Reprezentační bek byl v play-off nejproduktivnějším hráčem mistrovské Komety. „To se mi nikdy nestalo,“ prohodí. „Přičítám to spoluhráčům, bez nich by to nešlo.“
Paradoxem zůstává, že ačkoli se v závěru sezony stal nepostradatelnou oporou a Brno táhl k poháru, na který se pod Špilberkem vyčkávalo 51 let, samotné město, hantec nebo historii příliš nepoznal.
Zkusme malý test. Rozehřívací otázka: Co je to šalina? „Tu máme i v Praze, jen tomu říkáme jinak,“ usměje se rodák z hlavního města.
A co škopek? „Těch pár bylo. Byl to mistrovskej škopek,“ líčí Krejčík, že se spoluhráči zapíjel zlato pěnivým mokem.
Jistý je, i když má z hantecu přeložit love. „Nejsou to peníze?“
Postupně však začíná tápat. Hokna? „To nevím,“ přizná. Brněnský pojem pro práci je mu cizí.
Víte, co je to Prýgl? A navštívil jste ho? „Taky nevím,“ směje se. Když se dozví, že se mluví o Brněnské přehradě, doplní: „Tam jsem teda nebyl.“
Trochu jistoty nabere při dějepisné otázce, kdo v roce 1645 obléhal Brno. „Nebyli to Švédové?“ Bingo! A kolik hlav má Brněnský drak? „Netuším. Tipnu dvě,“ zkouší. Následně se dozvídá, že pohádkovou bytost v moravské metropoli představuje vycpaný krokodýl.
V Brně však Krejčík nebyl kvůli poznání, ale kvůli hokeji. A ten zvučné „last minute“ posile, která přišla v úplném závěru přestupního období z chorvatského Medveščaku, šel znamenitě.
„Chvíli se nevědělo, jestli se udělá předkolo, nebo rovnou čtvrtfinále. Ale byl jsem si jistý, že tým je kvalitní, a pokud se Martin Erat se Zaťou (Martinem Zaťovičem) dají zdravotně dohromady, bude ještě silnější,“ podotýká Krejčík. „V play-off ale člověk nikdy neví, co bude. O to je to potom větší radost.“
Až právě ve vyřazovacích bojích se brněnská akvizice, po které prahli i další extraligoví rivalové, naplno rozzářila.
Dřív vlastně nemohla, neboť Krejčík při únorovém debutu ve Vítkovicích utrpěl otřes mozku. Místo hokeje musel doma v Praze polehávat, šetřil se. Občas si jen zašel se psem na procházku.
Až počátkem března, chvíli před play-off, se do Brna vrátil. Jenže na tak krátkou dobu ve městě nesehnal pronájem, a angažmá tak na Moravě strávil na hotelu.
Na ledě to ale znát nebylo. Kreativní bek moderního střihu nastřádal ve vyřazovací části 13 bodů. Byl to právě on, kdo ve středečním čtvrtém finále zasadil libereckým Bílým Tygrům poslední úder. Po trefě na konečných 5:2 se už 80 vteřin před koncem mače rozpoutaly mistrovské oslavy. „Moc jsem si to užil. Super parta, prostě bomba. Bylo to hodně spontánní,“ rozplývá se.
Někteří jeho modrobílí kumpáni si párty pořádně protáhli. Když se bek Jozef Kováčik s brankářem Markem Čiliakem fotili na popelářském autě, Krejčík už chyběl. „To mě docela mrzí,“ zasměje se. „Dva dny oslav byly docela náročné, takže si rád odpočinu.“
Možná se šetřil už podvědomě. Reprezentační kouč Josef Jandač se nechal slyšet, že by před květnovým mistrovstvím světa rád oslovil Krejčíka i jeho brněnské kolegy - Erata s Ondřejem Němcem. „Něco jsem slyšel, viděl jsem to v novinách i na internetu, ale ještě se nikdo neozval,“ poznamenal v pátek před polednem dvojnásobný účastník světových šampionátů.
Jakub Krejčík se raduje z prvního gólu Brna.
Zároveň bude brzy řešit i klubovou budoucnost. „Na to je ještě čas. Nemůžu ani nic naznačit, protože sám nevím. S agentem se teprve budu bavit,“ hlásí. „Poslední dvě smlouvy, co jsem podepisoval, klaply snad až v červnu. Bylo to docela na nervy, snad to teď bude dřív,“ dodá reprezentační bek, který nevyloučil pokračování v Kometě.
S modrobílou partou v sobotu oficiálně zakončí sezonu velkolepou rozlučkou s příznivci na Zelném trhu.
Že by to byla Krejčíkova první návštěva centra města? „To ne, už jsem si to tam prošel a hodně si ho oblíbil,“ ujišťuje s úsměvem.
