim místo mě dali Honzu Klapáče. Jardův brácha Jirka byl hokejovější, měl to od Boha. Uměl dobře bruslit, měl dobrý skluz a velký přehled. Jarda musel všechno vydřít silou, nic jiného mu nezbývalo. Byl vynikající před brankou, gólmani z něho měli strach, když tam trošku poklepal holí po jejich rukou. Jeho povaha se ukázala, i když onemocněl. Začalo to s tou imunitou, pak se k tomu přidala ta noha, měl toho plné zuby. Ale bojoval statečně. Kdyby to byl někdo jiný, už by život dávno zapakoval.“
Jan Suchý
„Jarda Holík, to je zarputilost a bojovnost. Byl to tvrdej a zodpovědnej chlap. A taky šéf, v kabině rozhodoval on. Hokejem žil 24 hodin denně, byl poctivý, ani si nedal pivo, nic. A pak nedal dopustit na rodinu. Neměl rád komunisty, protože jeho rodině sebrali živnost. Když promluvil, tak si žádné servítky nebral.“
Josef Augusta
„Jarda měl jednu neskutečnou věc: byl to tréninkový typ a na tom postavil svoji hokejovou kariéru. A myslím si, že v té éře, ve které hrál, u nás patřil mezi ty top střední útočníky právě díky tréninkové pílí a houževnatosti. A tím, že měl v sobě vůli pořád vyhrávat. Tím dokázal strhnout ostatní. Trénovali jsme spolu v Jihlavě, dobře jsme se doplňovali, neměli jsme problém. To, co vyžadoval od sebe, vyžadoval i od hráčů. Dneska se ukazuje, že měl pravdu: bez dobré fyzické připravenosti se těžko prosadíte, to je základ všeho. Potřebujete talent, ale bez tréninku je vám k ničemu.“
Stanislav Neveselý
„Mám na Jardu tolik vzpomínek, že nevím, čím začít. Spolupracovali jsme spolu skoro 20 let, nejdřív jako s hráčem, potom jako s trenérem. Jako hráč byl duší Dukly Jihlava, i když nebyl kapitán. On jím být nemohl, protože neměl dobré vztahy s rozhodčími. Nechal tu odkaz, že bez tvrdé práce nejsou výsledky. Když byla liga v pátek večer, na sobotu jsem dával volno. A on zásadně říkal, že musí trénovat i v sobotu. Takže jsme udělali trénink s náhradníky, kteří nehráli. Spolu s bráchou Jirkou a Honzou Klapáčem vytvořili jeden z nejlepších útoků v lize. Stoprocentně si vyhověli. V kabině měl hlavní slovo, šel příkladem. A úspěšný byl i jako trenér, ty dva tituly s dvacítkou dlouho nikdo nezopakuje.“
