„Necítil jsem se moc dobře, protože jsem bojoval proti hráčům, které znám a kteří jsou mí kamarádi.“ Největší potíže měl Jaroš s orientací v úvodu utkání. „Změna stran mi dělala problémy, byl jsem zvyklý začínat na domácí třetině. Teď jsem chvílemi nevěděl, kde mi hlava stojí,“ usmíval se Jaroš. „V první třetině jsem se rozkoukával, od druhé už to bylo lepší. A to se projevilo i na hře,“ pokračoval.
Třebíč je jediným týmem, který v dosavadních deseti přípravných zápasech Jihlavu porazil. Paradoxně se jí to ale povedlo hned dvakrát: doma 5:3, na ledě Dukly 4:3. Je to proti rivalovi o to sladší? „Takhle to neberu,“ měl jasno Jaroš.
„Jsem rád za každou výhru. Ale teď je ještě příprava, teprve to ladíme. Důležité to bude až od pondělí, kdy začne mistrovská sezona.“ Jak se tedy Jaroš těší na duely s Jihlavou o prvoligové body? „Asi budu hodně nervózní. Přeci jen, posledních pět let jsem na tomhle stadionu byl doma,“ připustil.
„Ale uvidím. Když jsem jezdil s Jihlavou do Třebíče, bylo to taky hodně zvláštní. Ale bavilo mě to,“ usmíval se. „Hlavně, aby se dařilo a vybojovalo se vítězství,“ doplnil své přání Jaroš.
