Nebyl jste překvapený, že jste šanci dostal tak brzo?
Samozřejmě, vždyť toho fakt nemám moc odtrénováno. Dá se říct, že na sto procent jsem se téhle profesi věnoval jen minulou sezonu. Ale trénování mě baví už delší dobu a začal jsem se mu věnovat už během kariéry. I tak si uvědomuju, že na pozici u šestnáctky existuje spousta dalších, takže si té příležitosti cením.
Budete u reprezentace prosazovat své představy o trénování, kterými se poslední rok hlasitě prezentujete?
Budu se snažit. Svaz teď nastolil trend, kdy chce dávat šanci bývalým známým hokejistům a Sláva Lener mé názory určitě znal. A pokud ne, tak nebylo těžké si je zjistit vzhledem k tomu, že jsem poměrně slyšet. Takže ano, i proto si mě vybral, tak mi to bylo i řečeno.
Vypadá to, že jste se v trénování našel, viďte?
Je to věc, která mě naplňuje a kterou chci v tuhle chvíli dělat ze všeho nejvíc. Moc dobře vím, že když jste byl známý hráč, tak automaticky nemusíte být dobrým trenérem. Tuhle schopnost každý nemá.
Cítíte, že vy ano?
Důležité není jenom umění všechno srozumitelně vysvětlit, ale také vlastní příklad. Jde i o chování trenéra, s tím souvisí milion věcí. To tak nějak cítím nebo si myslím, že bych v sobě mohl mít, ale samozřejmě to nemusí být pravda.
Máte ambici trénovat dospělé?
Dospělý hokej mě upřímně moc neláká. Na trénování jsem se dal hlavně kvůli synovi, do jehož výchovy jsem se chtěl zapojit. Nakonec mě to chytilo se vším všudy. Ale že bych se viděl, jak někde trénuju dospělé, to mě zatím moc nebere. Ale třeba změním názor.
Jaký typ hráčů má u vás největší šanci dostat se do reprezentace?
V tomhle věku má podle mě šanci každý. Nemám rád odborníky, kteří dětem v deseti letech předurčují budoucnost. Šance jsou otevřené, cesta je trnitá a podpůrných věcí v kariéře je milion, těch brzdících je ještě víc. V sedmé, v osmé třídě už něco poznáte: někteří se odkopávají a vidíte, že toho hokeji nechtějí moc dávat, někteří výrazně zaostávají. Tam je to jasné. Ale u toho hlavního pelotonu je těžké odhadnout, jestli by z toho opravdu nemohlo něco být.
O dorostencích se říká, že jsou ve zlomovém věku, kdy se rozhoduje, jestli se hokeji budou profesionálně věnovat. Souhlasíte?
Je to první stupínek, ale stejně to nic neznamená. Finové měli třeba ve dvacítce tři borce z dvaceti, kteří předtím hráli za šestnáctku. Často platí, že není dobré být v reprezentačních výběrech brzo, protože ti kluci pak přestanou pracovat. Nejsou nucení, protože jsou vždycky nejlepší. Proto pak tyhle hvězdy s přibývajícím věkem přeskočí pracanti, kteří nikdy nebyli nejlepší a ani si to o sobě nemysleli. Ale toužili po tom, šli si za svým cílem a makali na sto procent.
Takže tvrdíte, že nejdůležitější je píle?
Samozřejmě. Šestnáctka je zlomový věk, ale dá se říct, že od ní musíte dřít celou kariéru. Stejně tak se říká, že být draftovaný je super, ale že to také neznamená vůbec nic. Hokejový vývoj je běh na dlouhou trať a není dobré se uspokojit.
