Jako asistent prožil s Plzní dvě neúspěšná extraligová semifinále – po boku Pavla Hynka před čtyřmi lety proti Slavii, loni s Marianem Jelínkem v sérii s brněnskou Kometou. Teď touží historii přepsat.
Milan Razým, 51letý kouč HC Škoda, ve své premiérové sezoně v roli hlavního trenéra dovedl tým znovu mezi nejlepší čtyři celky. Zítra v Praze povede Plzeň do první semifinálové bitvy proti Slavii.
"Věřím, že po vypjatém čtvrtfinále s Litvínovem nedojde v hlavách hráčů k žádnému uspokojení. Každý z nás chceme dosáhnout co nejvýš," říká Razým.
Nejtěžší balvan máte za sebou, čtvrtfinále se považuje za barometr úspěchu. Ulevilo se vám?
Pro nás bylo čtvrtfinále psychicky strašně náročné. Za stavu 2:3 na zápasy proměnil v šestém utkání za stavu 1:2 Martin Straka trestné střílení a nakonec jsme si z Litvínova odvezli výhru. Tu penaltu považuji za zlom v celé té sérii. Tam si to kluci srovnali v hlavě. Teď by z nás mohl spadnout stres, obava o výsledek. Ale příběh určitě nekončí a jen tak jej skončit nechceme.
Byla série s Litvínovem dosud nejtěžší ve vaší trenérské kariéře?
Samozřejmě. Jsem prvním rokem v roli hlavního kouče a psychicky to i pro mě bylo velmi náročné. Byť jako asistent jsem si u prvního týmu už některými sedmými zápasy prošel. Ale teď je to jiná pozice a jiná zodpovědnost.
Milan Razým na střídačce
Přesto, u části plzeňských fanoušků to nemáte snadné, vlastně po celou sezonu vás kritizují. Myslíte, že jste si je postupem do semifinále uchlácholil?
Já bych řekl, že tihle lidé mě ani nezajímají. Kdyby to byli opravdoví fanoušci, tak nebudou nadávat na hráče, na trenéry ani na nikoho z vedení klubu. Samozřejmě, každý má právo na svůj názor, ale u nás obecně se to dostalo k tomu, že soudíme prezidenta a případně studenti vyhazují ze školy své profesory... Pro mě je důležitá především odezva od lidí, s nimiž jsem v každodenním kontaktu. Abychom si tady na zimáku navzájem své práce vážili. Další výkřiky, i když je samozřejmě vnímám a mrzí mě, nechci brát. Protože proti nim člověk nic neudělá, nemá smysl se tím trápit. Já pro tyhle lidi budu špatný i ve chvíli, kdy se vyhraje.
V posledních letech jste s Plzní jako asistent prožil dvě semifinále. Lze z toho čerpat?
Shodou okolností teď máme před sebou stejného soupeře jako před čtyřmi lety. Tehdy jsme na Slavii vyhráli jasně první utkání a ve druhém těsně před koncem druhé třetiny vedli 3:1. Ale pak dostali laciný gól po buly a Slavii to nakoplo.
Dva domácí zápasy jsme poté ztratili. I díky viróze, která tehdy mužstvo zasáhla a hráči to nechtěli navenek přiznat. Nicméně sérii jsme prohráli se ctí. A já bych si přál, abychom to letos dotáhli ještě dál.
Takže přichází čas odplaty?
(smích) Ale ano, dalo by se to tak říci. Šance jsou otevřené.
Je to i trenérská výzva? Proti vám stojí Vladimír Růžička, výjimečná hokejová osobnost.
S Vláďou se známe se, my jsme spolu dokonce i hráli. Já si ho moc vážím, má za sebou řadu úspěchů. Ale tohle není série trenérů. Proti sobě stojí hráči a my se jim z lavičky snažíme co nejvíce pomoci. Neberu to tak, že jsem v Plzni jen já. Tvrdě pracují asistenti Michal Straka a Jarda Špaček, Ruda Pejchar připravuje gólmany. Teď už to není o práci jednoho člověka, ale celého týmu lidí. Alespoň u nás v Plzni to takhle máme.
Prozradíte aktuální zdravotní stav plzeňského týmu?
Nějaké šrámy bohužel máme. Balej je stále mimo, k tomu přibyl Kratěna, do prvního zápasu na Slavii určitě nezasáhne. Na marodce je i Hanzlík a čekáme, jak dopadne zdravotní stav dalšího beka Frola.
Jak byste charakterizoval Slavii?
Dokázala, že s mladým a relativně nezkušeným týmem se dají dělat velké věci. Skvělá defenziva, podle statistik druhý a třetí nejlepší gólman v základní části. Takže bezesporu vysoká kvalita.
Změní Plzeň styl oproti čtvrtfinále?
Trochu ano. Hlavně ještě víc musíme dbát na produktivitu před brankou.
