Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když bude úspěch, vyšvihnu klukům taneček, slibuje mluvčí Procházka

Martin Procházka v roli tiskového mluvčího české hokejové reprezentace. | foto: Profimedia.cz

6 2015
Před 19 lety jeho gól Kanadě ve finále MS „stvořil“ zlatou generaci. I na probíhajícím mistrovství světa je součástí reprezentace. Už ne jako střelec, ale jako její mluvčí.

O odcházení z politiky napsal Václav Havel divadelní hru. Jaké je ale odcházení z profesionálního sportu a jaký je život poté? „Těžké! Najednou jste hozeni do jiného světa, kde už nejsou mantinely, podle kterých jste se celou dobu řídili,“ vypráví Martin Procházka.

On do „jiného světa“ vstoupil před pěti lety. Zprvu zahořklý předčasným koncem v Kladně, pak se ale přes StarDance i práci televizního moderátora dostal až k pozici tiskového mluvčího u hokejové reprezentace. A teď 43letý muž zase září a říká: „Je super pocit být zpátky u nároďáku. A i když se na zápasy dívám z jiného pohledu, emoce ve mně zůstaly.“

Martin Procházka

Čtyřnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana. Se Vsetínem získal ligový titul, vyzkoušel si NHL. „Nebyl to megasen, ale toho roku nelituji,“ říká. Vytvořil legendární lajnu s Pavlem Paterou a Otakarem Vejvodou. Po konci kariéry to v taneční soutěži dotáhl až do finále, později pro kanál Sport5 moderoval hokejové pořady. Nyní je na světovém šampionátu  tiskovým mluvčím reprezentace.

Jaké je sportovní odcházení?
Když to má člověk naplánované dopředu, protože ví, že se mu krátí čas nebo ho to nebaví, dá se na konec připravit. Stejně tak, když to zabalí po velkém úspěchu. Nepříjemné ale je, když skončí nárazově, ze zdravotních důvodů nebo se nedohodne na nové smlouvě. Mě potkala právě varianta „zničehonic“. Najednou je člověk hozený do jiného světa a musí se s tím vypořádat.

Jaký je ten „jiný svět“?
Svět hokejisty i jakéhokoliv sportovce je naplánovaný. Jede pořád ve stejných kolejích, má jasně danou přípravu, tréninky i zápasy. Nic se nemění. Pak to ale najednou zmizí. Cesta už nemá mantinely a on si musí život organizovat sám.

Pamatujete si váš první nesportovní den?
Měl jsem v sobě hořkost. Byl jsem v sezoně třikrát zraněný, v Kladně z toho udělali obrovskou tragédii a už mě nechtěli. S tím jsem bojoval a trvalo mi nějakou dobu, než jsem se té zahořklosti zbavil. Říkal jsem si, že se nic neděje a půjdu dál. Že budu zkoušet něco jiného. Jenže člověk se stejně ke sportu vrací, pořád okolo sebe slyší: hokej, hokej, hokej. Takže i kdybych chtěl utéct, nešlo to. Musíte tomu prostě dát čas, který rány zahojí.

Člověk asi taky narazí na realitu, že je mu 40 let, ale kromě hokeje nic jiného neumí, že?
A to je to nejtěžší. Pokud nezůstane u sportu – ať už v klubu, či jinde – kde je to pro něj přirozené prostředí, kde ten svět zná, tak přeskočit jinam, do jiného světa, je nesmírně těžké. A já vím, o čem mluvím. Mám kladný vztah k vínu, a tak jsem si říkal, že se mu budu věnovat. Hned jsem se z toho ale vyléčil.

Martin Procházka v historickém kladenském dresu.

Martin Procházka v historickém kladenském dresu.

Jak to?
Je naivní představa, že jméno Procházka najednou začne prodávat víno. Lidi se zeptají: Proč by mi měl Procházka prodávat víno, když celý život hrál hokej? Nebylo by lepší ho kupovat u Nováka z Moravy?

Je rovněž potíž, že úspěšný hokejista je zvyklý na příjem, který jen tak někde nedostane?
To je další věc. Ale podle mě důležitější než ohodnocení je to, aby našel smysl a náplň života. Aby ho to bavilo. Máte představy, ale realita je jiná. Vykrystalizují opravdoví kamarádi. Protože dokud hrajete hokej, plácají vás po ramenou, ale jakmile skončíte, spíš se otáčejí.

Jiné podnikání jste nezkoušel?
Už není moc v čem, takže jsem to vyloučil. Teď jsem rád, že jsem se k hokeji vrátil, a chtěl bych u něj zůstat dál. Třeba i v jiné pozici, ale nemám žádné konkrétní cíle. Jsem vděčný, že mi svaz tuhle nabídku dal, protože jsem zase s klukama v kabině. A jsem šťastný, že mi stanice Sport5 nabídla, abych moderoval hokejové pořady.

Pomohla k tomu i účast ve StarDance?
Pomohla. Byl to krok ke znovuzviditelnění, zase jsem se dostal do povědomí lidí.

Nebyl jste díky tanci slavnější než jako hokejista?
Kdepak! StarDance je krátkodobá soutěž, kam jsem šel na dva měsíce, nakonec jsem vydržel až do finále, půl roku. Ale tím to skončilo. S hokejem se to nedá srovnávat.

Tancujete dál?
Ne. Ale od kluků občas slyším, že když to tady vyjde, tak jestli bude závěrečný taneček. Asi bych jim za odměnu něco vyšvihl.

Je složité nařídit hráčům, aby přišli na rozhovor?
Ne, ale jsou situace, kdy se jim chce míň a kdy víc. Ovšem doba je jiná než za nás. Kluci jsou zvyklí z NHL, z klubů v Evropě, že je potřeba se s novináři bavit. Byl jsem na obou stranách, tak se dokážu do obou vcítit. Někdy je ale potřeba najít správnou mez, protože hráči jsou plní emocí, a to je lepší nemluvit.

Martin Procházka tančil jive na hudbu, kterou neznal. Musel proto neustále sledovat partnerku.
Martin Procházka postoupil do finále.

Martin Procházka ve StarDance.

Jaromíra Jágra přemlouváte?
Jarda má svět udělaný podle sebe. On potřebuje k dobrému výkonu klid a své věci. Všichni to respektují. Takže to nechávám na něm. Pro všechny z nás je důležité, aby byl v pohodě a hrál tak, jak potřebuje.

iDNESjeHOKEJ

Živé odpolední studio

V pondělí jste mohli vidět komentáře Petra Břízy a Marka Černoška, v úterý hovořil Jiří Lála. Středečním hostem je od 15:00 Milan Hnilička.

Jste o dva týdny mladší než on. Obdivujete, že pořád hraje?
To je bez debat bomba! Ale platí to i o Martinu Ručinském, který měl úžasnou sezonu. Všichni kluci, kterým je víc než 40 let a dál hrají, tak před nimi smekám. Hokej se nehraje jako za nás, kdy se buď jen útočilo, nebo bránilo. Teď se jezdí nahoru dolů. Je obdivuhodné, že to kluci ze zlaté generace ještě zvládají.

Pojem zlatá generace jste nevědomky stvořil vy. Gólem ve finále ve Vídni 1996.
Měl jsem štěstí, že jsem byl osm let v nároďáku a zažil všechny ty úžasné věci. Tehdy vznikla základní osa týmu a obměňovalo se třeba jen šest osm hráčů. Ale nechci to přeceňovat. My jsme kolikrát měli hodně štěstí, že nám třeba pomohl jiný soupeř. Vážím si toho, ale nechci říkat: byli jsme nejlepší.

Teď se hráči zlaté generace vracejí k hokeji. Mnoho z nich působí u reprezentací či v klubech.
Sláva Lener (svazový šéftrenér) žertoval, že kdo nemá tři medaile, nedostane flek. Ale je to dané tím, že my máme hokej celý život v sobě.

Vyrůstali jste za socialismu. To vás vycepovalo?
Kousek toho tam je. Jako kluk jsem jezdil s tátou do Kladna dívat se na áčko a chtěl jednou hrát za muže. V roce 1985 jsem se zase díval v televizi, jak Jirka Lála dával na mistrovství světa gól, a chtěl to taky někdy zažít. A Vídeň mi to splnila. Zkrátka měli jsme řád a postupné kroky. Generace po nás to mají jinak postavené. Agenti jim ukazují směr, říkají, co mají a nemají dělat...

Autor:




Play-off

Semifinále CAN - CZE
1.zápas Kanada Česko 2:0
Semifinále USA - RUS
1.zápas USA Rusko 0:4
zobrazit kompletní rozpis

Video

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze