Jak jste se dostal k finské reprezentaci?
Díky Kari Jalonenovi, se kterým se znám velice dlouho. První kontakt jsme měli ve Finsku, kde jsem trénoval Raumu. Pak jsme se sešli předloni ve Lvu. Kari teď trénuje nároďák, v létě mi zavolal a požádal mě, abych jim dělal průvodce během mistrovství.
Co vaše práce obnáší?
Spousta věcí je zařízená předem a některé detaily je potřeba dotahovat. Na to je nejlepší člověk mluvící řečí domorodců. Kari toho využil. V podstatě zařizuju všechno, co je potřeba. Ať se to týká týmu, výzbroje, stravy, bydlení, dopravy.
Nakolik jste zaneprázdněný a jak vás ta práce baví?
Teď už je to v pohodě, nejhorší byl začátek, kdy se sem stěhoval materiál. Kustodi přijeli o dva dny dřív než mužstvo. Hledalo se ubytování, dohadovalo se stravování, s lékařem se vytvářel jídelníček. Hráči přijížděli postupně, takže jsme pro ně jezdili na letiště do Mošnova. Bylo toho opravdu hodně, ale jakmile mistrovství začalo, tak se to ustálilo.
Jaké to pro vás je být u finské reprezentace doma v Česku?
Je to zvláštní a zajímavé. Ale protože jsem ve Finsku sedm let působil, tak je znám. Znám jejich mentalitu, vím, jací jsou. Je příjemné se po těch letech dostat zpátky do kontaktu s finským hokejem. Navíc si myslím, že tu mají výborné mužstvo. Vyjma prvního zápasu s USA hráli velice dobře a výsledkově udělali velké zápasy. Doufám, že se dostanou až do finále. Přál bych si, aby v něm hráli s Čechy.
Jak jste na tom finštinou? Nebo si vystačíte s angličtinou?
Musím si vystačit s angličtinou, protože finštinu jsem nezvládl. To byl problém. Je to velice těžká řeč. Když jsem tam přišel jako trenér, tak jsem musel od začátku komunikovat. Začal jsem angličtinou a finštinou jsem se neprokousal. Znám pár slovíček a obratů, ale to je opravdu málo.
Jste přece jenom trenér. Požádal vás pan Jalonen o konzultace?
Ne, to ne. Tady je široký trenérský štáb. On má dva asistenty, trenéra brankářů, skauta, videotrenéra. Oni si poradí velmi dobře sami. Kari je velký specialista, myslím, že je to jeden z nejlepších trenérů, které jsem poznal. Vůbec není potřeba se do toho nějak míchat.
KHL? Problémy jsou znátVáclav Sýkora bude v příští sezoně trénovat ruský Čerepovec, v Ostravě právě dolaďuje podmínky kontraktu s generálním manažerem týmu. Zkušený trenér nejde do neznámého prostředí, u týmu už působil v uplynulé sezoně v pozici poradce. "Takže vím, do čeho jdu. Jenom doufám, že se nám podaří mužstvo posílit. Teprve se to ale rozjíždí," říká Sýkora. Do práce na východě jde i za cenu určitého rizika. Není tajemstvím, že čím dál víc klubů z KHL má vážné finanční problémů, řada z nich krachuje nebo už zkrachovala. "Je to znát, ale podobné potíže měly kluby už v předchozích letech. Teď jich je ale víc. Určitě to dopad má, ale doufám, že tím příliš neutrpí úroveň soutěže." V Rusku člověk nikdy neví, co bude druhý den a Sýkora nežije v iluzi a je připraven, že může rychle skončit. Ale nepředpokládá to. "Čerepovec je skromnější klub, rozpočtem patří v KHL k podprůměru. Má jiné sponzory než ostatní týmy a v uplynulé sezoně neměl problémy, aby vyrovnal závazky vůči hráčům a realizačnímu týmu." No a jaké má Sýkora ambice? Posílí tým o české hokejisty? "Bavili jsme se o tom. Snaha posílit tým je, ale souvisí to s penězi. Rozhodně si nemůžeme vyskakovat, ale doufám, že nějaké hráče do týmu dostaneme. I české." |
Ani vás to neláká?
Já to sleduju zpovzdálí. Samozřejmě zápasy prožívám, protože klukům přeju. Mám s nimi vztah, vždyť jsem s nimi nějaký den. Absolvoval jsem s Finy i přípravné zápasy ve Znojmě a Brně. Ale není to zas tak intenzivní, jako kdybych byl trenér na střídačce. Jsem mnohem uvolněnější a víc si to vychutnávám.
V čem je největší přednost trenéra Jalonena?
Je hodně nápaditý, dokáže najít ve hře soupeře i vlastního týmu podstatné věci, které může vypíchnout nebo je může změnit. Má vyhraněné názory na hokej jako hru, jak by si představoval, aby mužstvo hrálo. A dokáže to do hráčů dostat. Poznal jsem to i ve Lvu. Hráči tomu věří, přináší jim to úspěch. A proto je i on úspěšný trenér. Také je to velice dobrý psycholog.
Finové udivují tím, že ve čtyřech zápasech za sebou nedostali gól. Jak vidíte finskou hru?
To souvisí s tím, co jsem říkal. Kari vtiskl mužstvu způsob hry, který hráči přijali a bezpodmínečně se ho snaží plnit. Týká se to hlavně obranné činnosti, navíc za sebou mají skvělé gólmany. O Rinnem nikdo nepochybuje, že to je gólman světové třídy. A svoje kvality ukázal i mladý Saros. Zakládají si na hře dozadu, na ní stojí jejich výkony. Dopředu mají hráči velkou volnost, nejsou takticky svázaní a mohou ukázat svoje umění a nápady. Dozadu se pravidla dodržují striktně.
Kam by to Finové mohli dotáhnout?
Určitě přejdou přes čtvrtfinále, to doufám. Chtěl bych, abychom se přestěhovali do Prahy, i když by se to mohlo za určitých okolností stát už na čtvrtfinále. Přál bych jim finále s českým týmem a v něm aby vyhrál lepší. Zlatá nebo stříbrná medaile by byl fantastický úspěch pro oba týmy.
Kdyby nastal střet s českým týmem, nebudete čelit dotazům Vladimíra Růžičky, abyste něco poradil?
Ne, to vůbec ne. Já se na ten zápas budu dívat z pohledu fanouška. Jsem přesvědčený, že taková varianta nemůže nastat.
Co vůbec říkáte na výkony Česka?
Já to sleduju jenom výsledkově. Bohužel jsem viděl jenom jednu třetinu z jednoho zápasu a půlku druhého ze záznamu, protože většinu duelů hrajeme ve stejnou dobu jako Češi. To se těžko hodnotí.
Co říkáte na atmosféru?
Ta je fantastická, věřím, že rekord bude, protože tolik zápasů, které byly vyprodané, to je rarita. Zájem českého diváka je ohromný a svědčí o tom třeba návštěva mezi šesti a osmi tisíci diváků na utkání Dánsko - Norsko, na které jinde přijde hrstka fanoušků. Lidi to hodně prožívají.
Pan Jalonen říkal, že jedna z jeho motivací je vrátit se do O2 arény, aby zažil po roce šílenství ve vyprodané hale. Bavíte se i o Lvu?
Teď už moc ne, to už je minulost. Teď žijeme přítomností, hlavně Kari. Určitě by to chtěl, protože by to znamenalo semifinále a možná finále. Play-off se Lvem bylo skutečně nezapomenutelným zážitkem. Určitě by si to zopakoval.
