Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Forsbergovi zachránil tým a teď bojuje o MS: Vděčím Růžičkovi za šanci

KAPITÁN. Radek Smoleňák je pyšný, že mohl nosit celou reprezentační sezonu na hrudi kapitánské céčko. „Vím ale, že mi to místo pro mistrovství nazajistí,“ říká | foto: Profimedia.cz

2 2015
Z klubového hlediska má za sebou Radek Smoleňák podivný rok. Se švédským MoDo, který spoluvlastní slavný Peter Forsberg, bojoval o záchranu v baráži, s reprezentací ovšem objel všechny turnaje s kapitánským céčkem navrch. Teď má přes sebou sen: vybojovat si místo na mistrovství světa v Praze.

„Vděčím trenéru Růžičkovi za šanci a budu se snažit ji využít. Jestli se mi to nepovede, tak budu moct být naštvaný jenom sám na sebe,“ říká hokejový bijec Radek Smoleňák, který dorazil ze severu psychicky unavený.

Jak to?
Protože se nám nedařilo. Hráli jsme ošklivý hokej, bylo to trápení. Ale nesestoupili jsme. Byli jsme pod velkým tlakem, protože MoDo je top klub, který má ve Švédsku historii.

Navíc ho spoluvlastní Forsberg. Jak barážové boje prožíval on?
Byl napjatý. Sice tam není generálním manažerem, i tak má velké slovo. V závěru sezony byl hodně v kabině. On nemusí řvát. S jeho postavením stačí, aby něco řekl a všichni ho poslouchají. Už jenom proto, že je tam taková ikona, by bylo blbý sestoupit.

V MoDo jste měl pevnou pozici a oblíbil si vás i trenér Růžička. Co říkáte na jeho důvěru?
Těší mě, že jsem letos objel všechny turnaje. Je mi 28 let a takovou šanci, jakou mi dává trenér Růžička, jsem nikdy nedostal. Jsem za to rád. Já se mu můžu odvděčit jedině maximálním nasazením. Moje šance na mistrovství je taková, jakou si ji udělám. Rozhodně si nemyslím, že mám místo jisté kvůli tomu, že jsem hrál na Euro Hockey Tour. To bych byl blázen.

„Pořád se snažím zlepšovat a věřím, že lepší časy na mě ještě čekají. Vždyť mám čas, podívejte na Růču, tomu je dvaačtyřicet... Teda čtyřiačtyřicet. Úplně se mi z toho podlomila kolena. On se pořád zlepšuje a já se snažím o to samé.“

Jste v optimálním hokejovém věku, cítíte, že by to teď mohlo vyjít?
Cítím se dobře. Tak to je od chvíle, co jsem před čtyřmi roky odešel do Finska. Myslím, že to pro mě byl zlomový moment v kariéře, zvlášť po tom šíleném roku ve Spartě. Finsko mi pomohlo úplně ve všem, ale hlavně jsem hokejově vyzrál. Ale pořád se snažím zlepšovat, doufám, že lepší časy na mě ještě čekají. Pořád mám čas, když se podíváte na Růču, tomu je dvaačtyřicet...

... čtyřiačtyřicet.
Teda čtyřiačtyřicet. Úplně se mi z toho podlomila kolena. On se pořád zlepšuje. Snažím se o to samé, abych se nezasekl a nemyslel si, že už to do konce kariéry nějak doklepu.

Řekněte: v čem jste se konkrétně zlepšil?
V taktice. Už nejsem tak vyplašený a nelítám zleva doprava. Je to rozdíl. Švédsko, Finsko, to jsou skoro až šachy. Každý má nějaké úkoly, které si musí plnit. Tohle mi hodně dalo. Líp plním pokyny a myslím, že i trenéři mi v posledních minutách věří. To není o tom, jestli člověk maká nebo ne, ale o tom, aby hráč v posledních minutách splnil, co dostane přikázané.

Už jsme mluvili o tom, že jste byl celou sezonu kapitánem národního týmu. Zvyšuje to člověku sebevědomí?
Bezesporu mi to pomohlo. Být kapitánem nároďáku je sen každého kluka. Už jako malí jsme si po Naganu hráli na Růžu nebo potom na Davida Výborného. Je to hezké. Ale ani fakt, že jsem byl kapitán celou Euro Hockey Tour mi nezajistí místo na mistrovství.

Opravdu letos necítíte větší šanci na MS než loni?
To je těžká otázka, to byste se musel zeptat trenérů. Já cítím stejnou šanci jako loni. Všichni víme, že domácí mistrovství je velký turnaj, každý by na něm chtěl hrát a popereme se o to.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze