Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

VIDEO: I bojovníci pláčou. Bernat si splnil hokejový sen i bez nohy

22 2014
Rozechvělým hlasem všem děkoval: "... I lidem, co dneska přišli. Bylo to fakt hezký." Právě skončil zápas, který České Budějovice věnovaly Romanu Bernatovi, hokejistovi, jenž před dvěma a půl lety přišel o nohu. On, ač se celou dobu snažil udržet emoce, už to v těch chvílích nevydržel a rozplakal se.

Ne, tady se není za co stydět. I bojovníci totiž pláčou. Tímhle slovem 21letého muže označila třeba českobudějovická legenda Roman Turek. „Je úžasné, jak se se svým osudem dokázal poprat. Roman se zařadil do normálního života jenom díky tomu, jakou má povahu a jaký je to bojovník,“ vykládal šéf klubu, jenž pro něj připravil benefici.

Benefici, díky níž si Bernat mohl alespoň částečně splnit svůj hokejový sen. Vždyť měl talent, se kterým to mohl při troše štěstí dotáhnout klidně až do NHL. Bernat ho v životě neměl, přesto zůstal usměvavým klukem, který si váží každé maličkosti.

„S Romanem jsem se sblížil už jako novinář, když jsem s ním dělal rozhovor. Když jsem se pak stal v klubu ředitelem marketingu, tak jsem si říkal, co by ho potěšilo nejvíc. A napadlo mě, že by si mohl zahrát za Motor. Přesně to se nám nakonec podařilo zařídit,“ vypráví Tomáš Kučera.

Bernat tak strávil atraktivní souboj s lídrem první ligy z Chomutova téměř jako člen týmu. Byl jeho součástí v kabině, kde na sebe poprvé od nehody oblékal hokejovou výstroj, zúčastnil se rozbruslení, několikrát si vystřelil na bránu a část zápasu prožíval na střídačce.

O nehodě

Jak vše prožíval kamarád a spoluhráč Michal Švihálek

„Já u toho nebyl, ten den jsem maturoval. Kluci mi hned volali, aby mi ve škole vyšli vstříc a já mohl dělat maturitu jindy. Byl jsem z toho samozřejmě špatnej. Měl jsem večery, které jsem probrečel. Ale Roman by určitě nechtěl, aby ho někdo litoval. On teď žije úplně jiný život a klobouk dolů před ním, protože je to ohromná osobnost. Je to člověk, který se s tím vypořádal neskutečným způsobem. Nikdo z nás neví, jak by se k tomu postavil, kdyby se to stalo jemu.“

Především si ale vychutnával ovace zaplněné arény, která několikrát povstala a vyvolávala jeho jméno. Právě v těch momentech byl dojatý nejvíc. „Užil jsem si to, jako by šlo o zápas. Jsem rád, že jsem si to zažil, i když té pozornosti bylo na můj vkus až moc,“ usmíval se.

Aby ne, když na ni nebyl zvyklý. Bernat dopředu tušil, že bude nervózní, proto se o akci snažil nepřemýšlet. „Pak jsem samozřejmě nervózní byl.“ Měl i jiné důvody. Třeba když měl vlézt poprvé na led, tak mu selhalo ovládání protézy. Nebo když měl dojet před plným stadionem před brankáře a vystřelit. Hlavně nespadnout, honilo se mu hlavou.

Situaci mu usnadňovali spoluhráči, kteří si ho chvílemi dobírali. Ještě víc s ním ale vtipkoval Lukáš Květoň, momentálně hráč Chomutova, ale jinak jihočeský odchovanec. Mimochodem, Bernat právě od severočeských hráčů a fanoušků dostal 24,5 tisíce korun, ČEZ mu věnoval 100 tisíc a domácí fanoušci přispívali do kasiček po stadionu a také koupí náramku s jeho jménem.

Bernat peníze potřebuje na protézu, kterou mu pojišťovna nechce uhradit a která vyjde 1,2 milionu korun. I takový rozměr celá akce měla. „Sounáležitost s ním a s naším klubem se během utkání projevovala všude. Myslím, že i tohle symbolické gesto je důležité a že mu udělá radost,“ poznamenal Kučera.

Bývalý hokejista Roman Bernat, jenž při nehodě přišel o nohu, se stal členem českobudějovického klubu. Tleskalo mu víc než 6 tisíc lidí.
Trenér mládeže. Roman Bernat má do budoucna řadu plánů: chtěl by trénovat hokejovou mládež a pracovat v letecké dopravě
Roman Bernat našel po nešťastné události chuť do života

O tom nebylo pochyb. Dnes student vysoké školy si své chvíle slávy užíval třeba i během druhé přestávky, kdy rozdal stovky podpisů během autogramiády. Nebo na konci, kdy ho vytáhli spoluhráči na hřiště, udělali kolem něj kroužek a bušili hokejkami do ledu.

„Když stadion skanduje vaše jméno, je to něco... Já jsem z toho ještě pořád vedle. Budu se muset jít trošku uklidnit do sprchy. Pro mě je to hrozně emotivní. Hrozně, chvěje se mi hlas... Takovou atmosféru by mohl Budějicím závidět leckterý extraligový klub.“

„Bylo to pěkné a Roman si to zasloužil,“ vykládal Bernatův kamarád a nyní českobudějovický útočník Michal Švihálek. I on akci prožíval, podobně jako Bernatovi rodiče s malým bráškou a přítelkyní, kteří si před dvěma a půl lety zažili své.

„Roman měl našlápnuto na profesionální kariéru a zranění mu to bohužel zhatilo. Nápad vyšel z našich řad a jsme rádi, že ho Roman přijal a doufejme, že si dnešní den parádně užil.“
Roman Turek, budějovická legenda

„Tehdy nám volali z nemocnice, že je to zlé, ať přijedeme. Romanovi selhávaly orgány a opravdu nechybělo mnoho, aby tady dneska nebyl,“ přibližuje jeho otec. Bernat, který před nehodou vážil 89 kilo, během čtrnácti dnů v umělém spánku zhubl na 51. „Bylo to, jako když pustíte kohoutek s vodou. Doktor říkal, že kdyby nebyl sportovec, asi by to nepřežil.“

Bernat měl smůlu, ale život bere pozitivně, i tahle vlastnost mu pomohla. Kdo ví, jak by mu pomáhala během hokejové kariéry, třeba by se dneska nepsalo o věčném úsměvu jenom v souvislosti s Tomášem Hertlem, protože i rodák ze Soběslavi měl velký potenciál.

„Roman byl výborný bruslař, takové bruslení nikdo z nás neměl. Za všechno mluví, že si ho už v osmnácti vytáhly Budějovice do áčka. Takovou šanci každý nedostane. Byl vždycky silný člověk, na svůj osud si zvykl a hledá v životě jiné cíle, kterých může dosáhnout.“



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze