Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Den s hvězdou: Jak Voráček jezdí na trénink a válí pingpong s Girouxem

7 2016
Philadelphia (Od našeho zpravodaje) - U chodníku Chestnut Street, hned naproti slavné Independence Hall, kde Thomas Jefferson podepsal Deklaraci nezávislosti, parkuje pikolík bílé sportovní BMW. Nechá ho stát jen tak a odchází, aniž počká na majitele. Ví, že každou chvíli Jakub Voráček seběhne po schodech honosného domu, v němž má s přítelkyní apartmán.

„Spěcháme na trénink,“ hlásí kapitán hokejové reprezentace a hvězda Philadelphie, sotva se krátce po čtvrt na jedenáct objeví ve dveřích. Za pozdní příchod je v klubu samozřejmě pokuta. Kdyby zaspal, trest by byl ještě vyšší.

Jenže předchozí večer se mu po zápase špatně usínalo, zabral až ve čtyři, a tak se ráno každá minuta hodí. Snad proto Voráček v autě na dálnici občas dupne na plyn, až to člověka zarve do sedačky. „Snažím se rychlost v rámci možností dodržovat. Už to není, co to bejvávalo, poučil jsem se,“ dušuje se milovník sportovních vozů.

Jízda z centra na předměstí do Voorhees ubíhá vesele, z rádia zní hokejistův oblíbený zpěvák Bruce Springsteen. „Streets of Philadelphia“ vystřídají malebné dřevěné domečky jižního New Jersey. Před tréninkovou halou Voráček stáhne okénko, aby prohodil pár slov s hrstkou fanoušků. Tady na kraji aglomerace mezi rodinnými domky a parky je na rozdíl od rušného centra celkem klid.

Kód od říše luxusu

Voráček to stihl, k zadním dveřím tréninkového centra dorazí dokonce s desetiminutovou rezervou. Zadá číselný kód a pokračuje do kabiny. Tedy spíš do uzavřené říše luxusu tvořící zázemí hokejistů Flyers. S posilovnou, dvěma kabinami, masérnou, relaxační místností s vířivkami a ledovou vodou i jídelnou a klubovnou, kde Voráček svádí nemilosrdné pingpongové bitvy s Claudem Girouxem. Ale nejdřív je potřeba jít na led.

Fotogalerie

Tým bojuje o postup do play-off a v kabině je cítit mírné napětí. Paul Holmgren, někdejší bitkař, poté generální manažer Flyers a dnes klubový prezident, prochází chodbou mírně zakaboněný. A na Voráčkův krátký vtípek reaguje jen drobným pokývnutím hlavy, ani se neusměje.

Třívteřinový český souboj

Po ostré čtyřicetiminutovce pod vedením kouče Davida Hakstola je rázem atmosféra uvolněnější. Přijde čas na klábosení se spoluhráči i na různé legrácky a povinnosti.

Někteří hráči podepisují v zákulisí kartičky i plakáty, jiní dávají v kabině rozhovory místním médiím. Voráček se nechá vyhecovat na „páku“ se zlým mužem Flyers, bekem Radko Gudasem – všechno zaznamenává pro svůj Facebook, jímž český útočník podporuje Nadaci Jakuba Voráčka na pomoc lidem s roztroušenou sklerózou.

Silové klání je rozhodnuto za tři sekundy. „Mám zlomený zápěstí!“ volá poražený Voráček naoko vyčítavě na spoluhráče s „medvědíma rukama“.

Charita je součást života

Jakub Voráček spojil svůj život s charitou. Jeho přítelkyně Nicole pracovala pro Armádu spásy a angažuje se v dobročinných projektech okolo Flyers, on sám založil loni v Praze Nadaci na pomoc lidem s roztroušenou sklerózou, kterou onemocněla jeho sestra Petra.

V NHL se věnuje charitě hodně hráčů, dá se říct, že je je to takové nepsané pravidlo?
Je to na každém. Někteří to dělají, ale moc se to neví. U nás má jednu nadaci Wayne Simmonds, jinou Claude Giroux. Hodně kluků se v tom angažuje. A děláme věci i v rámci klubu jako třeba návštěvy nemocnic.

Chodíte do nemocnic často?
Minimálně jednou za měsíc někam jdeme, nebo s týmem něco vymyslíme. Hodně kluků je pro. Jsme rádi, když to může aspoň trochu pomoct. Je to součást života, které bychom se měli věnovat víc a víc.

Vám hodně pomáhá přítelkyně, která pracovala pro Armádu spásy...
Tam už nedělá. Ale pomáhá mi při mojí činnosti, tady ve Philadelphii podporuju nemocné děti. Půlku sezony mám vlastní box, kam si beru děti, se kterými se po zápase potkávám. Vždycky si řekneme, že třeba říjen je měsíc rakoviny, kdy všichni nosí fialový trika. Měl jsem tu děti, co prodělávaly rakovinu. Přijdou do skyboxu, podívají se s rodiči na zápas. To všechno organizuje Nicole. Baví ji to, pomáhá s tím, je dobré, že nesedí doma na zadku a nečeká, až přijdu domů.

Kolik času vám zabere práce pro vlastní nadaci?
To většinou řeší manažerka Tereza s mou ségrou. Když přijedu domů, nějaký čas to zabere. Je to příjemná činnost, dělám to rád.

Pomáhá vám charitativní činnost uvědomit si, že když třeba pět zápasů nebodujete, není to zas až takový problém?
Jasně. Kolikrát člověk řeší ptákoviny, že trefí tyčku, že na něj někdo zařval, nebo že jste prohráli na nájezdy. A pak jdete a vidíte rodiče se dvěma dětmi, které mají obě rakovinu. To vám hodí perspektivu úplně někam jinam.

Další z krajanů, brankář Michal Neuvirth, se jen potutelně usmívá. On sám by se s Gudasem do křížku určitě nepustil.

K Voráčkově oblíbené kratochvíli patří i pravidelné partičky u pingpongového stolu s kapitánem Claudem Girouxem.

„Jsou to vyhecované zápasy, vždycky jsou v tom nějaké peníze. Zahrajeme si pokaždé pár míčků a je docela sranda. Na začátku sezony byl Claude lepší, teď bych ho asi porazil,“ kasá se český reprezentant.

Kanaďan Giroux, jako kdyby mu rozuměl, okamžitě reaguje: „Vedu 4:1!“

Zatímco starší hokejisté mizí na oběd domů k rodině, ti bezdětní obvykle zůstanou v útrobách tréninkového stadionu déle.

Jedna parta sleduje u kávy film na velké obrazovce, druhá si nakládá oběd ze švédských stolů. Dominují masa a saláty.

„Posedíme s klukama, odjíždím klidně i víc než dvě hodiny po tréninku,“ tvrdí Voráček.

„Pak si doma lehnu, aspoň na dvě a půl hodiny. Dám si večeři a jdu celkem brzo spát, protože většinou je další den zápas. Takže si pustím v televizi nějaký sport a orazím si,“ popisuje svůj běžný den, v němž se nehraje.

Když ano, vypadá to samozřejmě zcela jinak.

V den zápasu jede do haly na půl desátou, následuje lehké rozbruslení a po něm oběd v oblíbeném podniku. „Už asi pět let chodíme s klukama do jedné italské restaurace,“ povídá Voráček. „Pak si jdu lehnout, okolo půl páté vyjedu z domova. V pět jsem na zimáku, pár mítinků, příprava, rozcvička... A jde se na to.“

Takový je denní chleba hvězdy NHL. Na jednu stranu sladký život v luxusu, na druhou pak cesta plná dřiny, odříkání a všudypřítomného tlaku. Vedení i fanoušci od Voráčka čekají, že bude rozhodovat zápasy. Že právě on spolu s pingpongovým protihráčem Girouxem vymyslí tolik šancí a nastřílí takový počet gólů, který nakonec napjaté lano v přetahované o play-off nasměruje do Philadelphie.

„Nic jiného nepřichází v úvahu,“ říká bojovně Voráček. „Od konce listopadu jsme se zvedli a začali porážet nejlepší mančafty v lize. Hrajeme jako mančaft výborně. A věřím, že to dotáhneme.“

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze