Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ščerban: Na panu Holíkovi bylo poznat, že už nemá svou pověstnou vůli

Bedřich Ščerban zapaluje svíčku u pietního místa, kde se v Jihlavě vzpomíná na zesnulého Jaroslava Holíka. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

17 2015
Ještě v pondělí odpoledne spolu mluvili po telefonu a domlouvali křest knihy a autogramiádu. Šéf jihlavského hokeje Bedřich Ščerban smutným hlasem vykládá: "Na panu Holíkovi bylo poznat, že prožívá těžké období."

Přesto říkáte, že vás zpráva o jeho smrti překvapila. Jak to?
Protože pan Holík byl obrovský bojovník. Když jsem s ním naposledy v pondělí v půl druhé odpoledne komunikoval, tak říkal, že sice leží v posteli, ale i kdyby měl přijet na vozíčku, tak na ten křest nové knihy dorazí. Jmenuje se Žít jako Holík. Zvali jsme i jeho bývalé spoluhráče a protihráče, ať už to byl Richard Farda, Gusta Havel, Jirka Holík a další a další.

Byl v pondělí už v nemocnici, nebo ještě doma?
To neumím říct. Říkal, že leží v posteli a jestli jsem to dobře pochopil, tak mu amputovali prsty na noze, takže říkal, že nechodí. Že se to bude teprve učit. Přesto chtěl přijet. Měli jsme se příští týden zúčastnit i autogramiády. Nechtěl jet společně s námi autobusem, ale po vlastní ose. Zaskočilo mě to, protože tyhle dvě akce plánoval. A on když něco plánoval, tak to vždycky dodržel.

Jak na vás působil po hlase?
Zdálo se mi, že už asi neměl tu vůli, na kterou byl u něj člověk zvyklý: obvykle používal i vulgární slova, to už nedělal. Věděl jsem, že mu není nejlíp, ale říkal jsem si, že ty dvě akce jsou pro něj takovou motivací, která je často hrozně důležitá.

Bratři Jiří (vlevo) a Jaroslav Holíkovi v dresu jihlavské Dukly na snímku z října 1970.
Po návratu ze ZOH v japonském Sapporu přivítal na ruzyňském letišti hokejového reprezentanta Jaroslava Holíka jeho syn Robert. (15.února 1972)
Jaroslav Holík na snímku z prosince 2012

Holík vás vedl, když Jihlava získala v roce 1991 titul. Říkalo se o něm, že je to ras. Jak na osobně vzpomínáte?
Jarda Holík byl jako trenér stejný jako hráč. Obrovsky zarputilý, často i vulgární, ale člověk, který jde za vítězstvím za každou cenu. Kladl velmi vysoké nároky na hráče. Pokud to člověk vydržel, tak ho to hodně posílilo do další kariéry, ale spousta hráčů to nezvládla a odpadla. To souviselo s jeho povahou jít za vítězstvím. Když někdo nevydržel, tak nastoupili další.

Každý trenér má své oblíbence. Byl také takový?
Ano, měl rád hráče, kteří tvrdě pracují a jsou stejná povaha jako on. To znamená takové buldoky. Když měl někdo talent od Pánaboha, ale nebyl dříč, tak to s ním měl těžké.

Jaký vztah jste s ním měl vy?
Já jsem k němu choval velký respekt, vždycky jsem mu vykal. Komunikovali jsme spolu úplně normálně, telefonovali jsme spolu. Jsem přece jenom o generaci jinde, tak ten kontakt nebyl tak častý jako měl třeba Gusta Havel, který s ním mluvil několikrát týdně. Pravidelně každý rok před Vánoci jsme se setkávali okolo Klubu olympioniků, kde byl vždycky přítomen jako pan Augusta, Neveselý a všechny bývalé legendy.

„Ano, měl rád hráče, kteří tvrdě pracují a jsou stejná povaha jako on. To znamená takové buldoky. Když měl někdo talent od Pánaboha, ale nebyl dříč, tak to s ním měl těžké.“

Vy jste v té době v Jihlavě nebyl, ale Holík měl tehdy spory s vedením klubu, které ho nechtělo pouštět na stadion. Mrzí vás, že taková situace nastala?
Já tohle těžko budu komentovat, protože jsem v té době v Jihlavě nebyl. My jsme ho pravidelně zvali a měl od nás vipku. Hráli tu i jeho vnuci, takže jsem se s ním celkem pravidelně na zimáku i potkával. Jeho dres visí u stropu... Měl jsem k němu respekt, byť měl konfliktní povahu, ale to k němu prostě patřilo. Je pravda, že jsme se spolu také párkrát pohádali, ale on dokázal ustoupit. Když se s ním člověk pohádal o hokeji, tak pak dokázal můj názor respektovat. Pokud mě nedokázal přesvědčit, tak řekl: „Ty seš tady šéf, tak to rozhodni tak, jak jsi přesvědčený, že je to správně.“

Takže to nebyl paličák, který by si stál za svým, ale dokázal přijmout názor někoho jiného?
Takhle ho znám já. Možná jsme si v tomhle směru dost podobní, já jsem také taková tvrdá palice. Takže jsem s tím takový problém neměl. Bavili jsme se spolu i po hádkách. A když jsme se pohádali, tak o skutečných věcech. Já třeba tvrdil, že dneska nemůžu hráče škrtat, protože jich není tolik jako dřív. I když nemá výkonnost, protože za něj není náhrada. Tak pak ustoupil.

Říkáte, že jste s ním plánovali křest. Napadlo vás, že byste to změnili v nějakou vzpomínku?
Rozhodli jsme, že tu akci uskutečníme. Jsem přesvědčený, že pan Holík by to tak chtěl. Vstup bude na první část, kde bude veřejná projekce zápasů a křest knížky. Bude to stejné, akorát s tím, že na něj zavzpomínáme. Uvidíme, jak na tom bude rodina. Byl bych rád, kdyby se toho zúčastnila, ale nebudu předjímat, v jakém budou psychickém stavu.



Témata: Jaroslav Holík




Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze