Tenhle chlapík je na soupisce českého soupeře pro přátelské duely ve čtvrtek a v sobotu jediným hokejistou se zkušeností ze zámoří. Zároveň by měl být kapitánem, o čemž ruským novinářům řekl: „Pokud dostanu takovou šanci, rád se jí zhostím. Musíte vyzkoušet nové věci. Z návratu do sborné cítím jen pozitivní emoce.“
Sjominovi bude 3. března 32 let a už toho ukázal hodně. Exceloval ve Washingtonu po boku Alexandra Ovečkina, zažil tam i sezonu se 40 góly a 84 body. Jenže poté následoval plynulý pokles. Trápení se v Carolině, jež kývla na jeho přemrštěný požadavek sedmi milionů dolarů na rok; Hurricanes jej po dvou letech raději předčasně vyplatili z kontraktu. A loni na podzim poslední zoufalý pokus NHL ještě jednou oslnit. Bilance z Montrealu: 15 duelů, 1 gól, 4 body – odchod.
Nyní přijíždí na souboje s Českem jako eso Magnitogorsku, kde pro něj snadno našli pozici. „Všechno je skvělé,“ lebedí si navzdory průměrné bilanci 5+7 z 18 zápasů. „Po dvou týdnech jsem se dostal do formy. Jsem plný energie.“
V zámoří jako by nikdy nebyl pořádně doma. Byť tam přišel v roce 2006, stačí si třeba najít záznamy jeho rozhovorů: v roce 2009 ještě mluví prostřednictvím tlumočníka, v roce 2011 ze sebe láme jednoduché, gramaticky (pod)průměrné anglické věty. Ne každý musí být lingvista, ale ze Sjomina jako by byla cítit nechuť se přizpůsobit; víra, že talent stačí – a víc netřeba.
„Kolosální zklamání,“ napsal o montrealském adieu list National Post; respektovaný magazín The Hockey News jej ostatně ještě při působení v Carolině označil za zklamání číslo 1 v celé NHL.
Nyní je zpět, aby opět rozvinul svůj skvostný talent. Poznají to už zítra Češi?
