Překvapení nejsou jen fanoušci, ale i on sám. „Nikdy by mě nenapadlo, že se mi bude dařit až takhle. Ale je za mnou teprve něco přes dvacet zápasů. Až jich bude padesát, tak to může být jiné,“ říká Jelínek a hned raději s úsměvem dodává: „Doufám, že ne.“
Jelínek válí v extralize osmou sezonu a dosud v ní za rok nasbíral nejvíc 19 bodů. Tuhle metu nyní v Liberci překonal už v polovině listopadu, momentálně má na kontě 22 bodů. Díky tomu je nejproduktivnějším hráčem svého týmu, v extralize je třetí. A daří se mu i střelecky, což je u něj také nevídané.
Stokilový hromotluk totiž roky ve Slavii plnil roli defenzivního útočníka, který měl protivníkům především nahánět strach. „Za Růži měl každý svou roli a když ji neplnil, tak nehrál. V Liberci teď ale hrajeme dost ofenzivně a tím pádem hraju jinak i já. Už nemusím být tak důrazný, protože dnešní hokej není o dohrávání, ale spíš o bruslení. Teď se soustředím na hokej.“
Trenér = parťákJelínkovi se těžko porovnávají trenéři, protože ve Slavii poznal jediného. Přesto dokáže na Filipu Pešánovi řadu věcí ocenit. "Mluví s námi, snaží se nám vyhovět. Dělá všechno pro to, abychom byli spokojení. A my se mu to pak snažíme oplácet na ledě. No a když jsou výsledky, tak nemůže říct půl slova." Co by se muselo stát, aby Liberec vypadl z tempa? "Krize přijít může. Třeba prohrajeme třikrát o gól a může nás to nahlodat. Na druhou stranu myslím, že jsme dost silný tým, abychom se s tím dokázali poprat. Navíc jsem už zažil ve Slavii sezony, kdy ta krize vůbec nepřišla." Tak uvidíme, třeba se bude opakovat v Liberci. |
Přestože hraje až ve třetí lajně, znamená s dalším bývalým slávistou Lukášem Krenželokem a Jakubem Valským pro soupeře možná ještě větší nebezpečí než elitní formace s hvězdnou dvojicí Řepík, Birner. Jelínek si ostatně spolupráci se svými parťáky nemůže vynachválit.
„Šlape nám to, rozumíme si a víme jeden o druhým. Z toho, jak se mi daří, mám pochopitelně radost, ale já byl spokojený i ve Slavii. Tam to bylo zkrátka postavené tak, že přes tým nejede vlak. I tak jsme ovšem měli v kádru individuality jako Bednář, Červenka nebo Beránek. Já byl bránící útočník, občas jsem dal nějaký gól, ale nebylo jich moc. Růža si však mé role vážil,“ vypráví Jelínek.
Růžička nebyl jediný, kdo si Jelínkovy nenápadné práce cenil. Hlavně kvůli ní si ho přetáhl ambiciózní Liberec. I tam teď koukají, jak jim posila z loňského léta povyrostla.
Trenér Filip Pešán říká: „Petr u nás může být hodně na puku, kde je silný. Navíc si věří v soubojích, vyhrává buly, umí nahrát i vystřelit. Když si k tomu připočtete, jak k němu výborně zapadají Krenželok s Valským, vyjde vám kombinace, kvůli které Petra hokej baví.“
Jelínkovy úspěchy pozorně sleduje i jeho otec Tomáš, bývalý známý útočník, kterého teď jeho syn tak trochu napodobuje. „Táta se kouká pořád. Na Slavii nechyběl na žádném zápase a jezdí i do Liberce. A když nemůže, tak zápasy sleduje přes internet. Už mi do toho nemluví tolik jako dřív. A umí i pochválit. Doufám, že má ze mě radost. Jsem rád, že mám takového tátu. Vždycky to byl můj vzor.“
Jsme hokejisti, ne triatlonisti
31letý centr tuší, že když se bude dařit Liberci, půjde to i jemu. Stačí si vzpomenout na loňskou sezonu, ve které Jelínek nijak nevyčníval. Zřejmě pro to, že klub pod vedením kouče Rostislava Čady sázel především na defenzivu a v tabulce se potácel kolem dvanáctého místa.
„Bylo to trápení. Od léta tady každý dělal maximum, aby nová sezona byla lepší. Zatím jdeme správným směrem, ale zdaleka nemáme vyhráno. Musíme dál makat, už kvůli majiteli klubu, který si za své úsilí a peníze, které do klubu vkládá, úspěch zaslouží.“
A čemu přisuzuje Jelínek současné úspěchy? Velkou měrou novému trenérovi Filipu Pešánovi, jenž dokázal najít ideální styl pro tým, který má k dispozici. „Předtím jsme nehráli hokej, který by nám seděl.“
A pak také jiné letní přípravě. „Loni jsme chtěli být spíš triatlonisti než hokejisti. Teď jsme místo po horách běhali v písku a posilovali. Myslím, že už všichni vidí, že letní příprava není o časových rekordech, ale o tom, aby tělo zesílilo. Na ledě je to hodně znát: když vám jdou nohy, i hlava funguje jinak. Loni jsem byl spíš zdevastovaný než připravený. A než jsem se z toho dostal, byl listopad.“
