Ukazuje to čerstvý případ slovenského snajpra Mariána Gáboríka, jenž ve svých 32 letech podepsal sedmiletý kontrakt na 34,125 milionů dolarů. Důvod je nasnadě: Los Angeles ho chtělo za každou cenu udržet a nic jiného mu vzhledem k pravidlům soutěže nezbývalo.
Gáborík totiž coby nejlepší střelec uplynulého play-off (nastřílel 14 gólů, jen jediná trefa mu chyběla, aby vyrovnal klubový rekord legendárního Wayna Gretzkého), mohl vybírat z řady lukrativních nabídek.
Nabídek, které by mu zaručovaly roční příjem kolem 8 milionů ročně. Tolik mu však Los Angeles nemohlo dát, jelikož nemá pod platovým stropem dostatek prostoru. A tak museli Kings přistoupit k této oblíbené kličce obcházející pravidla.
Rizika dlouhých smluvKluby z NHL platové stropy sice obejít dokážou, zároveň však podstupují určité riziko. Je totiž pravděpodobné, že se bude Gáboríkova výkonnost s přibývajícím věkem snižovat. Proto bývá zvykem, že se u dlouhých smluv nevyplácí ročně průměr celkové částky, ale zpočátku více a pak každým rokem méně a méně. Navíc ještě hrozí, že se hráč zraní a bude dlouho mimo hru. Vždyť právě Gáboríka v uplynulé sezoně provázela řada zdravotních komplikací od poraněného kolena přes zlomenou klíční kost, kvůli které přišel i o olympiádu v Soči. Slovenský kanonýr objektivně vzato neprožil úplně ideální sezonu: v Columbusu nezářil a klub se ho rád zbavil. Povedlo se mu vlastně až play-off, ale i to stačilo, aby se zajistil nadlouho dopředu. |
Podobně, jako když se lidé a podniky snaží všemožně vyhnout placení vysokých daní.
Vedení NHL se takovým kontraktům snažilo v minulosti zamezit. Příkladem budiž čtyři roky staré handrkování okolo rekordní 17leté (!) smlouvy na 102 milionů pro ruského kanonýra Ilju Kovalčuka.
Nezávislý arbitr ji tehdy zrušil s tím, že neodpovídá ligovým předpisům, jenže zásadní průlom to neznamenalo.
Bohaté kluby dál hledají cestičky, jak sestavit co nejsilnější tým. Je to logické. Los Angeles se původně snažilo s Gáboríkem dohodnout na tříletém kontraktu za 15 milionů, jenže tenhle návrh vzhledem ke konkurenčním nabídkám neuspěl. A tak přišla na řadu hra s čísly.
O zavedení platových stropů se uvažovalo (a možná stále ještě uvažuje) i v české extralize, kde má řada klubů kvůli přeplácení hráčů ekonomické potíže. Jenže tady je problém spíš v dotacích - tedy nerovném postavení jednotlivých týmů, z nichž některý dostává od města víc, jiný míň a některý vůbec nic.
Gáborík tedy bude ročně inkasovat v průměru "jen" 4,875 milionů. Jenže dlouhých sedm let, takže má zaručený vysoký příjem jako jinde za kratší dobu a jako bonus solidní šanci hrát v NHL téměř až do konce kariéry.
"Můžete podepsat i na 10 let, i tak vás můžou vyjtrejdovat. Už jsem podepsal na pět, a stejně jsem měnil klub. Na druhou stranu vám dlouhá smlouva nabízí víc pohody a větší dávku komfortu a ochrany. Přesto nevíte, co se může stát. Doufám, že budu zdravý a že se mi bude dařit," řekl Gáborík.
Jeho spokojenost umocňuje fakt, že zůstane v silném týmu, kde má reálnou příležitost zopakovat letošní úspěch - tedy získat další Stanley Cup. To ostatně potvrzují následující slova: "Je skvělé být součástí tohoto skvělého klubu dalších sedm let. Chtěl jsem zůstat."
