Vanek se však příští rok v září na prestižním turnaji, jehož se zúčastní nejlepší hokejisté z NHL, objeví. Díky tomu, že vedení soutěže spolu s hráčskou asociací prosadilo plán sestavit tzv. evropský tým složený z borců, kteří by jinak měli smůlu.
Nápad vyvolal ve světě hodně emocí a ty první byly spíše negativní. Například Slovák Marián Hossa nechápal, proč by měl „reprezentovat“ zemi, která vlastně neexistuje. K němu se pochopitelně přidávali Švýcaři, Němci a další. Objevilo se hodnocení jako hloupost či paskvil.
Rakouský útočník však nabídl i pozitivní pohled na věc. Není tak radikálně proti. „Upřímně řečeno nemám ucelený názor. Vždycky je příjemné reprezentovat svou zemi, na druhou stranu by ten evropský tým mohl být opravdu silný. Pokud se ho podaří dobře nakombinovat, tak má klidně šanci Světový pohár vyhrát,“ řekl Vanek v rozhovoru pro iDNES.cz.
Nedávno jsem se o tomhle nápadu bavil s Mariánem Hossou, a ten téhle myšlence nebyl moc nakloněný. Vy jste jako Rakušan ve stejné pozici, chápete ho?
Je to zvláštní. Každý hráč se chce takové vrcholné akce zúčastnit, a ne ji jenom sledovat v televizi. Na druhou stranu mu rozumím. Také bych měl na sobě radši rakouský dres. Vím, že to bude divné. Jenže si zase zahraju s hráči jako Kopitar, Hossa, Chára, Gáborík, Josi... To je lákavé.
Dokážete si vůbec představit, jak to bude vypadat po vítězném utkání bez hymny?
Zrovna jsem se o tom bavil v kabině s Ninem Niederreiterem, který má jako Švýcar velkou šanci se do toho týmu dostat. Dělali jsme si z toho srandu, jestli nevyvěsí několik vlajek vedle sebe a každou hymnu nebudou hrát deset až patnáct vteřin, aby poctili všechny členy týmu. Každopádně to bude obrovská kuriozita. Jsem opravdu hodně zvědavý, jak tohle chtějí vyřešit. Možná se hymny nebudou hrát vůbec.
Nechybělo mnoho a vy jste mohl reprezentovat Česko, odkud pocházejí vaši rodiče. Mluvíte česky?
Trochu umím, ale ne nějak výborně. Už jsme dlouho neumluvil, ale pořád něco říct dokážu. (Pokouší se, ale má silný přízvuk, a tak rozhovor pokračuje v angličtině, pozn. aut.)
Na konci loňské sezony jste působil v Montrealu s českým kapitánem Tomášem Plekancem a slovenským brankářem Peterem Budajem. Jak jste spolu komunikovali?
Jo jo, s Plekym a Budajem jsem mluvil česky. Ale hodně jsem toho už zapomněl. Když jsem hrál za Buffalo, tak jsem na tom byl mnohem líp. Při venkovních zápasech jsem bydlel na hotelu s Alešem Kotalíkem a tenkrát s náma hrál ještě obránce Jaroslav Špaček a Slovák Andrej Sekera. Snažil jsem se tenkrát udržovat si češtinu daleko víc než teď. V Minnesotě bohužel žádného českého ani slovenského hráče nemáme, tak se mi to rychleji ztrácí. Třeba mi sem jednoho brzy vymění, abych nezapomněl. (směje se)
S rodiči mluvíte česky, nebo spíš německy?
Obojí. Když za mnou přijedou rodiče, tak se do češtiny samozřejmě zase dostávám a rychle se rozmluvím.
Navštěvujete s rodinou v létě Českou republiku?
Už je to poměrně dlouho, kdy jsem tam byl naposledy. V Hradci Králové bydlí moji prarodiče, dřív jsem za nimi jezdíval. Mám tři malé kluky a až vyrostou, tak je určitě vezmu s sebou do Čech, aby věděli, odkud pocházíme a aby poznali trochu rodinné historie.
V Minnesotě máte několik hvězdných hráčů, k tomu velmi talentované mladíky, ale sezona vám stejně nevychází podle představ. Čím si to vysvětlujete?
Nedokážeme udělat nějakou vítěznou sérii, jsme hodně nevyrovnaní. Navíc máme problémy s brankáři - prostřídali se nám už čtyři. Teď se ale skvěle chytil Dubnyk, tak snad mu to půjde takhle dál a tým pošlape.
