„Je to nádherný pocit, když celý stadion hned po prvním zápase skanduje vaše jméno,“ lichotilo vysokému hokejistovi.
Jak tam ten gól vůbec propadl?
Důležité bylo, že jejich brankář nic neviděl. Martin Látal vystřelil a mě ten puk prošel pod ramenem. Možná jsem ho tečoval, možná se zjistí, že tu branku dal Martin. Ale je to jedno, hlavně že jsme vyhráli.
Je to trochu paradox. Měli jste kupu šancí a pak vám tam spadla taková šťastná branka.
My jsme do nich bušili, byli jsme lepší. Navíc jsme dostali v oslabení blbý gól a museli skóre otáčet. Pardubice mají strašně silné mužstvo, takže jsme šťastní, že jsme to dokázali zvrátit.
Vy jste podstoupil před brankou soupeře spoustu soubojů. Bolelo to hodně?
To je moje práce, být v tom prostoru. Ono se pak ode mě občas něco do branky odrazí (smích). Nejhorší je. když před tu branku opakovaně jdete, dostanete plno ran a ty puky tam nepřiletí. Pak to bolí zbytečně.
