VIDEO: Zpátky na vrchol? Český hokej se musí otevřít novým trendům

Hokejová dvacítka měla na nedávném šampionátu v Kanadě nejsilnější výběr za poslední roky, ale stejně neuspěla. Znovu se tak ukázalo, že Česko zaostává za světovou špičkou. Proč? Jedním z důvodů je nedostatečně propracovaná výchova hráčů.

Úspěšný mládežnický kouč Jakub Petr, který loni dovedl osmnáctku ke stříbru a nyní je hlavním aspirantem na uvolněný post u dvacítky, popisuje, jak si sám tu propast uvědomil.

„Když jsem u reprezentačních výběrů začínal, už se o krizi našeho mládežnického hokeje mluvilo. Ale já vystřízlivěl až na turnaji čtyř v Karlových Varech, kde jsem sledoval tréninky ostatních týmů. Když jsem viděl individuální vybavení kluků z Finska a Švédska, jejich bruslení, techniku hole, střelbu a v jaké rychlosti všechno dělají, tak to byl šok.“

Petr od té chvíle začal přemýšlet o příčinách toho, proč je na tom český hokej tak špatně. A zjistil, že pouze práce v klubu nestačí. Že když hráči nebudou dělat věci navíc, nemohou nikdy prorazit do NHL. „Otevřelo mi to oči a najednou jsem viděl, že i já nejsem otevřený novým trendům.“

Úspěch přináší jen dřina

Malí hokejisté momentálně mohou vzhlížet k Davidu Pastrňákovi, jenž se už v 18 letech prosadil v Bostonu. I on za svůj úspěch vděčí každodenní píli. "Když odstřílíte 500 kotoučů denně, tak vám to týdně hodí číslo kolem tří tisíc. To se musí projevit. Za měsíc je ten rozdíl obrovský," říká mládežnický trenér Jakub Petr a dává další příklad. "Podívejte na Pavla Zachu. Loni v extralize měl jednu z nejlepších střel, přitom to byl 16letý kluk. Důvod je jednoduchý: protože měl v Liberci střelnici, na které trénoval. To samé platí na bruslení: když se mu budu věnovat třicet minut navíc denně, tak se i průměrný hráč zlepší."

Není třeba za tím hledat žádnou vědu, v podstatě jde jen o dennodenní dril a rozvíjení individuálních dovedností nad rámec běžných tréninků. Pomoci k tomu mohou třeba speciální plochy se syntetickým ledem nebo tzv. skatemill, což je vlastně takový „běžecký“ pás pro bruslaře.

Není to žádná převratná novinka, v zámoří se už takové záležitosti používají řadu let, jenže v Česku je pořád co dohánět. „Přitom to má i ekonomickou výhodu: rodiče nemusí platit 2 a více tisíc korun za hodinu ledu. U nás v Ostravě stojí půlhodina 125 korun a kluci za to mají individuální trénink pod odborným dohledem, kde se učí přihrávat, střílet a tak dále, což je posouvá,“ popisuje Pavel Prorok, koordinátor vítkovického centra, kde se na tuto cestu vydali před dvěma a půl lety.

Obrovské pokroky mají díky tréninkům na syntetických plochách gólmani, na které nemají na klasickém ledu trenéři dost času. „Chytání je v dnešní době o bruslení v brankovišti. Hokej se hrozně zrychlil, takže je důležité, aby se gólmani přesouvali rychle a přesně,“ tvrdí bývalý brankář a dnes trenér Martin Prusek.

