Když v sedmnácti přišel do Ameriky, neměl to jednoduché. Čekal ho tvrdý boj o místo všude, kde hrál. Dva roky v juniorských soutěžích, pak na tři na americké univerzitě. Správný přístup mu osud vrátil smlouvou v NHL, kde nyní válí třetí sezonu.
Jak vám jde škola?
Jde to, už mi zbývá jenom kousek, abych ji dokončil. Během příštích dvou semestrů bych to měl dorazit. Na univerzitu se chodí většinou čtyři roky, ale já po prvních třech odešel do NHL, takže ten poslední rok musím dohnat.
Máte dálkové studium?
Jo jo, všechno je on-line, takže se to dá dělat na cestách a v Tampě.
Máte na učení dost času?
Jo. Tréninky jsou většinou ráno, takže odpoledne je čas a můžu si najít pár hodin, kdy si na to sednu a udělám všechny úkoly.
Není to těžké, když ostatní spoluhráči jen tak regenerují a mají volný čas jen pro sebe?
Jo, tak to je. Ale je to jenom o tom, aby si člověk zvykl na rytmus dne. Aby si ho naplánoval. Dá se stihnout všechno. Můžete si udělat učení a pak zregenerovat nebo se věnovat svému koníčku. Ten balanc se dá určitě najít.
Co děláte ve volném čase, jestli nějaký zbývá?
Tak různě. Baví mě hudba, starám se o ní v týmu. Než abych po večerech koukal na filmy, tak poslouchám muziku. A občas se snažím hrát na kytaru, ale tady jsem ještě dost na začátku.
Nedávno jste oslavil 25. narozeniny. Jak jste je oslavil?
S pár kamarády jsme si byli sednout. Nic extra zázračného to nebylo. Jenom jsme si otevřeli víno a pokecali. To bylo všechno.
Blíží se Vánoce, ty oslavíte jak?
V pátek přiletí rodiče a budou tady do Nového roku. Na Štědrý den pojedeme do Miami na South Beach, což je tři hodiny od Tampy. Já se tam pojedu trošku odreagovat, abych změnil prostředí.
Nestýská se vám po Plzni, odkud pocházíte? A sledujete, jak se jí daří ve fotbale?
Na Plzeň vzpomínám rád, tam jsem vyrůstal a mám tam rodinu, to je to, co mě tam táhne zpátky. Fotbal ale vůbec nesleduju, na to nemám čas. Ale občas si přečtu o hokeji. Kuba Koreis je můj dobrý kamarád, takže spíš sleduju, jak se daří jemu.
A on nejspíš sleduje vás. Jak vám to jde, jste spokojený?
Snažím se, protože si uvědomuju, jak moc těžké je udržet se v NHL. Člověk si musí pořád připomínat začátky. Dělám to rád, protože to je něco, na co je člověk pyšný. Začátek pro mě nebyl lehký, proto nesmím zapomenout, odkud jsem přišel. Musíte být pokorný a uvědomovat si, co vás přivedlo k úspěchu. Tak by to mělo zůstat.
V roce 2013 jste odehrál první zápas v NHL, v roce 2014 jste dal první gól. v roce 2015 přišla první trefa v play-off. Co máte přichystané na rok 2016?
Těžko říct, snad další gól, protože jich moc nedávám. Asi si je schovávám na nějaké lepší okamžiky. Chybí mi klid v koncovce.
Co ještě potřebujete zlepšit?
Je toho strašná spousta, na čem se dá zapracovat. Každý den se snažím zlepšit, ať už je to u videa nebo při rozborech s trenéry nebo na ledě. Nesmím usnout na vavřínech, jinak se neudržím v NHL. Každý rok do ní přichází noví a kvalitní hráči a je to boj.
S Tampou jste se na jaře probojovali do finále Stanley Cupu. To byl ve druhé sezoně v NHL sen, ne?
Dařilo se nám celý rok, takže člověk nebyl ani překvapený, to se dalo čekat. Měli jsme vynikající tým, šlapalo nám to. Díky tomu jsem nebyl ani nervózní, protože jsem věděl, že jsme ve finále byli z nějakého důvodu. Že to nebyla náhoda, protože výkony jsme měli konstantní během celého roku.
Letos ovšem start sezony Tampě úplně nevyšel. Proč?
Těžko říct, není snadné hledat výmluvy. Každá sezona je nová a nám se teď bohužel moc nedařilo. Poslední dobou ale hrajeme dobře, akorát musíme začít dávat víc gólů. Pak se to zlomí.
V týmu máte českého parťáka Ondřeje Paláta, který byl zraněný. Jak to s ním vypadá?
Myslím, že už je blízko návratu. Každé zranění je frustrující, ale on bude připravený.