„Ale když člověk hraje, musí myslet na hokej. Telefon můžu zapnout až po zápase,“ oznamuje Vincour. „Hlavní je, aby byly obě holky zdravé. To je nejdůležitější, co člověk v životě může mít. Zdraví je totiž k nezaplacení.“
Paradoxní je, že pokud vše půjde podle jeho představ, u porodu dcerky bude chybět. Příští pátek začíná v Rusku světový šampionát, na nějž by se pětadvacetiletý křídelník poprvé rád podíval. „Nikdo z nás nechce jet domů. Zvlášť když už jsme tak daleko,“ podotýká směrem k finišující přípravě národního týmu.
Ten nyní pobývá ve Znojmě, kde ve středu schytal od Švédů nášup 2:7. V pátek od 19.20 se hraje odveta.
„Určitě jsme nechtěli hrát takhle, kor před domácím publikem, které bylo skvělé,“ posteskl si Vincour po středeční lekci. „První třetinu jsme zahráli docela slušně, ale pak jsme je sami dostali na koně. Nestíhali jsme jejich tempo, byli jsme často vylučovaní, oni to nahazovali od modré a před brankou vždycky měli hráče. V pátek musí nastoupit úplně jiné mužstvo s jiným přístupem.“
Vincour bude mít nejspíš v hledišti znovu početný fanklub. Už napoprvé za ním z Brna vyrazila silná ekipa. „Přijel strejda, táta, přítelkyně, rodiče, kamarádi. Bylo jich tady hodně,“ sdělil borec s číslem 87.
Jeho hlavním přínosem pro národní mužstvo je univerzálnost. Není žádným superstřelcem, zato umí přitvrdit a pomoct dozadu. „Snažím se hrát pokaždé naplno a říct si o nominaci. Ale ještě pár hráčů odejde, takže člověk musí makat na tréninku i mimo led. A během zápasů se trenérům ukázat.“
Vincour už se ukázal během sezony, kterou strávil v ruském Novosibirsku. Zatímco předloni při svém prvním působení v KHL posbíral v Kazani chabých 11 bodů, letos už jich bylo 27.
„Dostával jsem větší šanci a snažil jsem se ji splatit. Když se člověk podívá zpátky, tak to samozřejmě mohlo být lepší, ale celkově jsem spokojený,“ poznamenal odchovanec Komety, který už si zvykl i na život v Rusku. „Měli jsme tam malou československou kolonii, pak tam byli dva super Švéďáci. I Rusové kolem týmu byli suproví, určitě jsem se cítil líp než v Kazani.“
Pro muže, jenž už nastřádal skoro stovku startů v NHL, by však Rusko nemuselo být konečnou destinací. „Když budou nějaké nabídky, tak si člověk může vybírat. Ale já se budu rozhodovat, až mi definitivně skončí sezona a narodí se malá, nechci předbíhat. Chci zůstat v zahraničí, ale teď budoucnost neřeším. Soustředím se na hokej a na rodinu,“ podotýká Vincour.