Obrovskou výhodou je individuální přístup

Podle něj je umělá plocha k nácviku ideální, protože může se svým svěřencem všechno okamžitě rozebrat a mnohem efektivněji chyby odstraňovat. „Kluci si pochvalujou, že jsou pak na klasickém ledu rychlejší. Přispívá k tomu fakt, že umělý led je jinačí a je těžší se na něm pohybovat. Hlavně ale mají individuální přístup, který na tréninku, kde je dvacet hráčů, nikdy nedostanou.“

Prorok, sám bývalý hokejista a mládežnický reprezentant, k tomu dodává: „To je ten dril, něco navíc, co děti tvoří. Nemůžete trénovat střelbu, když neumíte přihrát. Děti by měly být v 15 letech daleko víc hokejově připravení, než jsou, aby se trenér nemusel v tomhle věku vracet třeba k pilování přihrávek a ovládání hole.“

Petr při svém zjišťování, jak se s dětmi pracuje po republice, bral inspiraci od řady kolegů. Hodně mu daly konzultace s legendárním mládežnickým koučem Zbyňkem Zavadilem, poznatky sbíral na individuálních kempech a nakonec zjistil, že krize je i v přístupu hráčů a rodičů.

Češi jako by se nechtěli učit. Možná i proto začali za světem zaostávat v bruslení, kvůli kterému pak na mezinárodním poli někdy nestíhají. „Jako fotbalista musí běhat, hokejista musí být v první řadě výborný bruslař. Když se podíváte na současné hvězdy, tak všichni umí skvěle bruslit. Je to základ pro to, aby z vás byl později komplexní hráč.“

Ano, Česko sice nedisponuje tolika zimáky jako Kanada, ale díky skatemillu lze dělat posuny zejména u mládeže, kde se snadno předejde špatným návykům, které se v pozdějším věku hůř odstraňují.

Trénovat se musí celoročně

Syntetický led a skatemill pomáhají i vrcholovým hráčům, i když u nich se výsledky kvůli špatným návykům dostavují později. Tréninky na těchto zařízeních jsou vhodné i pro hráče po zranění, čehož v extralize využívají kromě Vítkovic také v Brně. "Navíc můžete trénovat i v létě, kdy není k dispozici led," upozorňuje Martin Prusek. Právě v těchto měsících Češi ztrácí nejvíc. "Dovednosti se nejlíp naučíte mimo sezonu, protože v závodním období na to není čas," potvrzuje zkušený trenér mládeže Zbyněk Zavadil.

„Výhoda stroje spočívá v tom, že si můžeme nastavit rychlost pásu s ohledem na dané pohybové dovednosti každého hokejisty. Navíc je můžeme snímat dvěma kamerami z boku a zepředu a pomocí programu vyhodnotit techniku bruslení a sledovat chyby, kterých se hráč dopouští,“ vysvětluje kondiční trenér Igor Horyl.

Důkazem, že jde dělat obrovské posuny, je slavný obránce Zdeno Chára, který kvůli špatnému pohybu na ledě málem ukončil hokejovou kariéru. „Nejmenovaní trenéři mu říkali, ať se dá radši na basket. Jasně, vysocí hráči to mají na bruslích těžší, ale když se jim začne někdo individuálně věnovat, zdokonalí se a může z vás být jeden z nejlepších beků v NHL jako Chára,“ vypráví Petr.

Dbát se musí i fyzickou připravenost

Češi mají mezery i v obecné fyzické připravenosti. Je to logické: zatímco dřív si šly děti zahrát fotbal nebo hokej ven, dnes sedí doma u počítače a nejeví zájem o všestranný pohyb. „Neumí udělat ani obyčejný kotoul. To je obrovský kámen úrazu, když začínáte se sportem. Je důležité ovládat v základní koordinaci tělo. Když to neumíte, v daném sportu se to potom zvýrazní,“ tvrdí Horyl.

Jenže problém je, že hokejoví trenéři nemají čas, aby se na tyto nedostatky zaměřili. Proto je potřeba věnovat se strečinku a různým izometrickým a balančním cvičením. Nebo třeba klidně gymnastice, z níž mohou děti těžit, ať už se ve finále rozhodnou pro jakýkoli sport.

„Dlouho tvrdím, že hokej není kolektivní sport, ale individuální věc. Například kluci, kteří teď pronikli do NHL, trávili spoustu času mimo led: na skatemillu, na střelnicích nebo v posilovně. Bez práce navíc to jednoznačně nejde,“ říká Petr.