Věděl jste dopředu, že vystřelíte tímhle způsobem?
Jel jsem připravený na to, že to zkusím udělat.
To jste se nebál, vždyť šlo o semifinále ligy?
Samozřejmě tam trošku nervozity bylo, ale věřil jsem si. Musel jsem se soustředit, abych to udělal co nejlíp. Abych si dobře najel, kouknul na Břízu. Ale před střelou mi bylo trochu úzko.
Máte tu fintu nacvičenou?
Deset let ji občas zkouším na tréninku, ale jen tak pro legraci. Na tréninku mi to už párkrát vyšlo. A jednou jsem tak dal gól i při zápase Cagašovi. Ale ve hře to není takové, jede se ze strany, je tam chumel hráčů.
Funguje to vždycky?
Vždycky ne. Před třemi dny jsem to na tréninku zkoušel na dorostence. On mi do toho vlétnul hokejkou a já se přerazil o mantinel. Nevyjde to vždycky, ale pořád je to lepší než přijet před brankáře a vyprášit mu betony. Dnes je těžké puk prorvat do branky. Gólman z dob před patnácti lety by teď dostal patnáct gólů. Současní gólmani jsou díky výstroji širší, ale přitom hbitější.
Proč jste byl tak přesvědčen, že to tentokrát vyjde?
Myslím si, že když se to dobře provede a gólman to nečeká dopředu, chytá se to opravdu špatně. Brankář reaguje na první kličku na druhou stranu. Je v pohybu, nemůže k puku, je to pro něj těžké. Ale pokud to přečte a zůstane stát, útočníka zesměšní. Je to podobné, jako kdyby při Panenkově penaltě v Bělehradě zůstal Maier stát na místě.
Ovlivnila vás Panenkova penalta, vítězná střela z fotbalového mistrovství Evropy 1976?
Vždycky jsem ten gól uctíval. Tu Panenkovu drzost, s jakou to chladně udělal ve finále mistrovství Evropy. Trochu mi pomohl, že jsem se k tomu odvážil. Tondu jsem vždycky obdivoval. Říkal jsem si, když to udělal on, můžu to zkusit taky.
Věděl o vašem záměru někdo předem?
Nikdo, rozmluvili by mi to.
Vyčítal vám to někdo po zápase?
Chválili mě, protože to tam spadlo. Ale kdybych to nedal, asi by mě zabili.
