Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lang si odskočil z Kalifornie, aby vstoupil mezi hokejové legendy

18 2015
S hokejkou zacházel tak zručně, že si v penzi může takřka výhradně užívat. Pohodlně zajištěný bývalý útočník Lang se v Kalifornii potápí, rybaří se svými syny, hraje golf. Ač mu v sobotu bude 45 let, pádící čas se na něm skoro vůbec neprojevuje. Ta rentiérská pohoda mu zjevně svědčí, vypadá podobně, jako když ještě elegantně míchal s pukem v NHL nebo na velkých turnajích v reprezentaci.

Od čtvrtka přesto patří mezi legendy v české Síni slávy, kam byl při hodinovém ceremoniálu uveden s někdejším centrem Jiřím Kučerou, křídlem Janem Hrbatým a masérem Pavlem Křížkem. Když mu tu zprávu zkraje podzimu zvěstoval jeden z jejích šéfů, Dominik Hašek, udělal mu náramnou radost. „Krása, paráda, super,“ rozplýval se Lang v hokejovém muzeu hned vedle pražské areny.

Hokejem už delší dobu nežijete, nicméně tohle je asi dobrá příležitost oprášit dávné vzpomínky, ne?
Ačkoliv už nehraju, hokej mě pořád zajímá. Mluvím s Martinem Ručinským, bavíme se o starých časech. Vyrůstali jsme s ním, Jirkou Šlégrem a Robertem Reichlem.

Jakou chvíli v kariéře považujete za nejlepší?
Nagano bylo špičkové, neopakovatelné. Ale moc se mi líbila i moje první olympiáda v Albertvillu. Koučoval nás Ivan Hlinka, získali jsme bronzovou medaili. Pak mě ještě napadá vítězství na mistrovství světa ve Vídni. Všechny ty akce byly bezva.

Měl jste štěstí na skvělé spoluhráče. Hrál jste v týmu například s Gretzkým, Lemieuxem, Jágrem, Hullem...
To ano. Od každého jsem něco odpozoroval. Spoustu těch hráčů jsem vyprovodil do důchodu, takže jsem si z nich utahoval. Někdy se vyvrbí opravdu zajímavé příběhy. Třeba u Nicka Lidströma jsem ve dvanácti bydlel, když jsme z Litvínova jeli do Švédska na družbu. Hráli jsme tenkrát spolu hokej s míčkem a o dvacet let později jsme se sešli v jednom mančaftu v Detroitu v NHL.

Co říkáte na stále ještě válícího Jágra?
Fandím mu, ať to táhne co nejdelší dobu. Pořád hraje dobře, překonává rekordy skoro každý zápas. Hokej se pořád vyvíjí, ale Jarda se dokáže přizpůsobit. Klobouk dolů! Občas si zavoláme, rád bych ho potkal, až přijedou hrát k nám do Kalifornie.

Zleva hokejisté Jiří Kučera, Jan Hrbatý a Robert Lang a masér Pavel Křížek, kteří  byli uvedeni do Síně slávy českého hokeje.

Zleva hokejisté Jiří Kučera, Jan Hrbatý a Robert Lang a masér Pavel Křížek, kteří byli uvedeni do Síně slávy českého hokeje.

Jak jste prožíval jarní litvínovskou jízdu za premiérovým titulem?
Byla to pecka. Sledoval jsem to přes internet, volal jsem si s Rúčou. Konečně se to povedlo. Přál jsem mu to, aspoň se konečně mohl vykašlat na kariéru a jít si trochu odpočinout. Je to už přece dědek, na ledě akorát tak kulhal. Ne, vážně... Na Litvínov nedám dopustit, vytáhl mě do ligy. Je to dobrá hokejová kolébka.

Agent Petr Svoboda vás přemlouvá, abyste mu v práci pomohl. Má naději?
Bavili jsme se a bavíme se pořád. Teprve uvidíme, jestli z toho něco bude.

Nasbíral jste spoustu zkušeností. Nechtějí vás zaměstnat některé kluby NHL?
Nabídky jsem dostal. Ale nerad bych se stěhoval z Kalifornie třeba do Detroitu nebo St. Louis. Mám to blízko jedině do Los Angeles, ke Kings. Třeba skautování mě neláká. Vybírám si, dělám jenom to, co mě fakt baví. Nepotřebuju se k něčemu jenom tak připojit.

V NHL jste vystřídal osm klubů. Máte teď nějaký oblíbený?
To ani ne. Většina mých kámošů už totiž skončila, kromě Jardy samozřejmě. Taky s Tomášem Plekancem jsem chvíli hrál v Montrealu. A ještě Jirkovi Hudlerovi z Calgary přeju, toho znám z Detroitu trochu víc.

Jak vypadá váš typický den?
Víceméně je takový, jaký si ho chci udělat. Po těch letech dřiny na ledě si rád udělám pohodu. Kluci jsou dopoledne ve škole, pak jsou doma, takže si nechci brát žádnou práci na plný úvazek.

Zleva hokejisté Jiří Kučera, Jan Hrbatý a Robert Lang a masér Pavel Křížek, kteří  byli uvedeni do Síně slávy českého hokeje.

Jak nejradši odpočíváte?
Na rybách. U nás byla výborná sezona. Zachytal jsem si a zapotápěl. Prima. Vyrážím se svýma klukama, mám je u sebe a dělám, co mě baví. Je s nimi sranda.

Vlastníte loď?
Ne, půjčuju si. Aspoň odpadnou starosti s uklízením.

Kolikrát týdně si vyrazíte na golf?
Tak dvakrát třikrát. Někdy si zahraju i víc.

Cítíte nostalgii, když se vracíte do Česka?
Vždycky. Narodil jsem se tady, váže mě k téhle zemi spousta vzpomínek. Je krásná. Aspoň jednou za dva roky se sem dostanu. Sice jsem z Teplic, ale mám rád Prahu. Na tu se pokaždé těším. Třeba v Litvínově jsem nebyl už asi dvacet let. Ale říkal jsem synům, že v pátek tam asi zajedeme na zimák, ať něco vidí.

Jak vlastně vypadá program vaší návštěvy?
Jsme tu na šest dní, jsme s rodiči, potkáváme známé. Klukům se tu líbí. Pak si pojedeme zalyžovat do Švýcarska. Když už jsme tady, tak se podíváme i někde okolo.

Strávíte tam Vánoce?
Přesně tak. Možná si je tentokrát zařídíme po evropském způsobu se Štědrým dnem a dárky už 24.prosince večer, a ne až pětadvacátého ráno.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze