Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kluci mi říkají: Gudy, ještě že nehrajeme proti tobě

Taťka tvrďák. Radko Gudasovi se v březnu narodila dcera Leontýnka, která dostala jméno po dědečkovi. „Je to super a změna k lepšímu.“ | foto: Profimedia.cz

17 2015
V zarostlé tváři má typicky zarputilý výraz. Když mu podáte ruku, málem vám ji rozdrtí. Nepřehlédnutelný hokejista Radko Gudas je zkrátka tvrďák, který už budí hrůzu i v NHL. Když se však s tímhle 25letým chlapíkem dáte do řeči, zjistíte, že je to příjemný, ochotný a komunikativní člověk.

Gudas je příkladem hráče, který si svůj úspěch doslova vydřel. Za mnohé vděčí odhodlání, které ho žene dopředu i nyní, po složité operaci kolene a půlroční pauze, po níž musí potvrdit, že je kvalitní obránce. Obzvlášť teď po přestupu do Philadelphie.

„Ale úplně podle plánu všechno neprobíhalo. Až po druhé operaci to už bylo dobré,“ říká Gudas.

Počkejte, vy jste podstoupil dvě operace?
Nakonec ano, koleno se špatně hojilo. Měsíc po druhé operaci, tedy čtyři od té první, jsem začal s aktivnějším tréninkem. Osm týdnů jsem makal v Americe a teď mám za sebou šest v Česku. Týden jsem si doma ovšem musel dát oraz, abych všem ukázal malou.

No jo, vám se vlastně narodila dcera.
Jo, je to super a změna k lepšímu. Jsem spokojený otec a mám o důvod víc na sobě pracovat.

Případ Lecavalier

Vincent Lecavalier je známá hokejová hvězda, kterou Gudas dobře zná z Tampy. Teď se s ním potká znovu ve Philadelphii. Jenže 35letý Kanaďan v oranžovém dresu uvadá. "Je to profík, ve Flyers po něm bohužel chtějí něco jiného, než hrál do té doby. V NHL se neptají, co chcete vy, ale řeknou vám, co chtějí po vás," popisuje Gudas.

Jistě, existují hvězdy jako Crosby nebo Ovečkin, kterým se tým přizpůsobuje, jenže takové postavení Lecavalier už dávno nemá. "Už není braný jako útočník číslo 1. Je to zkušenější, starší hráč, který má asi už to nejlepší za sebou, ale pořád dokáže něco předvést. On si jen těžko zvyká na čtvrtou lajnu, kde se po něm chce, aby dohrával souboje. To není nic pro něj."

Loni v létě jste se zaměřoval na posílení zraněného kolene, není to paradox?
To bylo druhé. Navíc jsem měl smůlu, protože jsem po srážce s protihráčem skončil na mantinelu a koleno bylo úplně ohnuté. Nedá se nic dělat, fotbálek a tenis si teď asi každý týden nezahraju.

Trápil vás meniskus. Přiblížte, jak v Americe probíhá léčba a rehabilitace.
Čtyři měsíce jsem nemohl nic dělat, takže po operaci je důležité posílit veškeré svaly na noze. Nejdřív je jenom zatínáte, abyste rozproudil otok a mohl koleno ohýbat. První měsíc jsem dvacet minut denně. Dávali mi do toho elektrické šoky a postupem času jsem zvyšoval intenzitu cvičení. Po dvou měsících jsem začal chodit o berlích a hodně mi pomohl podvodní běžící pás.

Co to je?
Takový bazének, který je dva a půl metru dlouhý a dva metry široký. Dole jsou kamery, pás se může i zvedat, takže zátěž může být jenom od kolene dolů, od kotníku dolů nebo od krku dolů. Dá se tam nastavit rychlost proudění a odpor vody.

To je zajímavé.
Také jsem na to koukal. Voda byla studená, ale funguje to, protože v ní míň namáháte kloub. Vlastně se tam učíte chodit. Díky tomu jsem začal dělat balanční i silové cviky. Věnoval se mi trenér a fyzioterapeut.

Měl by hráč v Česku srovnatelný servis?
Myslím, že jo, ale určitě to tu nebude samozřejmostí. Hráč, který prošel Amerikou, by si o to řekl, jenže tady to kluci neznají.

Jak člověk snáší, že má už v pětadvaceti takové potíže, zvlášť když hraje vaším stylem?
Není to příjemné. Ale dělám, co mě baví, je to součástí našeho povolání, s tím se musí počítat. Svůj styl kvůli tomu měnit nebudu.

HOKEJOVÁ VÁLKA. Obránce Tampy Bay Radko Gudas (vpravo) a Rene Bourque z Montrealu v souboji na hranci obětování.
KOMU PŘIHRÁT. Radko Gudas z Tampy Bay vyváží kotouč v utkání s Vancouverem.
Radko Gudas (vlevo) z Tampy Bay a Michael Ryder z New Jersey ve vzrušené diskusi.

Jste pověstný tvrďák, cítíte už u protihráčů respekt?
Nechci říct, že mám v lize pověst, ale protihráči už určitě vědí, že jsem na ledě. Když jsem přišel do Philadephie, tak mi hodně kluků říkalo, že jsou rádi, že nebudou hrát proti mě. I já si prohlížím sestavu soupeře, na koho si mám dát pozor, kdo je jak rychlý, kdo odkud střílí. I s týmem probíráme detaily hry soupeře, co dělají po buly, jestli mají nějaký signál. Individuální hráče si ale musí každý pohlídat sám.

Otec Leo o vás říká, že pořád ještě nejste hotový hokejista. To je tak přísný, nebo má pravdu?
Já myslím, že bych na sobě musel makat, i kdybych byl hotový hokejista. Ale kdo to o sobě může říct? Nevím, jestli takový existuje. Možná dva, tři na světě. Každý se má v čem zlepšovat a já nevidím důvod, proč bych měl být uspokojený. Proto pracuju na veškerých aspektech mého hraní. A jelikož mě táta dokonale zná, tak ví, kde zaostávám, kde mi to jde, kde můžeme trošku ubrat a zaměřit se na něco jiného, abych byl vyrovnanější. Začal jsem třeba chodit i na skatemill a umělý led do HFL centra v Praze v Letňanech. Tam se člověk může hodně zlepšit v bruslení a dovednostech.

Neštve vás, že k vám má táta pořád výtky?
Ne, jsem rád, že mi po zápase píše. Někdy mě pochválí, ale moc toho není, většinou si čtu, co se mi nepovedlo. Je to takový perfekcionista, ale to je dobře.

Je výhoda, že má člověka trenéra tátu, bývalý hokejista?
Určitě je to výhoda. Rád se o hokeji pobavím a ocením, když mi někdo řekne, co dělám dobře a co blbě. Tím, že s tátou trénuju šest let, tak pracujeme koncepčně. A jinak, než se trénuje v Čechách.

„Pracuju na veškerých aspektech mého hraní. Táta mě dokonale zná a ví, kde mi to jde, kde můžeme trošku ubrat a zaměřit se na něco jiného. Začal jsem třeba chodit na skatemill a umělý led do HFL centra v Praze v Letňanech. Tam se člověk může hodně zlepšit v bruslení a dovednostech.“

Jak?
Víc jsme se zaměřili na rychlostní vytrvalost a výbušnost, kdežto tady se trénovala hlavně vytrvalost. V Americe je to všechno o výbušnosti, jelikož je tam menší hřiště. On mě k tomu vedl odmalička.

Je vidět, že spolu máte hodně dobrý vztah.
Jo, oba máme rádi pivo a hokej. Ale ne, je to super. Když za mnou táta přijede do Ameriky, tak se chodí koukat na tréninky, aby viděl, jak se u nás pracuje. Pořád se o tom baví, chce se zlepšovat. Je to lepší, než kdyby se o mě nestaral, protože už jsem se dostal do NHL.

Chodíte spolu na to pivko?
No jasně. Musíme. Hlavně v létě po zápasech se starými pány. Končíme v půl jedenácté večer, tak to jedním spláchneme. V Americe moc nepiju, tak si tu plzeň doma vždycky užiju.

