Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zacha starší: Katastrofa je, když si rodiče léčí na dětech mindráky

Pavel Zacha starší | foto: iProfile

27 2016
Pro mnohé je za exota, který svému synovi upřel dětství. Pavel Zacha starší je však o své cestě přesvědčený a tvrdí: "Kdybych své dítě odmala nevedl podle principů kamavédy, tak by se nikdy neprosadilo a nebylo by tak blízko NHL. O tom není sporu."

Zacha, otec talentovaného hokejisty, který možná už v nadcházející sezoně prorazí v dresu New Jersey do slavné soutěže, připisuje veškeré úspěchy správné výchově. Výchově, která u řady lidí budí pochybnosti a které on sám souhrnně říká kamavéda.

Na toto téma jste v minulosti vydal knihu, teď přicházíte s druhou. V čem se liší?
U první jsem hodně čerpal z životopisů sportovců, hlavně z jejich mládí. Druhá reaguje na moderní vývoj a zároveň se věnuje tématům, do kterých se nikomu příliš nechce. Jako třeba etika výchovy v rodině. Hranice mezi tím, kdy pro dítě děláte to nejlepší, sloužíte mu a vedete ho správnou cestou, a tím, kdy to přeženete a dítě mučíte a tyranizujete, je strašně totiž tenká. Člověk může nějakým excesem ve výchově všechno zbortit a zkazit.

Vy jste tu linii hned rozpoznal?
Dítě musí už od útlého věku souhlasit s činností, kterou pro daný den vyberete. Nesmíte mu nadiktovat program, je třeba něco navrhnout a zdůvodnit, proč je to důležité. Právě souhlas dítěte je tou hranicí.

„Je problém českého svazu ledního hokeje, jak přistupuje k výchově hráčů a že o mé cestě pochybuje. Já pracuju s velkým množstvím rodičů, které moje myšlenky zajímají. Žiju prostě v pozitivním světě.“

Neměl jste spíš štěstí, že má Pavel vhodnou povahu a se vším souhlasí?
Určitě ano. Ale volají mi rodiče s tím, že mají představu, jak jejich dcera, které ještě nejsou ani tři roky, bude dělat krasobruslení a tenis. A říkají mi, že s ní jdou do divadla, jehož světem je úplně fascinována. Proto jim radím, aby poslouchali ten signál od ní, že její parketou je divadlo, a ne tenis.

Vy jste podobný problém neřešil?
Pavel miloval jenom hokej a basketbal. Kdybych ho narval do tenisu, v němž byl v určité fázi lepší než v hokeji, bylo by to špatné. Dneska měl se mnou křtít mou novou knihu, ale den předtím mi volal, že má dva tréninky a nebude moct přijet. Nejdřív jsem na něj byl naštvaný, ale zároveň vím, že pro něj je prioritou hokej. Ani v pubertě jsem s Pavlem neměl jediný problém. Třeba Jarda Jágr říkal, že v určité době toho měl plné zuby a rodiče na něj museli zatlačit. Mně Pavel nikdy neřekl, že ho hokej nebaví. Kdybyste dítě musel nutit k tréninkům, tak ať radši skončí.

Jak se vyrovnáváte s reakcemi okolí, které o vaší cestě pochybuje?
Takhle to vůbec neberu. Je problém českého svazu ledního hokeje, že k tomu přistupuje takto. Pracuju s velkým množstvím rodičů, které moje myšlenky zajímají a chtějí konzultace a informace. Žiju prostě v pozitivním světě, jen bych potřeboval, aby měl den 48 hodin.

Ozývá se vám hodně rodičů?
Hodně, až mě to v určité fázi začalo zahlcovat. Když jsem vydal první knížku a našel dva tři e-maily s dotazy, bylo to krásný. Pak se mi ale stalo, že jsem neviděl na konec dotazů a odpovídal až po čtrnácti dnech. Musel jsem odpovědi zestručnit, jinak bych ani nedokončil druhou knihu. Proto pořádám i přednášky, na kterých můžu oslovit víc lidí.

„Smyslem mé práce je pomoci ostatním. Jednou jsme zastavili na benzínce a potkali se s tátou, kterému se narodil syn. A ten mi říkal: Pane Zacha, já jsem tak šťastný, že jste! Když tohle nadšení viděla manželka, která mé cestě moc nevěřila, tak malinko změnila názor.“

O čem všem je kniha?
Má 49 různých kapitol. Jedna je o mateřství manželek vrcholových lidí z Wall Street, což je teda brutální kamevéda. Funguje v ní přísný systém odměňování, manželka dostávala velkou finanční odměnu za to, že dítě prosperuje ve škole nebo ve sportu. Třeba mým dcerám se to strašné nelíbilo a považovaly to za nemorální. Mně to až tak nemorální nepřipadalo. Další kapitola je o podobnosti kamevédy s antickou aristokratickou výchovou. Jsem tu za exota, že se má na dítě působit už od kolébky, ale už Seneca tvrdil, že rétorika, která byla v antice snad nejcennější profesí, se musí pilovat už odmala. Ideálně hned od kolébky. Aristokraté si nemohli dovolit u prvorozeného syna neúspěch. Já v tom vidím i pro dnešní dobu velkou podobnost. Chci přesvědčit rodiče, že právě tudy vede cesta a že možnost k výchově má každé děcko. Intelektuální výchova dětí má podle mě obrovský potenciál. Dřív jsem ji bral jako kompenzaci pohybovému rozvoji. Teď jsem zjistil, že i ona má minimálně stejné možnosti, jak vytvořit genialitu, briliantový mozek. To jsem dřív netušil.

Kolik rodičů si může dovolit vychovávat děti podle kamavédy?
Záleží, jak to rodiče přizpůsobí. Těžko můžete dělat golf, lední hokej a tenis. To jsou drahé sporty. Když budete dělat atletiku a fotbal, tak si to může dovolit téměř každý. Narážíme jen na motivaci. Tahle výchova vás může katapultovat do nejvyšších pater. V hokeji jsem se dostal díky kamavédě k lidem, se kterými bych se nikdy nesetkal. Bavil jsem s Gary Bettmanem, s legendama NHL. Vynese to rodiče, ale především dítě.

Kde nacházíte informace?
Snažím se monitorovat tisk, protože tam vychází spousta zajímavých studií. Zkoumám i návyky a výchovu dětí z různých částí světa, protože každý má něco do sebe. Jeden táta z Anglie, který dělá fotbalového trenéra, mi shrnul profil tamních rodičů na čtyři skupiny. První nechávají dítě úplně být a ty si dělají, co chtějí. Což degraduje jejich trénink. Pak jsou strašně ambiciozní rodiče, a jejich děti na to viditelně nemají. Ti si léčí svoje mindráky, což je katastrofa. Třetí jsou rodiče, kteří své děti nepodporují a je jim to jedno. Poslední jsou rodiče, kteří je strašně podporujou, ale stojí stranou, protože nevědí, co mají dělat. Pro ty je určena moje kniha.

Kyle Palmieri (vlevo) z New Jersey přijímá gratulaci od Pavla Zachy k trefě proti Torontu.

Kyle Palmieri (vlevo) z New Jersey přijímá gratulaci od Pavla Zachy k trefě proti Torontu.

Jaký je smysl toho, co děláte? Kde nacházíte odměnu?
Smysl je v pomoci ostatním. Jednou jsme s manželkou, která mé cestě moc nevěřila, zastavili na benzínce u Humpolce a potkali se tam s tátou, kterému se narodil syn. A ten mi říkal: Pane Zacha, já jsem tak šťastný, že jste! Když manželka viděla to nadšení, tak malinko změnila názor. Když lidi dostanou informace, tak se strašně posunou dopředu. Dneska jsou tomu synovi tři a má strašný náskok před ostatními.

Nezačnou se v určitém věku ty rozdíly smazávat?
Já si myslím, že ne. Všechno je v opakování a drilování. Ti, kteří pracují, jsou napřed. V tenisu trefují míček přesně uprostřed, v hokeji mají při střelbě skvělý timing. To platí i v jiných oborech, je jedno, jestli hrajete na klavír, jestli počítáte... Získáte kvalitu, kterou nejde překonat. Když pak přichází těžké chvíle, tak se máte o co opřít. Pavel se třeba v Kanadě mohl spolehnout na svou střelu, kterou odmala piloval.

„Pavel ví, že díky dřině je pro něj svět atraktivní. Vždyť on v 19 letech řeší, jestli si kvůli daním koupí byt na Floridě, teď si objednal špičkovýho třílitrovýho bavoráka a jede na dovolenou na Bahamy... Prostě má dost peněz, aby byl pánem svého života. A teď vidí svoje vrstevníky, jaké řeší problémy. To jsou tak diametrálně odlišné světy, že chce strašně uspět.“

Jinými slovy se dá říct, že kdybyste Pavla takhle nepřipravil, tak by se v hokeji neprosadil?
Bezesporu. Je nesmysl, aby si rodiče mysleli, že jsou geniální a že budou spoléhat na talent. Souhlasím s Ivanem Lendlem, který říká, že talent stačí do patnácti do šestnácti let. Pak tohle skončí a ten, který je zvyklý na sobě pracovat, každý talent převálcuje.

Věříte, že možnosti jsou u dětí neomezené?
Děti mohou dosáhnout absolutně všeho. Jen záleží, aby se vyhnuly lenosti. Ta je největším nepřítelem rozvoje. Nejhorší je říkat: To stačí, zítra je taky den. To je jed. Člověk musí dítě naučit pracovat, protože v pubertě je pozdě. I já dnes trpím, když vidím, jak Pavel dělá spoustu věcí špatně.

Nebál jste se, že Pavel v patnácti řekne, že už ho to nebaví?
Věděl jsem, že jde o vysoce rizikovou věc, ale spíš jsem měl obavu z konkurence, které Pavel nebude stačit. S tím člověk nic neudělá. Ale sám Pavel ví, že díky dřině je pro něj teď svět atraktivní. Vždyť on v devatenácti řeší, jestli si kvůli daním koupí byt na Floridě, teď si objednal špičkovýho třílitrovýho bavoráka a jede na dovolenou na Bahamy... Prostě má dost peněz, aby byl pánem svého života. A teď vidí svoje vrstevníky, jaké řeší problémy. To jsou tak diametrálně odlišné světy, že chce strašně uspět. Jen si všechno musí pojistit po zdravotní stránce. Už nedělá tolik jako dřív. Už nemá devět tréninků denně, ale třeba jenom tři. Moje práce byla do sedmnácti let, teď je to na něm.

Mluvíte se synem o tom, co si myslí o vaší výchově?
O tom mluvíme málo, protože každý den řešíme spoustu běžných záležitostí, že na to není čas. Ale on uznává, že bez té práce by nebyl tam, kde je. O tom není pochyb.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze