David Pastrňák se během sezony zocelil psychicky i fyzicky. Dokázal si, že má na to, aby hrál nejlepší hokejovou soutěž na světě – NHL. „Za ten rok se stalo hodně věcí, mám zase více zkušeností,“ pochvaluje si odchovanec Havířova. První dva góly v NHL vstřelil letos 10. ledna v duelu s Philadelphií Flyers. Celkem jich dal deset a u 17 asistoval. V tomto ročníku NHL odehrál 45 utkání.
Takže jaká byla první sezona v NHL?
Zpočátku jsem zvažoval, jestli zůstat v Americe, anebo se vrátit zpět do Švédska. Rozhodl jsem se pro Ameriku, bojovat o místo v Bostonu, přestože jsem začal na farmě (tým Providence Bruins hraje AHL – pozn. red.).
Snadné to ale nebylo, že?
Nejprve jsem v NHL na přelomu listopadu a prosince odehrál pět zápasů. Potom jsme byl znovu na farmě a z ní jsem se přesunul na mistrovství světa dvacítek. Vrátil jsem se na farmu, ale za tři dny mě povolali do Bostonu.
Jaké bylo přijít do bostonského mužstva?
Celý život o něčem sníte. Pak přijdete do šatny a vidíte všechny ty kluky okolo, to je něco neskutečného. Ze začátku jsem byl trochu vyjukaný, ale starší hráči mi pomohli. Vycházeli mi vstříc, snažil jsem se je poslouchat. A mou výhodou bylo, že v týmu byl David Krejčí. Moc mi pomohl.
V čem?
V každém týmu jsou daná pravidla, která musejí mladší hráči respektovat. Třeba že vystupují z autobusu až poslední.
Co by se stalo, kdybyste to porušil?
Asi bych byl středem různých poznámek, takže jsem rád, že takových situací bylo co nejméně.
Takže přece jen jste nějaké faux pas zažil?
V Bostonu ne, ale na farmě. Tam jsem odešel z ledu mezi prvními s těmi staršími kluky. Postupně jsem se však naučil americký hokejový život respektovat, naučil jsem se, jak se chovat, takže do Bostonu jsem šel částečně poučený.
A co nováčkovské rituály?
Platil jsem večeři a pak jsme šli ještě do jednoho klubu. To je asi tak jediné.
Herně jste se toho musel hodně učit?
Hlavně defenzivu. Boston nepatří mezi nejútočnější mužstva. Hrajeme dobře zezadu a s tím jsem měl největší problém. Ohledně obrany jsem musel hodně přemýšlet. Věnoval jsem tomu spoustu tréninků, a to už i na farmě.
Jak vám vůbec na farmě bylo?
Měl jsem chvíle, kdy jsem se chtěl vrátit do Švédska. Nehrál jsem, jak bych chtěl, nedařilo se mi. Často jsem si telefonoval s agentem Alešem Volkem. Pořád mi říkal: Makej! Nabádal mě, abych vydržel, že se v prvním týmu může někdo zranit.
Jsem rád, že jsem ho poslechl, protože šanci jsem dostal.
Co vám pomohlo nahoru?
Opravdu přišla zranění. Ale asi po pěti zápasech mě zase poslali dolů. Ještě jsem nebyl stoprocentně připravený. Ale snažil jsem se pracovat na všem, co mi řekli. Když jsem se do týmu vrátil, bylo to lepší a už jsem se v něm udržel.
V čem jste musel zabrat, aby vás vzali zpět?
Říkali mi, abych více jezdil do brány, nebál se více chodit do soubojů v rohu, víc se tam držel na puku a nenechal se lehce odstavit.
Boston nepostoupil do vyřazovacích bojů. Budou v kádru velké změny?
Hlavně mě mrzelo, že jsme se do play-off nedostali, když to byla má první sezona. Pokud jde o změny, tak nevím. Je to hokej, týmy se mění stejně jako styl hry. Ale jestli k něčemu dojde, vážně netuším.
Sezona pro vás mohla být ještě zajímavější, kdybyste hrál na mistrovství světa v Praze, že?
Byla by to pro mě čest, navíc když jsme hráli doma. Jenže v klubu rozhodli, že pro mě bude lepší hrát play-off na farmě. Stejně jsem se hned zranil.
O co šlo?
Bylo to svalové zranění u kyčle. Dostal jsem bodyček a sval ztuhl. Měl jsem to už před dvěma roky ve Švédsku. S tím se nedá nic dělat. Můžete to jen ledovat, věnovat se protahovacím cvikům a čekat.
To, že vás do reprezentace nepustili, je důkaz, že v zámoří se mistrovství světa podceňuje?
Především věřím Bostonu, že pro mě chtěli to nejlepší. Ale je fakt, že pro ně šampionát neznamená tolik jako pro nás. Oni tam mají boj o Stanley Cup, což je tam číslo jedna.
Přitom v zimě vás klub na mistrovství světa dvacetiletých uvolnil.
To jsem ani nečekal, byl jsem na farmě. Moc mě ale potěšilo, že jsem mohl hrát za svou zemi. A asi mi to i pomohlo, jelikož pak jsem dohrál sezonu přímo v Bostonu.
Na mistrovství světa se ve výborné formě předvedl Jaromír Jágr. Potkal jste se s ním v zámoří?
Seznámil jsem se s ním u bazénu. Seděl tam, a tak mě Krejča (David Krejčí) šel představit. Jarda se mě hned ptal, jestli s ním půjdu v deset večer do posilovny. Tak jsem mu řekl, že u nás v Havířově v tolik hodin už posilovny nefungují. Jinak jsme se nepotkali.
Stále zůstáváte v kontaktu s mateřským Havířovem. Údajně jste fanouškům věnoval deset tisíc korun na choreo.
To je pravda, bez fandů by hokej nebyl. Jsem moc rád, že v Havířově lidé na ligu chodí. Vždy byla na zimáku pěkná atmosféra, to si pamatuji ještě jako dítě.
Už víte, jestli před návratem do zámoří půjdete na led s Třincem jako loni? Jsem moc rád, že mi Třinečtí umožňují s nimi trénovat. Bylo to pro mě výborné. Ale je možné, že letos půjdu na led také s Havířovem.
Říká se, že druhá sezona bývá složitější. Jste na to připravený?
O tom jsem už hodně slyšel. Musím se pořádně připravit. Budu mít dobré léto. Bude to těžké, ale věřím, že mi kluci pomohou a vše zvládnu.