Co říkáte na přestup do Philadelphie. Jak to pro vás dobrá zpráva?
Philadephie hraje stylem, který by mi měl vyhovat. V Tampě jsem hrál s Ondrou Palátem, Johnsonem a dalšíma klukama pět let v kuse, vyhráli jsme spolu Calder Cup, druhý rok se dostali do finále, takže mám super vzpomínky. Rád bych za Tampu hrál dál, ale zranění mě bohužel zabrzdilo a pak přišla výměna. Musím začít od začátku. Ve Philadelphii mají hodně talentovaných hráčů a já tam navíc budu mít větší roli vůdce.

Opravdu?
Přece jenom jsem už něco odehrál a získal v NHL určité zkušenosti. Budu víc pomáhat mladším klukům. Už jsem stačil zapadnout a těším se. Jsem zvědavý, jak nám to bude klapat. Podle mě máme šanci uspět.

Že by předpověď? Loni v létě jste říkal, že by se Tampa mohla dostat hodně daleko.
A šla až do finále Stanley Cupu. Snad mi to bude vycházet. Ale nesázím, tomu jsem nepropadl. Maximálně tak dvacku v kabině na Super Bowl.

Mrzelo vás, když jste viděl, jak Tampa kráčí do finále, a vy u toho už nejste?
Mrzelo, ale klukům jsem to přál. Bylo super, že Tampu táhli kluci, kteří si místo v NHL vydřeli. Chicago ale bylo bohužel skvělý, hráli líp. Ale postoupit do finále přes Rangers, Montreal a Detroit, to bylo skvělé.

I vy jste si místo v NHL vydřel. Kde jste bral trpělivost?
Byl jsem rok v juniorce, pak dva na farmě, kde jsme všechno vyhráli, já byl nejlepší v plus/minus, ale nic. Přitom Tampě to nešlo a já věděl, že na NHL už mám. Bavil jsem se s agentem a říkal mu, že jestli nedostanu šanci, chci pryč. Byl jsem hořký, ale pak si mě zavolal trenér a řekl: Všichni jsme tady z nějakého důvodu, tak to vydrž. Třeba se tam dostaneš, třeba budeš muset vydržet ještě rok.

Radko Gudas (v modrém) z Tampy Bay pokořil v bitce Toma Kostopoulose z New Jersey.
ZKLAMÁNÍ. Radko Gudas po porážce Tampy Bay.

Za jak dlouho vás povolali?
Za osm dní.

Takže asi něco věděl.
Asi jo. Bylo jasné, že dojde ke změnám, protože se Tampě nedařilo, hořela jim obrana a my ji na farmě měli super. Ale já chtěl nahoru dřív. Ten hovor mě ovšem uklidnil.

K obědu si dáváte kuřecí maso a salát. Hlídáte si stravu?
Mám jídelníček a musím ho dodržovat. Dělali nám testy na krev, na toleranci k lepku a jiným věcem, po kterých se tloustne nebo se špatně tráví. Máme mítinky, co, kdy a jak jíst. Ne že bych to úplně dodržoval, že teď musím mít 200 gramů kuřecího a 200 gramů rýže a zeleninu. Ale když jdu nakupovat, tak si nevyberu troje brambůrky a sladké pití.

Na co se zaměřujete?
Jím hodně maso, hodně proteinů. K snídani pár vajíček, hovězí šunky, k obědu ryba se zeleninou a brambory, na svačinu sušený ovoce, ořechy a k večeři pořádný hovězí nebo divočinu.

Trávíte dobře?
Jo, nedělá mi to problém, mám velký výdej, takže musím dojíst kalorie. Večer si dám ještě avokádo, jablko nebo mandlový máslo. Musím to do sebe dostat. Poznám, kdy je jídla moc. Na druhou stranu když jím málo, nemám sílu na trénink. Už se znám. Vím, že před některými tréninky nemůžu jíst vůbec.

Ve Philadelphii se potkáte s kamarádem Jakubem Voráčkem. Co říkáte na to, jak válí?
On tam ten potenciál vždycky měl. Už když jsme spolu hráli na Kladně, tak byl v týmu, kde byli o tři roky starší kluci. Hned po přesunu do Ameriky vedl bodování celé juniorky a ani nešel na farmu, ale rovnou do NHL. To také vypovídá o tom, jaký byl hokejista.



Témata: Radko Gudas

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze