Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Píšťalku většinou nechávám v kapse, říká novopečený kouč Ujčík

Trojnásobný hokejový mistr světa Viktor Ujčík se znovu vrátil do mateřské | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

24 2014
Dostat juniory Dukly z pásma ohroženého sestupem a pomoci jihlavskému A-týmu splnit barážový sen. Taková je pracovní náplň Viktora Ujčíka pro nejbližší dobu.

Během patnácti měsíců je to už podruhé, co se Viktor Ujčík vrací do mateřské Jihlavy. Poprvé to bylo loni v polovině srpna, kdy vedení Dukly podepsalo s trojnásobným mistrem světa hráčskou smlouvu. Jenže bývalý útočník Sparty, Slavie či Vítkovic se brzy zranil a kvůli zdraví letos v lednu svoji bohatou kariéru ukončil.

Už tehdy se začalo mluvit o tom, že by se časem mohl vrátit do klubu jako trenér, což se nakonec také před pár dny stalo. „Budu v Jihlavě působit jako asistent u extraligových juniorů a případně vypomáhat i u prvoligového A-týmu,“ prozrazuje dvaačtyřicetiletý rodák z krajského města Vysočiny. „Prioritou je ovšem práce u juniorky,“ doplňuje.

O vašem možném působení na postu trenéra v Dukle se spekulovalo už někdy v říjnu, ale došlo k němu až nyní. Na co jste čekal?
Na to, až dokončím trenérské „béčko“. Hrát hokej je jedna věc a trénovat ho druhá. A já už jsem prostě takový, chci mít jistotu, že pokud mám něco dělat, tak tomu musím nejprve rozumět.

Takže k dohodě došlo hned po získání licence?
Vlastně ano. Hned potom se mi ozval pan Ščerban (jednatel HC Dukla Jihlava – pozn. red.) s nabídkou, jestli bych neměl zájem se zapojit. Byl jsem se podívat na dvou zápasech juniorky a dohodli jsme detaily. Dá se říct, že už tady funguju od začátku listopadu.

Hlavním trenérem zůstává pořád Petr Svoboda?
Přesně tak, Petr je šéf. Samozřejmě jsou věci, které probíráme společně, jako například taktiku, ale on má vždycky právo veta.

A jak by podle dohody měla vypadat vaše pomoc u A-mužstva?
To bude záležet na Petru Vlkovi a Frantovi Zemanovi. Oni si řeknou, s čím můžu pomoct. Třeba s nácvikem přesilovek, při hře dopředu... Do beků se ale zatím jako bývalý útočník pouštět nechystám. (usmívá se) Chodím na tréninky, dívám se, a když objevím něco, co se mi nezdá, tak na to kluky upozorním.

Ještě nedávno jste byl jedním z nich, nemáte nutkání se zapojit spíš jako hráč?
Jasně, že mám. Však taky vždycky, když je nějaké přerušení, tak si potřebuju aspoň jednou vystřelit na gólmana. (směje se)

VYSOKÁ VÝHRA. Poslední zápas Ujčíkovy kariéry skončil vysokou výhrou Jihlavy 6:0 nad Šumperkem.
Poslední zápas Viktora Ujčíka v jihlavském dresu.

Fanoušci na diskusním fóru stránek Dukly by si přáli, abyste naskočil aspoň na přesilovky...
Já myslím, že kdyby mě teď viděli, tak by si spíš přáli, ať už na led vůbec nechodím. (směje se) Pravda, občas si jedu ještě zahrát s amatéry, ale to je něco docela jiného.

Berete svoji novou roli v týmu jako šanci pomoci Dukle do extraligy aspoň coby trenér, když už to nevyšlo z pozice hráče?
V první řadě bych chtěl říct, že Petr Vlk a Franta Zeman mají můj absolutní respekt za to, jak tady dělají svoji práci. Smekám před nimi. A samozřejmě, pokud bych mohl i já nějak přispět, tak budu moc rád. Ale cesta do extraligy je opravdu hodně, hodně dlouhá.

Pojďme tedy zpátky k juniorce. Ta už extraligu hraje, ale zatím je v tabulce úplně poslední...
Bojujeme se zakončením. Kluci se snaží, jenže jim bohužel chybí lehkost. My góly nedáme, naopak sami uděláme jednu chybu a soupeř ji využije. Pro kluky je to psychicky náročné, přesto věřím, že boj o to, abychom tuhle soutěž pro Jihlavu zachovali, zvládneme. Máme mladý tým, do budoucna rozhodně perspektivní.

Jak vás hráči přijali coby nového člena realizačního týmu?
Já myslím, že bez problémů. Cítím zdravý respekt. S některými kluky si tykám, protože jsme se minulou sezonu vídali na tréninku v áčku, a snad budu mluvit za všechny, když řeknu, že je všechno v naprosté pohodě.

O vás se vždycky mluvilo jako o hráči, který udržuje v kabině dobrou náladu. Snažíte se o to samé i teď?
Určitě ano. I když si samozřejmě musím dávat pozor, protože z pozice trenéra už to nemůže být úplně takové, jak bych si představoval. Musím si zachovat tvář. (směje se) Ale ano, pokud vidím, že jsou kluci kvůli výsledkům hodně ztrápení, tak se snažím situaci zlehčit. Říct jim, že nejde o život a že mají hrát tak, aby měli z hokeje radost.

Když to teď zlehčím já, tak píšťalku jste si koupil, nebo nafasoval? A používáte ji často?
(usmívá se) Pořídil jsem si ji, ale mám ji většinou zastrčenou v kapse. Jasně, když je potřeba, tak písknu, ovšem mnohem raději pusou. Vlastně to dělá stejný zvuk.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze