Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Úskalí výchovného v hokeji: když si klub zamane, nemají rodiče šanci

Být tak jednou mistr světa. Malé děti mívají velké sny, někdy však s hokejem musí skončit zbytečně | foto:  Radek Cihla, MAFRA

3 2015
Polemika o správnosti tabulkového odstupného v hokeji budí hodně rozruchu. Kluby se hájí, že by bez výchovného přišly o prostředky, které do hráče investovaly, a že by nešlo udržet pohromadě tým, protože by hráči neustále a bez příčiny fluktuovali. Na druhé straně jsou rodiče, kteří tvrdí, že tenhle nástroj protistrana často jen zneužívá.

Redakce iDNES.cz má k dispozici svědectví několika z nich, všichni ale chtějí zůstat v anonymitě. Je to pochopitelné, protože jsou ve sporu slabším článkem a nemají možnost, jak se bránit.

Ač se jedná o konkrétní případy, nejdou tudíž použít ani jména jednotlivých oddílů, trenérů či funkcionářů. Přesto stojí za to celou situaci alespoň ilustrovat, aby bylo možné fenomén zvaný odstupné objektivně posoudit.

Ten scénář je ve většině případů téměř identický: rodič se nepohodne s trenérem či jiným představitelem klubu a odnese to malý kluk, jenž náhle přestane naskakovat do zápasů. Když rodič následně žádá o přestup nebo hostování jinde, klub mu nevyjde vstříc. A jediným východiskem je dítě vyplatit.

To je jádro problému a jeden z hlavních argumentů proti odstupnému, protože pokud jde například o mladšího dorostence, jedná se o 150 tisíc korun, pokud o staršího dorostence, tak dokonce o 300 tisíc. A takovou sumu si může dovolit málokdo.

Klučinu nestaví, ale pustit ho nechtějí

„Nebál bych se to nazvat vydíráním,“ tvrdí otec 14letého chlapce, jenž působí v jednom z nejvěhlasnějších klubů v republice. Jeho příběh není ojedinělý nebo nějak výjimečný, přesto dokazuje, kam až všechno může dojít.

Pro přehled budeme říkat otci pan Novák. Vše začalo už v průběhu loňské sezony, kdy se mu zdálo, že jeho syn nedostává při zápasech dost prostoru, přestože patří na dané pozici ke spolehlivým. Přes určité obtíže a dohadování se mu podařilo pro malého Honzu domluvit hostování v jiném týmu.

Jenže v létě se hoch musel vrátit a od začátku nové sezony jen sedí na střídačce, do utkání nastupuje sporadicky a ztrácí radost z hokeje. „Jsem přesvědčený, že za to můžou naše předchozí neshody s trenéry i s lidmi z vedení,“ vypráví pan Novák, který se situaci snaží řešit dalším hostováním.

„Kluk by dostal spoustu prostoru, což by domovský klub mohl jenom kvitovat. Byl by vyhraný a líp použitelný pro další sezony.“

Tentokrát je však reakce klubu zamítavá. „Od trenéra slyším, že kluka potřebuje, přitom ho vůbec nestaví. Proč ho tedy hostovat nepustí?“ Když rodič naléhá, dostane od manažera zdrcující odpověď: „Pokud chceš, může přestoupit. To ale znamená zaplatit 150 tisíc. Což je pro mě naprosto nepřijatelné, vždyť já ani nevím, jestli se hokejem bude živit. Jen chci, aby se neflákal a něco dělal.“

Kariéru může zmařit spor dvou manažerů

Jiný případ, který do redakce zaslal Miroslav Pezda z Prostějova, zase ukazuje, jak může kariéru zmařit spor dvou manažerů. Mladý kluk výkonnostně nemá na to, aby hrál v klubu, jenž působí v dané kategorii na nejvyšší úrovni. A proto žádá o hostování v týmu, který hraje v nižší soutěži.

„Jenže kvůli osobní nenávisti mezi manažery zmiňovaných klubů není hostování povoleno. Jedinou možností, aby tento hokejista mohl dál provozovat svůj milovaný sport, je přestup. Jenže tým z nižší soutěže za něj tolik peněz nemíní zaplatit, protože z něj profesionál nejspíš nebude, takže by se mu to nevyplatilo,“ popisuje Pezda.

Jedinou možností je zaplatit ze svého, což si rodiče nemohou dovolit. Mladý dorostenec je tak donucený skončit ve sportu, kterému se věnoval 10 let.

Řešení nabízí praxe z USA

Pezda, jenž se sám hokeji dlouhodobě věnuje jako hráč a je také držitelem druhé nejvyšší trenérské licence v Česku a nejvyšší licence v USA, nabízí řešení, které funguje právě v zámoří.

„Zjednodušeně by měl každý amatérský hráč možnost si před sezonou vybrat, kde chce hrát. V momentě, kdy se domluví s klubem na spolupráci, ho může daný klub jeden rok vlastnit. Díky tomu by odpadla spousta papírování ohledně hostování a střídavých startů a hlavně by mezi kluby vzniklo konkurenční prostředí, kdy si spotřebitel, tedy plátce příspěvku - což je rodič - může vybrat. Kluby, které by se o své svěřence staraly dobře, by se pak nemusely bát jejich odlivu.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze