Předloni odešel výměnou za Dušana Salfického do Plzně, ale před několika dny doplatil na neúspěšné výsledky Západočechů a byl z jejich kádru vyřazen.
Pokoušel jste u plzeňského vedení najít vysvětlení vyhazovu?
Hodil jsem to za hlavu. Když vás někde nechtějí, nemá cenu se tam o něco rvát. Dali mi to jasně najevo. Nebylo to ale nic příjemného, vůbec jsem to nečekal. Nebyl jsem v takové krizi, aby mě museli vyhazovat.
Situace byla určitě o to nepříjemnější, že k vašemu vyhazovu došlo v rozjeté sezoně. Sehnat nové angažmá, natož pro gólmana, není jednoduché.
Přesně tak. Měl jsem nabídku z Českých Budějovic, ale tam mě nechtěla Plzeň pustit. Do Brna se zase nechtělo mně. Pomohlo mi až teprve zranění Petra Fraňka.
Je vám 36 let. Nepřemýšlel jste nad tím, zda máte takové věci v tomto věku ještě zapotřebí?
Když mi v Plzni dali papír, jímž mi oznámili, že mě na stadionu nechtějí ani vidět, tak jsem o tom hodně přemýšlel. Měl jsem i tendenci, že snad skončím. Hokej mě ale živí a já zase živím rodinu. Zdraví mi slouží, proto se budu snažit chytat co nejdéle. Nebudu lhát, jsou to lépe vydělané peníze než chodit ráno od pěti do práce.
Po letošní sezoně vám končí smlouva. Berete tedy karlovarské angažmá jako chytání o nový kontrakt?
I tak to musím brát. Musím chytat co nejlépe, aby o mě byl zájem. Když se mi nebude dařit, může se stát, že bude s hokejem konec. Nebo budu muset hledat angažmá v zahraničí, což se mi nechce.
