Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V NHL mě už berou vážně, říká Hertl. Stihne Světový pohár?

Tomáš Hertl má za sebou výbornou sezonu. „Jsem trošku jiný hráč, než když jsem odcházel ze Slavie. Ale pořád se učím a je přede mnou ještě dlouhá cesta.“ | foto: napivosrozumem.cz

7 2016
Nohu mu sice pořád „zdobí“ ortéza, ale smutek z jeho tváře už dávno zmizel. Hokejista Tomáš Hertl se zase culí, byť ho ještě nedávno svírala deprese z prohraného finále Stanley Cupu.

Stihnete Světový pohár?
Rád bych, ale nechci to honit za každou cenu jen kvůli tomu, abych mohl říct, že jsem tam byl. Ublížil bych tím sobě i týmu. Za deset dní bych už měl sundat ortézu, tak uvidíme, jak se budu cítit.

Léčba probíhá bez komplikací?
Ano. Klub chtěl kontrolovat, jak koleno reaguje, tak jsem musel zůstávat doteď v San Jose. Díky ortéze mi zesílily vazy a teď budu muset pořádně posílit svaly, které koleno drží. Mezitím budu mít konzultaci s fyzioterapeutem Kolářem a začnu rehabilitovat.

Nebyl jste vylekaný, když jste si zranil koleno, se kterým jste měl už vážné problémy?
Nebylo to nic příjemného, ale stalo se. Musím se pořádně uzdravit, protože potřebuju nohu stoprocentní.

Mezitím s vámi klub prodloužil smlouvu. Jste spokojený?
Maximálně. Jsem hlavně rád, že jsme se všichni shodli na podmínkách.

„Thonton i Pavelski mě berou vážně. Chodili za mnou a říkali, že jsem zesílil a že je vidět, jak si věřím. I díky té důvěře nám to klapalo a patřili jsme k dominantním lajnám v NHL.“

Máte dvouletý kontrakt na 6 milionů dolarů. To je slušné, ale nechtěl jste dlouhodobější smlouvu?
Je pravda, že bych měl jistotu, ale překlenovací kontrakt je běžná věc. Teď můžu dostat víc času na ledě a můžu se víc prosadit. Po dvou letech třeba podepíšu dlouhodobější a lepší smlouvu. Zabojuju o to jako ostatní kluci. Chci si upevnit pozici v týmu.

Myslíte, že díky novému kontraktu budete brán ještě vážněji?
Může to pomoct, ale trenér mi i tak dává šanci. Všechno se vyvíjí pozitivně, vždyť i oba Joeové (Thornton a Pavelski, největší hvězdy San Jose) mě berou vážně. Chodili za mnou a říkali, že jsem zesílil a že je vidět, jak si věřím. Bavili jsme se každý den, zvykli si na sebe. Byli jsme jediná lajna v týmu, kterou trenér od půlky sezony nerozhodil. Opravdu mě brali vážně, i proto nám to klapalo a patřili jsme k dominantním lajnám NHL.

Trenér Peter DeBoer tvrdil, že vaše absence ve finále Stanley Cupu byla jednou z hlavních příčin, proč San Jose neuspělo. Cítil jste od něj důvěru i předtím, nebo jste byl překvapený, jak moc si vás cení?
S trenérem jsem vycházel dobře celou sezonu. I když jsem hrál předtím na centru třetí lajny, tak říkal, že hraju dobře. Jenom mu vadilo, že jsem nedával tolik gólů. Jakmile mě přesunul do první formace, tak za mnou po zápasech chodil, chválil mě a říkal, ať tak dál pokračuju a ať na sobě dál makám. To člověka samozřejmě potěší.

Dá se říct, že z vás během sezony spadl tlak, který jste si vytvářel sám na sebe?
Deka spadne vždycky, když začnete dávat góly. Pak je všechno hned lehčí. Když jsem odehrál první zápas s Thortonem a Pavelskim a udělal tři body, tak se všechno úplně otočilo, začal válet i tým.

Fotogalerie

Co jste slyšel od generálního manažera po konci sezony?
Ať se hlavně zaměřím na doléčení nohy a že nás chce vidět příští rok tam, kde jsme byli letos. Ale s vítězným koncem. Já řekl, že pro to udělám všechno a že věřím, že tým na to máme.

Byl Pittsburgh ve finále o hodně lepší?
Asi byl, i když mi spíš přišlo, že nám došly síly a nestíhali jsme. Herně to bylo v pohodě, šikovností jsme se jim mohli vyrovnat, ale Pittsburghu to víc bruslilo. Naši lídři byli unavenější. V play-off jsme nalítali nejvíc mílí, a to se na konci projevilo.

