Způsob, jakým si tuto čest nyní vysloužil, však náhodný není. Hašek byl mezi absolutní hokejovou smetánku uveden ve vlně hráčů, kteří jsou nejlepším důkazem hokejové globalizace. On sám byl fantomem naganské olympiády v roce 1998.
Američan Mike Modano zazářil při Světovém poháru 1996. Švéd Peter Forsberg předvedl nezapomenutelnou kličku ve finále olympijských her 1994 v Lillehammeru. A poslední z oceněných hokejistů? Rob Blake, kanadský šampion her 2002. Čtyři muži, čtyři národnosti, čtyři velké mezinárodní akce takřka v jejich režii.
„Rostoucí globalizace hry a rozvoj hvězd ze všech koutů světa, to je jedna z nejdůležitějších věcí pro hokej konce 20. století,“ soudí ve svém komentáři NHL.com.
Všichni čtyři a spolu s nimi vdova po bývalém trenérovi Patovi Burnsovi a sudí Bill McCreary (oba také patří mezi oceněné) se sešli v Torontu.
„Bavili jsme se o našich mezinárodních zkušenostech a zjistili, že jsme je sbírali proti sobě navzájem,“ popsal bývalý excelentní bek Rob Blake. „Ať už proti vám nastupoval Mike na Světovém poháru či Dom v Naganu, musíte být schopni se za takovými událostmi ohlédnout všichni společně.“
To platí i přesto, že pro Kanadu jsou to velmi hořké vzpomínky: na obou akcích je týmy vedené zmíněnými hráči obraly o zlatý sen. Češi naopak díky tomu slavili svůj nejzásadnější hokejový triumf a Dominik Hašek na Nagano pochopitelně vzpomínal i nyní v rámci slavnostního uvádění do síně slávy.
„Je to něco, co mi nikdy nezmizí z paměti,“ prohlásil Hašek. „Vyhráli jsme zlaté medaile, prezident pro nás poslal speciál, vrátili jsme se do Prahy a strávili tam noc, kterou nejde zapomenout. Nadšení a ovace na letišti, na Staroměstském náměstí... Něčeho takového si budete vážit až do konce života.“
Tehdejší heslo „Hašek na Hrad!“ bylo tak silné, že existovat přímá volba prezidenta, možná by brankář i vyhrál. Už tehdy jeho kariéra začala mířit k uvedení do síně slávy. A nyní je Dominik Hašek mezi elitou svého sportu oficiálně.
