„Jdeme do rizika, ale potkal jsem se s ním osobně a mluvil o něm také se spoustou lidí. Třeba s obráncem Weberem, který s ním působil v Nashvillu. Nebo se Sergejem Fjodorovem, který z něj udělal v KHL kapitána týmu. Těším se, co se stane, ale uznávám, že riskujeme.“
I slova montrealského manažera Marka Bergevina naznačují, že angažování známé ruské firmy může na jedné straně přinést tučný profit, na té druhé však hrozí solidní propadák.
Vždyť Radulov při svém posledním pokusu o návrat do NHL pohořel. Také tehdy mocně toužil dokázat, že se zklidnil, jenže pak ho během play-off načapali v ranních hodinách, jak popíjí se spoluhráčem v baru.
Téhle skutečnosti si je Bergevin vědom, ví také o jeho dalších prohřešcích, přesto ovšem věří, že se změnil. K tomuto dospění mu pomohla také slova Shea Webera a Sergeje Fjodorova.
„Shea mi říkal, že u Radulova nebyly jeho problémy otázkou špatného charakteru, ale spíš nevyspělosti. Byl mladý, tehdy mu bylo 22 nebo 23 let. Fjodorov mi o Radulovovi říkal, že je to lídr, kapitán. Naši skauti ho letos sledovali a byl podle nich jedním z největších dříčů v týmu. Jdeme do rizika, ale doufáme, že se nám to vyplatí,“ popisuje Bergevin.
Samotný Radulov promluvil s kanadskými novináři krátce po podepsání roční smlouvy na 5,75 milionu dolarů v konferenčním hovoru. Důraz kladl na to, že se změnil, že má ženu a syna a že jeho prioritou je restart zámořské kariéry.
„Život se posunul a co se stalo, je minulost. Jsem zpátky a cítím se dobře,“ řekl ruský útočník, kterému bude 5. července 30 let.
„Opravdu se chci vrátit a hrát v nejlepší lize na světě proti nejlepším hráčům a chci zkusit vyhrát Stanley Cup. Vím, že je v Montrealu dobrý tým, dobrý gólman, obránci i útočníci. Co se stalo v Nashvillu, je pryč. Je to minulost a já koukám dopředu. Už mám úplně jiný pohled na život a žiju pro své dítě. Musím mu jít příkladem.“
Radulov chce dokázat sám sobě i lidem v Montrealu, že může být v NHL rozdílovým hráčem. „Můžu hrát dobře, rychle a agresivně. Dám do toho všechno a pokusím se pomoct týmu vyhrávat zápasy a dostat se do play-off. Pak nechám to nejlepší ze sebe v něm. Cokoli mi trenér řekne, to udělám. Budu hrát s kýmkoli. Na tom mi fakt nezáleží. To je trenérovo rozhodnutí a já se podřídím.“
Ta slova znějí přesvědčivě, ovšem vycházejí z úst hráče, který už opakovaně zklamal své okolí i fanoušky. Dá se mu věřit tentokrát?
