Český hokej má dlouhodobý nedostatek silových útočníků, ale Jaškin by tuhle situaci mohl pomoci vyřešit. Urostlý útočník podstoupí každé střídání nespočet soubojů, tlačí se před branku k dorážkám. Zkrátka dělá přesně tu práci, která Čechům často není příliš vlastní, přitom je v moderním hokeji naprosto nezbytná. „Tak to v dnešní NHL funguje,“ potvrzuje brzy 22letý útočník.
Není vám líto, že jste doma v Česku ve stínu kamaráda Tomáše Hertla nebo Davida Pastrňáka, přestože se v NHL daří?
Tak bych to neviděl, o zášti nemůže být řeč. Tihle kluci mají v týmu jinou roli než já. Hertlík a Pasta jsou úplně jiné typy hokejistů a jiná je i jejich úloha. Jsou to střelci, kdežto já mám svou cestu: musím si ty šance vypracovat. Podstupuju hodně soubojů, můj hokej je hodně o bojovnosti a nedávám žádné krásné góly. Občas se dostanu i na přesilovku, kde se dokážu prosadit z dorážek a dám sem tam vítězný gól. To mi pomohlo. Klukům ale moc fandím.
Překvapilo vás, že jste dostal šanci hrát v početní výhodě?
Šlo hodně o shodu náhod. Zranil se nám jeden bek, tak jsem dostal prostor a občas jsem nějaký puk zametl do brány. Je to hodně příjemné.
„Český hokej byl vždycky o rychlosti a chytrosti. Moje postava ale určitou výhodu může být, protože dnešní hokej je o důrazu a síle. Na druhou stranu už i u nás přibývá větších hokejistů.“ |
Jste typem urostlého silového útočníka, kterých v Česku zase tak moc není. Myslíte, že je to pro vás výhoda i s ohledem k reprezentaci?
Český hokej byl vždycky o rychlosti a chytrosti. Navíc si myslím, že i těch větších hráčů u nás přibývá. Ale moje postava určitou výhodou může být, protože hokej jde tímhle směrem. To nepopírám.
St. Louis už delší dobu patří k favoritům na Stanley Cup, jenže na výraznější úspěch se pořád čeká. Cítíte letos v klubu napětí?
Tým máme výborný, musíme se na to připravit hlavně psychicky. Poslední dva roky kluci vždycky v sérii vedli 2:0, a pak to soupeř dokázal otočit. Play-off je hrozně o hlavě a maximální koncentraci za jakékoli situace. Připravujeme se na to, očekávání jsou veliká. Musíme potvrdit potenciál a konečně se dostat dál než do prvních dvou kol.
Necítíte z hráčů i obavy, aby se neopakoval krach z let předešlých?
To se musíte zeptat jich. Letos by mohl přijít náš čas. Západ je strašně silný, v té osmičce může porazit každý každého.
Trenér Hitchcock patří k nejstarším trenérům v NHL a stále vyznává velice přísný řád v kabině. Můžete to potvrdit?
S tím musím souhlasit. Tady v kabině se žádné manýry a výstřelky netrpí. Kouč Hitchock má obrovský respekt u mladých kluků i u veteránů. Požaduje od nás stejné nasazení v tréninku jako v zápasu. Vůbec neexistuje, aby někdo zpochybňoval názor trenéra. Dokázal toho hodně, má svoji pověst, která ho provází celou kariéru.
Jak se vám líbí v St. Louis?
Upřímně, není to žádná hitparáda. Máme halu čtyřicet mil od města. Někteří hráči bydlí v centru, ale tam je to poměrně nebezpečné. Jsou tam velké problémy se zločinem v ulicích. Já bydlím na předměstí. Hrál jsem na farmě v Chicagu a to bylo úplně o něčem jiném. Krásné město, jen je tam dost velká zima. Na druhou stranu si hokejista během sezony město neužije, takže je víceméně jedno, kde bydlí.
Dříve jste uvedl, že ve vaší kariéře vám hodně pomohl přechod ze slávistického áčka do kanadské juniorky. Buďte konkrétnější: v čem?
Pomohlo mi to absolutně ve všem. Ano, vrátil jsem ze z chlapů zpátky do juniorky, ale na Slavii byl tenkrát velice dobrý tým a já většinu zápasu proseděl na střídačce. Co mi to mohlo dát? Potřeboval jsem hrát. Místo toho jsem v juniorce dostával velký prostor. Kanaďané vám nedají nic zadarmo, berou to tak, že je připravujete o práci. Člověk si musí místo zasloužit a vydřít. Navíc se člověk osamostatní, zlepší v angličtině... Je to škola života, kterou bych v Čechách neměl.
Vladimír Sobotka v létě odešel do Ruska, Roman Polák byl vyměněný do Toronta. Chyběl vám v St. Louis před příchodem Zbyňka Michálka český hráč?
Chyběl. Je vždycky lepší mít v týmu dalšího kluka z Čech. Pro mě obzvlášť, protože si pak můžu oživit češtinu, kterou jinak skoro nepoužívám. S rodinou i přítelkyní mluvím rusky a tady všude anglicky. Čeština trochu klesla. (směje se) Používám ji, jen když mluvím s kamarády. Ale se Zbyňkem trávím hodně času, sedíme spolu v letadle, kecáme a hned je to hezčí.
„Ještě že přišel Zbyněk Michálek - už jsem zapomínal češtinu. S rodinou a přítelkyní mluvím rusky, v NHL všude anglicky. Teď se to snad zlepší.“ |
Co říkáte na Slavii, která bude hrát letos baráž?
Budu upřímný: vůbec mě to nepřekvapuje. Nebudeme si nalhávat, že když nejsou peníze, tak nemůžou být výsledky. Když jsem tam byl já, hrálo tam plno dobrých hokejistů, teď by je nezaplatili. Když se člověk podívá třeba na jejich obranu, je jasné, že to nemohlo dopadnout jinak než baráží. Tam prostě chybí kvalita, hlavně v zadních řadách. Budu jim na dálku moc přát záchranu, mám ten tým rád, ale pokud by spadli a neposílili, tak to budou mít těžké i v první lize.
Jste s někým ze Slavie v kontaktu?
S hráči moc ne, jen s asistentem trenéra Janem Srdínkem. Mám od něj zprávy, jak to vypadá. Většinou to není hezké povídání, ale spíš smutný pohled na dřív tak dobře fungující klub.
Se Srdínkem se znáte z dob, kdy s ním válel váš otec ve Vsetíně?
Také. Blíž jsem ho poznal, když jsem přišel ze Vsetína do Prahy. Než jsem si našel byt, tak jsem u něj hodně přespával. Dost mi při přesunu do Slavie pomohl.
Jaká myslíte, že bude baráž pro Vladimíra Růžičku, který je symbolem novodobé Slavie, a teď se ji s Chomutovem bude snažit dostat do první ligy?
Bude to hodně zajímavé, pro něj asi dost peprná baráž, vůbec si nedokážu představit, jak to bude prožívat. Jestli s ním budou cloumat emoce. Na jedné straně tým, ve kterém se angažuje a hraje tam mladý Vláďa, na té druhé tým, kde je pro fanoušky ikonou číslo jedna. Aspoň o důvod víc, proč to sledovat. Ale já pozorně sleduju i Vsetín a ten mi na rozdíl od Slavie dělá radost.
