„Většinou to člověk prožívá v osmnácti, já si tím prošel o hodně déle. A musím říci, že je to horší než důležitý zápas. Velké stresy, velké nervy,“ přiznává Pletka, člen Klubu hokejových střelců a mistr české extraligy v dresu Škody v roce 2013.
Tenhle studentský příběh začal už dávno v Mladé Boleslavi, kde Pletka vyrůstal. Lidsky, hokejově. Vyučil se, pak začal dělat nástavbu. „Jenže do toho přišla hodně zajímavá nabídka z Třince. Na školu jsem se vykašlal a v Třinci už jsem byl líný znovu začínat. No, kdyby mi hokejová kariéra nevyšla, asi bych dnes v Boleslavi sbíral vajgly okolo škodovky,“ pousměje se.
Jenže na ledě jako útočník s čichem gólového zabijáka válel. Zkoušel štěstí za oceánem, v dresu Philadelphie nakoukl do NHL, hrál za reprezentaci.
S Třincem a Libercem to dotáhl k ligovému bronzu, na titul si ale musel počkat až v plzeňském angažmá. „Takže školu jsem měl furt nedodělanou. Až v Plzni jsem se rozhodl, že to doženu. A jsem rád, že jsem vydržel.“ Motor, který ho hnal v dálkovém studiu, je trenéřina. Pletka má zatím B-licenci, ale plánuje studovat tu nejvyšší.
„Trénování je mým cílem. Nechci zůstat jen v roli asistenta, chtěl bych někdy zkusit rozhodovat, tým dirigovat. A pokud chci studovat trénérské áčko, maturitu musím mít,“ vysvětluje.
A protože šéf hokejové Škody Martin Straka se zná s bývalou ředitelkou a nyní jednatelkou Plzeňské obchodní akademie (POA) Dagmar Buškovou, slovo dalo slovo. „Seznámil nás. Škola mi vyšla ve všem vstříc, za což jí moc děkuju. Měl jsem individuální plán, docházel podle možností. Dálkově se studuje v pátek večer a v sobotu ráno, jenže to my většinou hráli a trénovali. Takže jsem chodil podle situace, plnil úkoly doma,“ říká Pletka.
Nevýhoda byla v tom, že během sezony ho Plzeň poslala na hostování do pražské Slavie. A tam pil kalich hořkosti až do dna. Skupina o udržení, baráž, nakonec pád z extraligy... „Člověk byl v neustálém stresu, času na učení moc nebylo. Až dva týdny před maturitou jsem se do toho pořádně ponořil, chodil i na doučování. Snažil jsem se co nejvíc, ale je jasné, že v těchhle letech se mozkové závity roztáčejí složitě,“ připouští. Český jazyk, matematika.
Tyhle předměty pro něj byly nejtěžší. „Když jsem si při maturitě vybíral otázky, modlil jsem se, abych si vytáhl ty, které umím.
Naštěstí se to povedlo.“ Maturitní vysvědčení Pletka přebíral ve stejný den, kdy se jeho fotbalový kamarád Pavel Horváth loučil s kariérou. Na exhibici ve vyprodané Doosan Areně pozval i jeho.
„S Pavlem jsem se potkali, jak jinak, u pivka Na Parkáně,“ vzpomíná Pletka. „Přišel, začal chrlit příhody a okamžitě jsme si padli do oka. Máme podobný humor, hodně jsme se skamarádili. Jsem rád, že na mě při loučení nezapomněl. A hlavně, že si ten den báječně užil.“
I na trávníku se Pletka při exhibici prosadil jako střelec. Když dal gól, aplaudoval mu celý stadion. A byla to zároveň první trefa, kterou zaznamenal jako úspěšný maturant.
