Sedmnáctiletý Stathis Soumelidis má přesto nakročeno ke slušné kariéře. A to přitom po vzoru otce začínal jako fotbalista a hokej poznal až v televizi. "Zalíbil se mi a v sedmi letech jsem se rozhodl, že ho zkusím," sděluje rodák z brněnské Slatiny.
Jeho řeckého otce, který si vzal českou manželku, rozhodnutí syna zaskočilo. "Taťka mě odmalička vedl k tomu, abych všude hrál s balonem, a z hokeje byl ze začátku trochu nesvůj. Ale do fotbalu mě nenutil a celou dobu mě podporoval stejně jako zbytek rodiny. Za všechno vděčím jí," líčí Soumelidis.
Ten původně po vzoru starých "obojživelníků" kombinoval hokej i fotbal, který ve Slatině hrával mimo jiné s kamarádem Lubošem Adamcem, nyní kopajícím v italském Juventusu. Osud těch dvou je vůbec podobný, stejně starý Soumelidis poslední rok strávil rovněž v cizině, ve finském klubu Lukko Rauma.
Ale popořádku. V brněnské Kometě musel černovlasý mladík zpočátku dohánět manko. "Přišel jsem tam v sedmi letech, zatímco všichni ostatní začínali ve třech nebo čtyřech. Ale bavilo mě to, protože to bylo něco jiného. Navíc je hokej rychlejší a tvrdší než fotbal, což mi vyhovovalo."
Na severu se lépe bruslí, v Česku se hraje víc hlavou
Díky zaujetí a píli se Soumelidis rychle zlepšoval a odměna na sebe nenechala čekat. Ve třinácti si jej vyhlédla pražská Sparta. "V té době to byla nabídka, která nešla odmítnout. Do čtrnácti jsem čtyřikrát týdně brzo ráno dojížděl na tréninky, takže škola šla trochu stranou, ale hrát hokej byl můj sen a byl jsem rozhodnutý pro něj udělat cokoliv. Působení ve Spartě mi hodně dalo, vyhrál jsem se tam," popisuje univerzální útočník, který se v Praze proměnil z nahrávače ve střelce. "Trenéři mi tloukli do hlavy, abych spíš střílel než nahrával. Navíc ve starších kategoriích bylo vždycky na na nahrávku míň času, takže jsem se naučil to víc cpát do branky."
Nejen proto se vypracoval i do mládežnických výběrů Česka. Právě v dresu reprezentační šestnáctky zaujal ve vzájemném zápase Finy, od nichž vzápětí přiletěla další nabídka posunout se dál. "Přemýšlel jsem i nad Amerikou, ale chtěl jsem se předtím naučit anglicky a zkusit žít nějaký čas sám v cizině, abych tam šel připravenější," svěřuje se Soumelidis.
Sever Evropy si zvolil i proto, aby se zdokonalil v bruslení. "Původně jsem mezi hráči patřil k těm menším, ale ve třinácti jsem najednou vyrostl o 17 centimetrů a kvůli tomu jsem měl s bruslením problém. Měl jsem dobré ruce i hlavu, ale špatný start na puk. Proto jsem chtěl jít do Finska nebo Švédska, protože jsem věděl, že jsou tam na tom bruslařsky hodně dobře. A opravdu mi to pomohlo," pochvaluje si hráč.
Stejně pozitivně hodnotí pobyt v městečku Rauma, kde hrál za juniorský tým se dvěma dalšími Čechy. "Byl tam krásný život. Rauma má kolem 35 tisíc obyvatel, takže se tam všichni znají, je tam krásná příroda, navíc jsou Finové kliďasi a na ledě to není tak vyhrocené jako u nás. Jen zima nebyla nic moc, ale to je o zvyku," vypráví Soumelidis.
Jaký je hokejový rozdíl proti Česku? "Úroveň je podobná, ale ve Finsku je hra rychlejší. V Česku se hraje víc hlavou, zatímco Finové spíš lítají nahoru dolů. Podle toho se i trénuje, všechno se dělá v rychlosti."
V Řecku hrají hokej stodvacetikiloví chlapíci
O své budoucnosti zatím hokejista s řeckými kořeny jasno nemá. Pořád sní o zámoří, zároveň se ale nemíní unáhlit. V srpnu by ovšem nechtěl chybět na Memoriálu Ivana Hlinky pro reprezentace do 18 let.
Národní tým Řecka Soumelidise neláká. "Před dvěma roky jsem byl v Řecku na dovolené a taťka mi ze srandy nabízel, že bych si tam mohl zatrénovat. Jenže tam hrají hokej stodvacetikiloví chlápci," usmívá semladý útočník.
Přesto se i Řecko může pochlubit "svými" hokejovými hvězdami, i když pochopitelně vyrůstaly za jeho hranicemi. Nejznámějším mužem s kořeny pod Olympem je legendární obránce Chris Chelios, v NHL nyní působí útočník Tom Kostopoulos.
Třeba to jednou Stathis Soumelidis dotáhne po jejich bok.