Když jste se zranil, tak jste hned věděl, že je to konečná?
Pořád jsme spekulovali a doufali, že se noha opíchne, zatejpuje a půjdu na led. Ale nešlo to, noha postupně ještě víc tuhla a natékala. Hrát na 70 procent byl nesmysl.

Někteří hráči říkají, že je lepší nebýt play-off vůbec než prohrát finále. Jak to máte vy?
Po posledním zápase byla atmosféra v kabině nejhorší, co jsem zažil. Půl hodiny tam bylo ticho, všichni byli smutní. Zbývaly jen dva zápasy... Ale když se na to podívám zpětně, tak jsme udělali neuvěřitelný úspěch, a tak to musíme brát. Rok předtím jsme nebyli v play-off vůbec, a to byla ostuda.

Co říkáte na to, že jste skončil ve Zlaté hokejce hned za Jágrem?
Byl jsem u bazénu a dostával zprávy od přítelkyně a rodičů. Když jsem se dozvěděl, že jsem druhý, tak jsem byl hrozně šťastný, protože v takové konkurenci je to neuvěřitelný úspěch. Dostat se na vrchol přes osmašedesátku je těžký, ale i tak jsem hrdý.

„Dostat se na vrchol přes Jágra je těžké, ale i tak jsem hrdý. Cením si toho, jak mě vnímají lidi v Česku.“

Takže kdyby tam nebyl Jágr, tak jste první?
Ne, to ne.... Ale jo. Ha ha ha.

Je to pro vás svým způsobem motivace, abyste se udržel nahoře i v téhle anketě?
Cením si toho, jak mě vnímají lidi v Česku. Je to hrozná čest být tak vysoko. Důležité je, jak se bude dařit vašemu týmu. Musím každý rok makat víc a víc, protože konkurence je obrovská a v desítce jsou top hráči. Musíte hrát dobře celou sezonu, a ne jenom nějaký úsek.

Jak moc jste se musel v San Jose změnit jako hokejista, abyste se prosadil?
Je pravda, že jsem trošku jiný hráč, než když jsem odcházel ze Slavie. Už nemůžu dělat každý zápas kličky, na tom menším hřišti to ani moc nejde. Asi jsem se naučil víc dohrávat, být tvrdší před bránou, nenechat si nic líbit, být silný a hlavně se rychle oklepat, když se jeden zápas nepovede. Naučil jsem se i odpočívat. Už vím, kdy si nemám dávat na tréninku navíc. Trenér nám dával hodně volna, tak jsem začal chodit na masáže. Loni, když mi to nešlo, jsem se snažil být na ledě dýl, ale pak jsem byl unavenější. Letos jsem to zkoušel naopak. Pořád se učím, mám v týmu vzory, je přede mnou ještě dlouhá cesta.

Bylo to z vaší strany i o odříkání? Že jste musel slevit z toho, že z vás nebude hvězda první velikosti, ale spíš dříč?
Ale to si nemyslím. Máme v týmu dva top centry, ale to se za pár let může změnit a ta pozice může připadnout mně. Nebojím se, že bych nemohl v budoucnu rozdávat přihrávky, mám to v sobě. Rád tvořím hru i teď. S Thortonem je to těžší, protože chce puk, ale když jsem hrál jinde, tak jsem na něm chtěl být já. Umím se přizpůsobit.

Brenden Dillon (vlevo) a Tomáš Hertl ze San Jose slaví branku českého útočníka.

Jak sezonu hodnotil váš přísný otec?
Pořád mi vyčítal, že nedávám góly. Ale když letos přijel do Ameriky, tak jsem začal střílet a byl v pohodě. I když po jednom zápase mi v letadle dával sodu, ale naštěstí nám nikdo nerozuměl, takže si mohl říkat, co chtěl. On byl vždycky přísný, ale teď byl rád, že jsem podepsal nový kontrakt a už mě trošku nechává. I když se mě snaží krotit, abych nebyl na hrušce.

Prý se chystáte stavět dům.
Možná příští rok, když vyjde čas, tak si sednu s architektem. Celý život jsem zvyklý žít v domě a nemám rád, když jsou slyšet lidi okolo. Mám to rád u lesa, kde je klídeček a nikdo mě neruší.

Přes léto bylo docela dost hokejových svateb. Nepřidáte se?
Ne, je mi 22 let a myslím, že mám ještě čas. S přítelkyní máme vztah úplně v pohodě, nikam se nehrneme, jsme takhle spokojení. Zatím nám to takhle stačí. Soustředím se na hokej, možná až budu mít podepsaný delší kontrakt. Nemá cenu někam spěchat.



Témata: Tomáš Hertl

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze